Pojďte se projít romantickou Paříží, průvodkyni dělá Chantal Poullain na svém albu Chansons

Letité šansony s grácií a nadhledem

Chantal samozřejmě svůj hlas propůjčila některým klasickým šansonovým kouskům a k tomu přidala i některé své vlastní skladby. Doprovod jí dělá Štěpán Markovič, slovutný saxofonista se skupinou. Té dominuje především klavír Ondřeje Kabrny, který rozehrává různé osudové nálady. Štěpán Markovič se na albu projevil též hlasově, když si s hlavní představitelkou střihl česky zpívaný duet Co s námi bude dál včetně drobné korekce milého francouzského nedorozumění ve slově ,,srab". Jinak zní deskou pouze lahodná francouzština zpěvaččina hlasu. Nutno podotknout, že jazzovému naturelu je učiněno za dost ve dvou instrumentálkách Dolphin Dance a Voyage.

Šansony jsou na desku vybrány jako soubor různých nálad. Je pravda, že obecně jsou známy především jako představitelé romantických nálad. Tak je tomu zcela evidentně např. v Romanci, která odkazuje k hitu Charlese Treneta La romnce de Paris, což ovšem původně byla spíše zábavná píseň. Píseň J´attendrai byla na úvod zvolena perfektně. Snoubí jak romantické nálady, tak jistou rozvernou hravost. Song jakoby prozřel v podání Chantal do dnešní doby. Právě jistý nadhled ve zpěvu i hudebních aranžích ho dělá v současnosti akceptovatelný. Původní verze s Rinou Ketty není o mnoho jiná, ale pro současného posluchače může být hůře pochopitelná.

Talent, který se projevil v pravý čas

Kam až může šanson dospět v zábavnosti, dokazuje píseň Bla bla bla. Chantal popouští uzdu své recitátorské schopnosti dané dlouhou zkušeností v divadle. S perfektně zvládnutou dramatičností v hlase předkládá posluchači francouzský text. K šansonu patří také neodmyslitelně vášeň. Zpěvačka ji propůjčuje vrcholně do písně J´suis dans la déche. V jejím podání skladba opět obživla a hlavní interpretka zde předvádí svůj obvyklý recitátorský talent doplněný jedinečnou dramatičností. Opět se nabízí srovnání s původní představitelkou Marií-Louise Damienovou, jak stejná píseň funguje v rozmezí dlouhých desetiletí s odlišnými hlasy i dramatickým ztvárněním. 

Možná, že je dobře, že producent desky Jiří Vondrák přemlouval Chantal Poullain k šansonové desce přes dvacet let. Možná že vše, tedy i doba, uzrálo do vhodného stádia, kdy může být taková deska s obdivem přijata. Chantal Poullain má jistě úžasný umělecký talent a vydání desky Chansons není pouze o propůjčení hlasu. Jde o originální představení velmi specifického žánru a po poslechu desky lze konstatovat pouze jedno: ,,Byla by velká škoda, kdyby k tomu nedošlo." Album obsahuje dvanáct skladeb a přesto se zdá, že je to málo. Chantal Poullain totiž vzbuzuje svým podáním šansonů touhu po dalších. Nebylo by jistě na závadu, kdyby se časem objevilo druhé pokračování, a dostalo se tak na další velikány daného žánru.