Pink Cream 69 - staré bardy se podceňovat nevyplácí

 A právě minimum personálních změn během tří uplynulých dekád, produkce ostříleného producenta a baskytaristy Dennise Warda (Unisonic, Place Vendome, Khymera a další), či letitá odmlka způsobily v řadách kapely pořádný hlad po kvalitní muzice, který z nové desky čiší na sto honů. Výsledkem je živočišná údernost proložená tu a tam intimnějšími prožitky, jako by se chtěli Pink Cream 69 vrátit na začátek kariéry, kdy se vezli na vlně zájmu. 

Na výrazném refrénu postavená Walls Come Down, nebo s vysokým nasazením zahraná No More Fears musí nakopnout každého, kdo by chtěl pochybovat, že se mohou polozapomenuté kapele takto chytlavé kousky ještě někdy podařit. O muzikantské vyzrálosti pak ledacos napovídá také akustická Man Of Sorrow, jež se prodere ke strhujícímu finále, v němž naplno vyniká jistý Readmanův hlas podbarvený procítěným kytarovým sólem. Co říct závěrem? Že se nevyplácí podceňovat staré bardy, byť mají na svém kontě lepší desky a větší hity. Jsou však zárukou toho, že mají pořád srdce na správném místě a dokážou i po letech svoje fanoušky potěšit.

Autor recenze: Roman "News" Zahrádka