Phil Rudd vydal zabijácké garážové album plné syrových riffů

Phil Rudd byl vždycky zabiják. Jeho úsporná hra na bicí má tah na branku a patří k úderné hudbě legendárních AC/DC stejně jako školní uniforma neposedného čertíka a zakladatele kapely Anguse Younga. Jenže ho na letošním a možná i posledním světovém turné australských věrozvěstů tvrdého blues rocku neuvidíme, protože se doma na Novém Zélandě dostal do křížku se zákonem a musí vyčkat na verdikt soudu. A nebyl by to ani on, aby nebyl obviněn z ničeho menšího, než z pokusu o organizování vraždy, z něhož se sice dokázal s pomocí právníků vykroutit, avšak zůstala mu na krku další obvinění z držení drog a vyhrožování zabitím.



Tenhle šedesátiletý bard nesložil ale ruce do klína a odpověděl na všechny fámy svojí prvotinou - albem Head Job, které je stejně zabijácké jako on sám. Jen si představte, že vykopne dveře od garáže, v ruce lahev rozpitého Jacka Danielse a s bezzubou bradou zarostlou strništěm usedá na stoličku za bicí a spolu se svými kumpány vystřihne v kuse sérii jedenácti fláků toho nejhrubšího bluesového zrna.

Ale vemme to pěkně po pořádku. Kdo by čekal album v zajetých kolejích AC/DC, bude asi zklamán. Spíše by se měl připravit na syrový garážový zvuk a jednoduché riffy v duchu dalších Australanů - kapely Rose Tattoo, kteří patřili svého času k tomu nejtvrdšímu na tomto kontinentu. Hned úvodní Head Job, podle které se jmenuje celé album, je tvrdé blues s melodickým refrénem, které si rozhodně nehraje na žádné umění. Příjemným překvapením je Ruddův hlas, který místy připomíná Lemmyho Kilmistera a škrábe v krku jako struhadlo. A než se stačíte rozkoukat, je tu další úderka pod názvem Sun Goes Down, za kterou by se nemuseli stydět ani AC/DC, do jejichž repertoáru by v pohodě zapadla.

Dým z doutníku spláchnutý dobrou whisky

V pořadí třetí Lonely Child začíná sice podobným kopákem jako AC/DC, ale po chvíli sklouzne do zadumanější podoby a plyne asi tak jako dým z doutníku spláchnutý dobrou whisky. Se čtvrtou Lost In America přichází sice hned na začátku změna rytmu, ale už po chvíli zjistíte, že opět plujete ve vodách syrového garážového rocku. Pátá Crazy dostála svému názvu a jde o hravou melodickou linku, která představuje příjemné odlehčení v polovině alba. Tak trochu evokuje časy, kdy se podobných kousků nebáli ve svých začátcích ani AC/DC. V pořadí šestá Bad Move nakopne zase album zpátky do zajetého rytmu a zanechává chvílemi svým refrénem v člověku otisk glamrockového šílenství.



Sedmá No Right pro změnu album opět zvolní, ale svým vypjatým refrénem nenechá nikoho na pochybách, že jste stále ještě v garáži spolu s bandem Phila Rudda. The Other Side je pro změnu motorkářským vypalovákem a jednou z nejvýraznějších skladeb na této desce. Písnička 40 Days zase pokračuje v předchozím rytmu a krouhá jednu zatáčku za druhou, jakoby motorku řídil sám Lemmy. Singl Repo Man je pak třetí v řadě, která neslevuje z nasazeného tempa. Phil si v této skladbě počíná jako protřelý šaman, který uvařil rock´n´rollový lektvar a podává ho každému plnými doušky. A kdo čeká na závěr zvolnění, šeredně se mýlí. Závěrečná When I Get My Hands On You je typickým flákem patřícím na rocková pódia se zástupy hrozičů pod nimi.

Neobroušená fošna, která se zadere pod kůži

Co říct závěrem? Nikdo asi nečekal, že Phil Rudd bude prvním z AC/DC, kdo přijde se sólovou deskou. Už proto, že nebyl tím, o koho by se ve srovnání s jeho slavnějšími kolegy média nějak výrazněji zajímala. Tedy až s výjimkou posledního úletu, kdy balancuje na hraně zákona. Každopádně album Head Job vystihuje jeho muzikantskou duši, která nasála na počátku 70. let atmosféru australských barů a teď ji k nám bez příkras exportuje v podobě neobroušené fošny, která se po několikerém poslechu zadere člověku doslova pod kůži a už se ho nepustí.



Takže Phile, škoda, že už tě na turné s AC/DC letos neuvidíme a že Bontonland na Václaváku objednal pouze jeden exemplář tvé desky pro celou Českou republiku. Dobrá zpráva však je, že jsi natočil skvělé album, které nikoho nekopíruje a jde si svou samostatnou cestou a že nám dnes technika umožňuje si tvoje album buď stáhnout anebo si jej prostě objednat přes celou zeměkouli až domů. A úplně na konec - že tě na turné AC/DC nahradil další bubenický zabiják - sympatický plešoun Chris Slade. Tebe však může těšit, že jsi byl z AC/DC první, kdo šel s kůží na trh a navíc sis svojí prvotinou zachoval svoji tvář i respekt pravověrných rockových fanoušků.
Roman Zahrádka