"Prázdniny" Dětí mezi reprákama opět hlavně vyprávějí příběhy

Kdysi sólový projekt, dnes už klasické trio Děti mezi reprákama, pokračuje ve velké aktivitě. Poslední deska nese jméno Prázdniny. Album vznikalo během loňského jara a podílela se na něm poprvé celá trojice, když textaře Dominika Zezulu doplnili kytarista Ondřej Mikula a klavírista Jiří Libánský. I ná Prázdninách je posluchač donucen přemýšlet nad jednotlivými texty, které v hudbě "DMR" hrají prim.

Přesto již nejde jen o jednoduché folkové vybrnkávání. "Děti" se během roku od desky Haiku posunuli a pomohlo jim zapojení více nástrojů. Klavír a elektrická kytara doplňují většinu skladeb a vytváří tak perfektní doprovod k vypravěčskému podání Dominika Zezuly. Během čtyřicetiminutové stopáže se střídá více nálad, nejde jen o zarytou melancholii, skladby jsou však stále spíše podzimní, nicméně nápaditější než kdy dříve.



Trojice hrála většinu skladeb již před vydáním, během svých jarních a letních koncertů. Jak už bylo zmíněno výše, texty jsou krásně rozvité příběhy, na kterých je vlastně celá diskografie a tvorba "DMR" postavena. Opět není kladen důraz ani tak na verše, jako na přesné vykreslení atmosféry a prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Ze skladeb je opět určitým způsobem cítit samota a odcizení díky jemným akustickým kytarám (Počkám na Kláru), mrazivá severská atmosféra (Pohlednice z Rovniemi). Že lze vytvořit plnější zvuk i bez bicí opět potvzuje gradující Marie nebo Sběratel s krásně kvílející kytarou na konci.

Takovou menší táborákovou pohodu přivane country Člověk se skládá ze souřadnic, spojitost s minulou deskou naopak vytváří Les II, který je tentokrát v jemnější akustičtější verzi. Atmosférou však posluchače pohltí hned první skvělá skladba Sfinga a Málek, spojující všechny prvky tvorby "DMR" v jednom momentu.

"DMR" opět během roku vyrostli a připravili prozatím nejzajímavější kolekci. Prázdniny nabízí plno různých nálad, které dohromady tvoří příběh, který se nejlépe poslouchá za tmy na červeném vinylu.