Optimik při českolipských slavnostech zanotoval v plné síle

To si takhle vyrazíte na českolipské městské slavnosti a nestačíte se divit, kolik je dneska lidu mezi stánky. Ti, kteří se jdou bavit atrakcemi, kterých je všude přehršel, se brzy nasytí front a pouťových lákadel, protože všemu dá nakonec na frak pořádná hudební jízda. Tedy, když je dobře nazvučeno a kapela sladěna. V České Lípě se v posledních letech rok od roku scházejí větší a větší hvězdy a legendy tuzemské hudební scény. Letos to v rockovém žánru byly dvě superskupiny, Pražský výběr a Motorband, které do severočeské metropole přitáhly opravdu davy. Ale pozor, o nich tento report nebude! 

Dejme dnes prostor lokálním bandům, jmenovitě melodicko-rockové skupině Optimik z Nového Boru, která příští rok oslaví 30let své existence! Oni by si díky své houževnatosti, s jakou se pohybují (nejen) na místní scéně, popravdě zasloužili vystoupit na hlavním pódiu u obchodního domu Andy, a to i před zmíněnými legendami, leč už několik se spokojí i s malou scénou v nedalekém amfiteátru nad kulturním sálem Crystal. A nejinak tomu bylo letos, kdy se parta kolem zpěváka Víti Svobody a kytaristy Andyho Poura představila hrstce věrných fanoušků krátce po desáté hodině večerní. 

Začali zostra relativně novým songem Vězeň reality, který sice nefiguruje dosud na žádném nosiči, ale už skoro 2 roky se naživo piluje jeho feeling; poznávacím znamením je tady nádherné kytarové sólo uprostřed! Je třeba říci, že kapela zní od odchodu akustického kytaristy Klekího podstatně syrověji než v předchozích letech. Písně mají jiný drajv, zní autentičtěji a všechny kudrlinky, které si Andy dovolí, prostě znějí neotřele a novátorsky v porovnání s předchozími live vystoupeními. Někomu možná bude scházet ta melodická clona, kterou Klekí dotvářel jedinečný zvukový design této party, ale já jim po druhém zažitém koncertu i nadále v té čtveřici fandím. I ve zvukové jednoduchosti může být také síla, což v sobotu 21.6. platilo na 150 procent, protože hitovky Pane doktor nebo Po setmění zněly prostě bombasticky, a to i v kvartetu, kde rozhodně nezapadne ani laskavá baskytara Radima Kosťuna, ba právě naopak! 

Optimik v první části vystřihl několik stěžejních skladeb z poslední studiovky, přičemž melancholická, leč přitažlivá Depka zazněla v takovém duchu, že jsem užasl. Píseň má dvě části, které spolu (jakoby) zdánlivě (hudebně) nesouvisí, ale v konečném efektu vytvářejí nečekaně opojný art-rockový kousek, za který by byli v 60kách vděčni třeba i světoví giganti žánru Pink Floyd. To není holedbání, ale čistá a zcela upřímně prožitá pocitovka. Ne náhodou tuhle píseň kapela loni vybrala pro svůj atmosférický videoklip s dobovými retrozáběry. 

 

Než se na scéně (přece jenom) objevil „ztracený syn" Klekí, což bylo pro většinu diváků velké překvapení, optimi-cké kvarteto stačilo pořádně rozehřát publikum upřímnou energií i veselými texty skladeb Rybář nebo Lišák jménem Oldřich. Zaznělo výmluvné Léto i moc příjemná „novinka" Vlak do Panamy. Pro mne šokující překvapení! Ať už šlo o relativně nové písně anebo sympaticky znějící pohrobky z nikdy nevydané desky Pomníček – kapela chystá přece jen vydání (pravděpodobně) napřesrok -, nečekaná variabilita nálad, dosud neznělých rytmů i provokativních veršů překvapovala v každé skladbě. 

V druhé části jejich setu pak s melodickou akustikou Klekího zněl Optimik tak nejklasičtěji jak ho místní štamgasti znají. A celá skupina si to vyloženě užívala, v megahitu Slunce z poslední řadovky Tour de Bor, se zpěvák akčně vrhnul do publika, aby si po bok zazpíval se všemi nejbližšími odvážlivci. I já přiložil hlasivky! Koncert nabral grády vyloženě „po setmění", a to i díky stejnojmenné hitovce, kterou kapela složila ještě během co-vidové hysterie. Zazněla relativně nová Surikata, ve které dominuje zvučný refrén, expresivně položená a jasným poselstvím pojatá Řekni drogám ne! Došlo i samozřejmě na rádiovku Bang, inspirovanou filmem Mandragora a jednu z nejostřejších věcí, co kdy kapela také složila. To by ale nebylo, aby koncert této legendy končil nějak depresivně, z kultovní desky Toreador zahřměl song Brouk a jako poslední zářez tohoto vydařeného večera také nesmrtelná hymna Amsterdam. Vzpomínky na holandskou metropoli má jistojistě Víťa a spol. stále v krvi! Lépe vyaplaudovaný přídavek nešlo prostě čekat! 

Nelze se však divit, zasvěcení vědí, že jde o vůbec jednu z nejstarších písní, která se objevila i na prvním minialbu Legálka. To bylo nedávno znovu objeveno a oficiálně pokřtěno při dobročinné akci Beruška v Novém Boru. Jeho zahuhlaný zvuk potěší milovníky konce 60. let minulého století, přes svou kvalitu zvukového záznamu však jde i po téměř 30 letech o raritní rockový klenot novoborské hudební scény. 

U příležitosti koncertu jsem se u zakládajících členů kapely pídil po okolnostem vzniku debutu, protože detailů k samotné nahrávce či tématu písní moc není. „Nazvali jsme ho Legálka, protože se tenkrát v éteru hodně propíralo téma legalizace marihuany", uvedl bicmen David Konrád. A zpěvák Víťa Svoboda k tomu dodal: „Bylo to vlastně naše první demo, úplně první počin ve studiu. Nikdo jsme ze studia neměli žádnou zkušenost. Možná David a Klekí, ale já určitě ne. Název byl reakcí na legalizaci marihuany, ale politici se tím nakonec nezabývali, ba naopak – ještě po lidech kouřících tuto rostlinu, nebo po těch, co z ní vyráběli různé masti, dokonce šli. A my jsme v té době byli pro legalizaci – proto onen název "Legálka"... 

Mezi sedmi skladbami jsou samozřejmě hitové kousky Amsterdam nebo Brouk, které později našly místo na desce Toreador, ale i raritní skladby, které po svém odrážely náladu období devadesátek; například song Z bláta do louže. „To je píseň o době konce devadesátek. Je to o lidské chamtivosti, o tom, jak chtějí někteří lidé ihned přijít k penězům, snaží se být někým jiným – bohužel už ne sami sebou a ztrácejí lidi kolem sebe. Myslím tím přátele, lásky a podobně. Nakonec mají vše, po čem toužili, ale ocitají se úplně sami. Rozběhli se za něčím, co je možná ani neučiní šťastnými. Je to prostě: "Z bláta do louže". Jediné, proč je člověk na světě, je reprodukce a jediné, co mu zbyde, je láska. Toť vše," vzpomíná zasvěceně zpěvák Víťa. 

Současná sestava kapely Optimik: 

Vít Svoboda – zpěv 

Radim Kostuň – basová kytara 

Andy Allan Pour – sólová kytara 

David Konrád – bicí.