Příval energie, bouře, vulkán, vichřice. To jsou noví the.switch.

Nepočítáme-li různé experimenty, pak od poslední řadové desky Svit crossoverové kapely the.switch uplynulo deset let. S o to větší zvědavostí a netrpělivostí byla fanoušky tvrdé muziky očekávána eponymní novinka. A rozhodně je nezklamala, oproti Svitu vybroušenější, melodičtější, barevnější, zvukově čistší a celkově propracovanější deska přináší další várku syrových, tvrdých, nekompromisních, osobitých, nadupaných a přitom nápaditých písniček.  

Mohutný příval energie, místy bouře, vulkán, vichřice. Strhující, uhrančivé, magické, emocionálně bohaté hudbě dominují nepropustné kytarové stěny, hutná rytmika, překrývání jednotlivých vrstev a démonický vokál Štěpána Šatopleta. Když svým naléhavým, chraplavým hlasem, občas na hranici fyzického zhroucení, káže svá poselství typu „války se daj jenom prohrát" nebo „nee tma nebo světlo, to nejhorší je mezi, nad šerosvitem nikdy nikdo nezvítězil", posluchačům naskakuje husí kůže.

Album otevírá pozvolna rozkvétající song Pro srdce na dlani, v němž se syrové pasáže přirozeně střídají s kratšími melodickými. Ty píseň trochu odlehčují, jinak ale erupce energie. To samé platí o tvrdé, temné skladbě Tvář. Když v ní zpěvák stupňuje své výkřiky „nedokážu probudit, probudit, probudit", napětí by se dalo krájet. Optimističtěji, pozitivněji vyznívá Dávám, pomalejší tempo ovládá skladbu Kam vedou naše kroky, ovšem ani v ní nechybí obrovské množství energie, tentokrát té vnitřní. Druhá polovina písně se však zase změní v syrovou, naléhavou řežbu.  



Na silné atmosféře je vystavěn překvapivý cover Brontosaurů Hejna včel, který dostává až osudový rozměr. S písní O co se milovat se vrací metalová razantnost, agresivita, syrovost, kytarové stěny. Jedna z nejtvrdších skladeb desky, přesto i ona nabízí díky změnám rytmu, tempa či nálady náležitou pestrost. Silné emoce a tíživá atmosféra vládnou skladbě V tmách, podobně vyznívá i vyhrocená, magicky působící Slibům co nemaj jména.  

Spálená je tahle zem. Temná, trochu strašidelná, alternativněji působící balada, která opět staví na magické atmosféře. Tvrdá, vygradovaná vypalovačka Vulkán přesně odpovídá svému názvu, pekelná rychlost dominuje písni Další práh. Po průplachu hlavou přijde vhod zklidňující závěrečná skladba Věř, ale nebyli by to the.switch, kdyby její závěr zase pořádně nenapálili. Démonická záležitost, což platí pro většinu songů.  



O texty se na novince postaral básník Tomáš Tajchner a byla to dobrá volba, neboť věrně korespondují s vyzněním hudby. Jsou poetické, temnější, ale ne bezvýchodné. Zachycují zlé sny, nevyřčená slova, ze kterých jde strach, volání o pomoc, ale také lásku a naději. Když se jich navíc ujme uhrančivý Štěpán Šatoplet, zadřou se vám pod kůži. Ostatně jako celá deska. A kdo někdy zažil koncert the.switch, tuší, že live provedení se změní v absolutní peklo.