Ondřej Ruml slavil v Lucerna Music Baru

Absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka, zpěvák Ondřej Ruml, pokřtil v neděli 12. října své nové hudební dítko, desku s výmluvným názvem Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha.

Ondřej Ruml se širší veřejnosti představil v rámci talentové soutěže X Factor, nyní si však již několik let vyšlapává muzikantskou dráhu sám, za přispění etablovaných umělců, mezi které patří na příklad Michal Horáček.

Také na novém albu Ondřej spolupracoval s mnoha skvělými hudebníky. Většinu z nich si vzal s sebou do pražského Lucerna Music Baru na křest zmiňované desky. Celý večer Ondřeje doprovázel výtečný Matěj Benko Quintet, přičemž kapelník Matěj Benko a trumpetista Miroslav Hloucal se podíleli na aranžích.

Co si myslet o nových aranžích?

Koncert zahájil právě Matěj Benko, který usedl ke klavíru a vystřihl mírně upravený Ježkův Bugatti Step. Poté se na pódiu objevil Ondřej Ruml, v perfektně padnoucím obleku, aby provedl šlágr Ezop a brabenec. Postupně se přidal i zbytek ansámblu – Pavel Zbořil (bicí), Rasťo Uhrík (kontrabas), Miroslav Hloucal (trubka), Radek Zapadlo (saxofon). Pro ty, kteří ještě žádnou píseň z nového alba neslyšeli, to musel být šok. Obléct klasické melodie, které slýcháme od dětství, do jazzového, místy velmi posluchačsky náročného hávu, vyžaduje velkou dávku odvahy. Některé úpravy tak mohly být velkým zklamáním, protože z původních písní zbyla ohlodaná kostra. Jisté vyvážení dodával Ondřejův sympatický a velmi profesionální projev a famózní výkony muzikantů. Co však chtělo doladit, bylo oblečení kapely, konkrétně saxofonisty, trumpetisty a kontrabasisty. Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka… a více než barevné košile by si tato příležitost zasloužila ležérnějších barvy a sako se společenskými kalhotami.

Přece jen šlo hlavně a především o muziku, proto se k ní vraťme. Ondřej si na svou desku vybral nejen ty opravdové, téměř zlidovělé, skladby, ale i ty méně známé. Jednou z nich byla baladická píseň Svítá.

A je tu křest

Po šesti provedených kusech nadešel čas nové CD pokřtít. Pódium se náhle zaplnilo. Kmotři, Jiří Macháček a Ondřej Brzobohatý, přinesli lahve sektu, zástupci vydavatelství Warner Music, ilustrátorka alba Bára Buchalová a někdejší manažer Edward Tomas přišli s blahopřáním. Ondřej Brzobohatý slavnostní akt doplnil slovy: „Ježek, Voskovec i Werich by se tetelili štěstím, kdyby slyšeli tuto desku".

A právě Ondřej Brzobohatý a Jiří Macháček spolu s Ondřejem Rumlem zahájili druhou část večera. Skladbu Tři strážníci provedli famózně, v tu chvíli se blahem tetelil celý sál Lucerna Music Baru. Muzikantské opojení diváky neopustilo ani při další skladbě, kdy se sólově představil Matěj Benko Quintet. Rasťo Uhrík vyměnil kontrabas za baskytaru a společně s celou kapelou předvedli, že mají jazzovou muziku hluboko pod kůží.

Přispěl i Zdeněk Svěrák

I následující píseň měla neobvyklé provedení. Zdeněk Svěrák, který s Ondřejem nazpíval Stonožku, se nemohl na koncert dostavit, proto bylo divákům puštěno video, které vzniklo při nahrávání přímo ve studiu Sono.

Následně se všechno dění vrátilo na pódium a přišla řada na píseň Život je jen náhoda. Ondřej ji uvedl s obavou, že se jedná o nejodvážnější aranž a bude tedy zapotřebí si ji poslechnout ještě alespoň dvakrát doma, aby bylo možné úpravu vstřebat. S tím ovšem nemohu souhlasit. Právě zde nová aranž skladbě náramně sluší. Dominance klavírního partu uchovává její základní hudební myšlenku. Ondřej se hlasově nádherně otevřel – vynikl jeho čistý, bezchybný projev. Až část krátce před koncem byla provedena mírně afektovaně. V každém případě píseň Život je jen náhoda se podařila a sklidila zasloužené ovace.

Ondřej Ruml jako autor

Překvapením večera se stala Ondřejova autorská píseň Nebe, kterou provedl za pomoci loop stationu. Posloužila jako introdukce ke skladbě Nebe na zemi. Ale to už se koncert chýlil ke konci. Ondřej si oblékl sako a rozloučil se jedním z nejznámějších hitů trojice J+V+W Šaty dělaj člověka. Protože publikum bylo nadšené a potlesk neutichal, rozhodla se kapela provést ještě jednou, tentokrát živě (ale bez Zdeňka Svěráka), píseň Stonožka.

Ondřejovo vystoupení před plným sálem potvrdilo, že jazz má své nezastupitelné místo mezi ostatními žánry a publikum si rádo na dobrou synkopovanou muziku zajde.

Foto: Jana Kleinbauerová