Placebo se vrací plní energie a jsou hlučnější než láska

Anglické trio Placebo se opět vrací do hudebního světa. Tentokrát se snaží vábit na sedmou desku Loud Like Love, která je napůl zamračená a melancholická, ale obsahuje i veselejší pasáže, podobně jako minulá nahrávka Battle For the Sun, při které usedl poprvé za bicí Steve Forrest. Dokáží Placebo překřičet lásku?

No spíš než překřičet tak ji dokáží potopit depresí, která proudí z úst Briana Molka. Ten je stejně jako na všech předchozích materiálech nezaměnitelný. Jeho hlas se opravdu splést nedá. Předzvěstí nového alba bylo loňské EP B3, se stejnojmenným singlem, který momentálně patří mezi ty používané skladby na koncertech a fanoušci se na něj nejspíše mohou těšit i v rámci evropského turné v Praze. Na novinku jako první upozornil singl Too Many Friends.

Ten rozhodně nemohl zklamat fanoušky posledních dvou desek, kterým je nejbližší. Přijemná melodická hitovka o strachu, samotě a také přátelích nepřátelích ze sociálních sítí. Skladba opravdu vystihuje nynější dobu a svým refrénem je navíc jasně zapamatovatelná. Jako druhá vlajková loď byla vyslaná titulní hymna Loud Like Love, která celou desku otvírá. Nejpohodovější skladba celého alba, která jako jediná nepůsobí ani chvilku nějakým depresivnějším momentem. Je to nečekaná vypalovačka, která album výborně nakopne.

Celkově je tentokrát Placebo otevřenější jednodušším textům, než tomu bylo hlavně na prvních deskách. Kapela se vyvinula a hlavně po příchodu Steva Forresta (nebo spíše odchodu Steva Hewitta) změnila svůj přístup ke skladbám. Nová deska je pak jakýmsi mixem posledních dvou desek. Je tam cítit silný zápach Meds, ale tváří se veseleji a tomu často dopomáhají modernější prvky, někdy bohužel na škodu.

Kapela si například začala hrát s elektronikou. Výborně tak vyznívá dvojka Scene of the Crime, která postupně vyvrcholí v mohutný refrén. Velmi ji oživují také klávesy, které jsou častým přídavkem na 'LLL'. Dalším příklad elektroniky je ve skladbě Exit Wounds. Ta začíná hodně pozvolna s všelijakým beatem. Postupně se ale přidá kytara a z nenápadné skladby potom vystoupí mrazivý refrén, jeden z velkých okamžiků desky.

Klávesy jsou pak kromě Too Many Friends důležitým prvkem také v baladě A Million Little Pieces. Výborná chytlavá balada, která se rozhodně dá zařadit vedle balad z desky Meds. Vytknout se dá možná jen text, který je opět o nepovedné lásce, což je téma postupně se opakující na celé desce. Vyjímečná je poté ještě předposlední Begin the End, která baví celou svou šestiminutovou stopáží a postupně vygraduje ke krásnému finiši.

Bohužel ne všech deset skladeb působí uplně dodělaně. Například Rob the Bank je sice slušná vypalovačka, ale její text se zaprvé ke zbytku nehodí a zadruhé nemá co říct. Jen že by chtěl Brian a spol. vyloupit pomalu všechny větší evropské banky. Trochu kýčovitě vyznívá i poslední pomaloučká Bosco.

Placebo se vrátili a rozhodně neudělali špatnou desku. Bohužel se na ní nachází dvě tři nedotažené skladby, ale zbytek alba je rozhodně na vysoké laťce, a minulou desku strká do kapsy. Zajímavé určitě bude slyšet novinky i naživo, kde by některé z nich mohli dosáhnout ještě lepšího výsledku.