První „mezinárodní“ Bludfest v Česku byl synonymem pro komunitu

Fenomenální, spalující a do detailu promyšlený.

Tak by se dal ve zkratce popsat třetí ročník Yungbludova festivalu Bludfest, který poprvé zamířil mimo UK.

Jako první zastávku si vybrali Českou republiku, a to teprve dva týdny po letošním ročníku festivalu Rock for People. Bludfest se odehrál ve stejném areálu a s organizátory zmíněného festivalu úzce spolupracoval. Po úspěšném vystoupení na RFP a koncertu v Praze tím Yungblud ukázal, že má Česko ve svém srdci speciální místo a vkládá do místních promotérů nemalou důvěru.

Teplotní extrémy letos festivalové Evropě moc nepřály a Bludfest 2026 v Hradci Králové nebyl výjimkou. Místo tradičního britského bláta nás přivítal skoro saharský žár, který dal zabrat jak návštěvníkům, tak performerům. 

Organizátoři ale ukázali, že počítají se vším - a i díky zázemí po Rock for People zůstala infrastruktura na vysoké úrovni. Hlavní stage obsadila právě jedna z velkých RFP scén, což dodalo jinak komornímu festivalu nečekaně robustní vizuál.

Bludfest si ale držel intimnější charakter. Nabídl tři pódia, včetně Gibson stage - pojmenované po ikonickém výrobci kytar, jehož nástroje definovaly zvuk rocku už od 50. let minulého století.

Jaký byl samotný event a obstála tak mladá akce v zahraničí, navíc v spalujícím horku? 

Dá se říct, že ano - a navíc vytvořit vlastní festival a ještě na něm odehrát téměř dvouhodinový koncert chce velkou dávku kuráže a odhodlání. Yungblud to zvládl navenek jedním dechem a jeho vlastní show, kterou uzavíral den, byla naprosto fenomenální.

Svůj vlastní koncert otevřel s mírným zpožděním, které ale v davu drželo správné napětí. Po úvodní projekci, během které na pódium postupně přicházela kapela, se velice plynule zjevil na pódiu i samotný Yungblud a večer otevřel písní Hello Heaven, Hello. 

Po silném začátku nepřišel pozvolný pád, naopak show příjemně plynula a gradovala. Dominic (Yungblud, pozn. red.) má své fanoušky věrně u sebe, a tak mu stačilo česky říct „ruce nahoru" a v sekundě zvednout dav. Jeho energie byla povznášející a byl k nezastavení.

Po Šimonově legendárním kytarovém vystoupení byl ve vzduchu tucet odkazů lidí ochotných strávit na pódiu pár minut. Yungblud jejich přání vyslyšel a na pódium si přizval malého Alexe, který i navzdory úvodní nervozitě, zmatkům s kytarou (Alex je levák) a jazykové bariéře svůj úkol skvěle zvládl.

Nechyběla ani vzpomínka na Ozzyho Osbourna. Dominic poslal Ozzymu do nebe píseň Changes, kterou odzpíval i na jeho rozlučkovém festivalu Back to the Beginning. 

Než zakončil svou show songem Zombie a velkolepým ohňostrojem, Yungblud nám ukázal, pro co jsme v první řadě v tomhle úmorném horku přijeli.

Nejenže si vzal na pódium hlavní promotérku festivalu, aby jí osobně poděkoval, dojatý k slzám vyjádřil také vděk směrem ke svým fanouškům a zdůraznil, že máme na světě jen omezený čas, který máme věnovat svým blízkým. Rovněž přivítal nové fanoušky a české osazenstvo festivalu do své komunity.

Za Yungbludem ale rozhodně nezaostávali další interpreti.

Se západem slunce dorazila i výrazně lepší nálada - a Palaye Royale toho využili naplno. Energický nástup, skvěle odehraná show a nápadný frontman kapely Remington Leith. 

Již první song rozproudil publikum a tempo už kapela nepustila.

Velkým plusem byla vizuální stránka - stylizovaná stage, kostýmy i celková estetika, která Palaye Royale dlouhodobě zdobí. 

Koncert hrozně rychle utekl, publikum zpívalo s kapelou a bylo vidět, že si to užívají obě strany. Zatímco rytmická sekce držela pozice, Remington s kytaristou neustále využívali celý prostor stage. 

Nechyběly ani zábavné momenty - klávesák s nenuceně zapálenou cigaretou v koutku úst, osvěžování publika vodní pistolí a později i kýbly vody, které v tomhle vedru působily skoro jako spása.

