,,Praguefect Storm" v Lucerně. Inhaler potvrdili, že už jim klubové prostory nestačí

Kovbojské klobouky, růže a cedule s nápisy "I might need an Inhaler" či "Prague in Ecstasy". Po téměř roce a půl se do Prahy vrátili miláčci Inhaler. Oddaní fanoušci na ně čekali od brzkých ranních hodin, neodradilo je ani chladné počasí. Vyprodaná Lucerna se tak v neděli večer otřásala v základech. Možná jsme totiž byli svědky posledního klubového turné této čtyřčlenné party z Dublinu.

Přijít na koncert těsně před doors? Tak takhle to v neděli 15. října nefungovalo. Inhaler už nejsou malé indie tajemství, ale raketově rostoucí kapela, která mimo jiné předskakovala Harrymu Stylesovi  a Arctic Monkeys. Fanoušci ze všech koutů Evropy se tak před Lucernou od rána třásli zimou, aby si zajistili místa v první řadě. A ač je tzv. „kempování" lidmi často odsuzováno, fanynky, které se chopily organizace, odvedly výtečnou práci. Rozdávaly čísla, zapisovaly si jména a komunikovaly s nově příchozími. Z dlouhého hada, táhnoucího se Vodičkovou ulicí, dokonce zaznělo: „Za tohle by vás měli platit". Respekt, takhle se to má dělat!

Zmrzlá od hlavy až k patě jsem seběhla po schodech dolů do klubu, kde jsem ukořistila místo na levé straně pódia. Netrvalo dlouho a zmrzlé fanoušky rozehřála předskokanka Nieve Ella, jejíž vystoupení mě velmi mile překvapilo. Příjemná popová nálož naladila publikum na správnou vlnu, ve které se nesl celý zbytek večera. Fanynky v prvních řadách nad hlavou mávaly cedulemi odkazujícími na zpěvaččiny texty. Přátelská atmosféra však byla oboustranná, umělkyně s publikem aktivně komunikovala. Na konci vystoupení si s fanoušky vyměnila náramky a rozdala hromadu trsátek. Rozhodně nesmím opomenout ani skvělou kapelu, která do vystoupení vložila neméně silnou dávku energie. Z bubeníka vyzařovala neskutečná radost – těžko posoudit, zda pramenila z vlivu energického publika, nebo ze hry na nástroj. Tak snad k nám brzy Nieve Ella zavítá na sólové turné. Takové Café V lese by jí podle mě náramně slušelo.

Jak se blížila devátá hodina, z reproduktoru nečekaně zazněla poslední předkoncertová písnička v podobě Snap Out Of It od Arctic Monkeys. Co si budeme povídat, drtivá většina publika zná Inhaler právě kvůli nim, a tak bylo krásné slyšet hlasitý sborový zpěv této písně. Než se fanynky stihly oklepat z šokujícího překvapení v podobě AM, v Lucerně zhasla světla a nastal ohlušující řev. Člověk by ani nevěřil, jaký hluk umí udělat kotel plný převážně náctiletých slečen. Za znění romantické písně Lujon od Henryho Mancini postupně na pódium vylezli všichni čtyři kluci. Tedy, všech pět, na pomoc si na turné přizvali ještě klávesáka. Na první pohled vlastně žádné překvapení, Elijah Hewson si drží svou image kožené bundy a bílého tílka, zbytek kapely taktéž laděn do lehce retro rockstar stylu.

Koncert tradičně odpálili peckou These Are The Days z nejnovějšího alba Cuts And Bruises. Složení setlistu bylo vzhledem k předchozím zastávkám jiné. Jako jedni z mála jsme měli čest slyšet Perfect Storm, za jejíž live verzi by někteří zahraniční fanoušci položili život. Jen škoda, že během několika prvních písniček byly slyšet jen bubny. Zpočátku jsem myslela, že jde jen o můj názor. Poté, co jsem však mluvila se slečnami, které stály před pódiem, byl problém zřejmě ve všech koutech Lucerny. Elijahovy vokály tak poprvé řádně vynikly až během songu Totally, který je proti ostatním méně kytarový a energický. Jedno vím ale jistě – zvuk skalní fanynky opravdu netrápil. Od první písně skákaly půl metru do výšky, každé písmenko textu řvaly z plných plic a z pohledných irských elegánů nemohly spustit oči. Inhaler jsou totiž kapela, která se nejen dobře poslouchá, ale také se na ně dobře kouká.

Zhruba hodinu a čtvrt dlouhý setlist byl složením písní z debutového alba It Won’t Always Be Like This a Cuts And Bruises. Ano, kapela má zatím na kontě pouze dvě alba, i tak ale odehrála koncert vysoké kvality, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Bylo to totiž pravděpodobně naposled, co u nás Inhaler odehráli klubovku. A ačkoliv mají malé koncerty něco do sebe, větší stage zkrátka těmto frajírkům sluší. Navíc, přidá kapele nejen větší volnost pohybu (kterou bohužel v Lucerně neměli), ale také status velkých hvězd. A já mohu po včerejším zážitku s klidem v duši konstatovat, že hvězdami opravdu jsou.