Závěr patřil k těm, na které se nezapomíná. Remington naskočil na nafukovací člun a nechal se nést davem za doprovodu kytarového sóla, aby celou akci zakončil efektním kotoulem zpět na stage.

Pokud by to nestačilo, přišel ještě moment na hraně chaosu - zpěvák uprostřed publika rozpoutal jemnější „wall of death" a následně se nechal nést lidmi, kteří ho drželi jen za kotníky. Možná otázka večera: jde to ještě víc „wild?”

Za zmínku stojí i přesah mimo hudbu. Festival i Yungblud dlouhodobě spolupracují s organizacemi jako War Child a Greenpeace, čímž dávají celému projektu další rozměr - nejen hudební, ale i společenský.

Pojďme ale na chvíli zase zpátky k hudbě. 

Americká zpěvačka Jessie Jo Stark, která míchá dark pop, gothic Americanu a rock, se na pódiu pohybovala s typickou ležérností. Její vystoupení působilo spíš jako stylizovaná procházka než energická show, doplněná kapelou, která místy fungovala jen jako kulisa. V publiku se mávalo vějíři a potlesk byl spíš vlažný - kromě prvních řad.

Zpěv i celkový projev občas zanikaly v hudbě a ani snaha „nakopnout" publikum svým údajně oblíbeným songem nepřinesla kýžený efekt.

V závěru se na stagi objevil její partner Yungblud se šampaňským - Jessie pak slíbila drink „pro všechny", což mohlo působit jako nenápadná pozvánka na afterparty. Hudebně solidní, technicky zvládnuté, ale emočně spíš ploché.

Na Gibson stage přišla řada na Seba Torguse a jeho komorní, lehce bizarní party. Při songu Girls vyzval slečny na podium. Playback jel naplno a celkový dojem balancoval na hraně reality a parodie. Stylově trochu připomínal Martina Kociána z Luneticu, jen s lepším stylingem a modernějším produkčním kabátem.

Na hlavní stagi mezitím rozpálil dav americký rapper Destroy Lonely. Jeho trapová show nabídla hodně pohybu, ale méně srozumitelného rapu. Plamenomety do už tak extrémního vedra příliš nepřidaly a chvílemi to působilo víc jako endurance test než koncert.

Publikum se přesto bavilo, i když většina lidí spíš okupovala každý centimetr stínu.

Navzdory vedru se tvořily dlouhé fronty na merch i YBHQ shop. YBHQ není jen značka, ale platforma a komunita kolem Yungbluda, která nabízí fanouškům exkluzivní obsah, merch i eventy.

Velkou roli hrála i festivalová „experience" část - Yungblud exhibition, Make A Friend hangár nebo detailně propracovaná výzdoba s muraly podtrhovaly komunitní charakter celé akce. Bludfest od začátku cílí na pocit sounáležitosti a autenticity, nikoliv jen na lineup.

Atmosféru podtrhlo i signature pivo od Yungbluda ve spolupráci s českým pivovarem Clock – jeden z těch detailů, které dělají festival zapamatovatelným.

Dalším příjemným hudebním překvapením byla Precious Pepala - britská zpěvačka a textařka, která si zakládá na emotivním projevu a silném vokálu. Její set patřil k těm energičtějším a ukázal, že i intimnější vystoupení může fungovat na velkém festivalu.

Z domácí scény otevřela hlavní stage Pam Rabbit, česká pop/R&B zpěvačka, která přinesla energický „hometown" moment. Nieve Ella potvrdila status rising star a nabídla emotivní indie set, zatímco The Velvet Hands přivezli syrovou garage rockovou energii.

Z hlavních taháků nechyběli skotští rockeři Biffy Clyro nebo legendární Primal Scream, kteří představují generační most mezi starší rockovou scénou a současným publikem. Indie-pop rozměr doplnili Pale Waves, další z pilířů lineupu.

Zajímavým doplněním byli i Leap, Daland, Bothworlds nebo Ruworr!ed - kapela s českou stopou, která zapadla do pestré multižánrové dramaturgie festivalu. 

Celkově lineup ukázal, že Bludfest stojí na žánrových kontrastech a vědomě míchá rap, indie i rock.

Bludfest 2026 nebyl o masivní produkci, ale o komunitě, kontrastech a osobním prožitku. Vedro sice festival poznamenalo, ale zároveň odhalilo jeho silnou stránku – fanoušci tu nejsou jen pasivní publikum, ale součást celého konceptu.

A to je možná to, co Yungblud od začátku chtěl.