Od Anety k E!E aneb jak se slaví v Přeštěnici

Open Air Musicfest Přeštěnice, který se od čtvrtka 25. do soboty 27. června konal jen pár metrů od této krásné jihočeské vesničky nedaleko Milevska, slavil letos patnácté narozeniny. Proto si pro návštěvníky připravil řadu novinek a překvapení, počínaje čtvrtou, klidovou Bakus Stage přes festivalovou hymnu, kompilační CD až po velký ohňostroj. Ale hlavně mohutnou nálož kvalitní, pestré a opravdu multižánrové (tímhle slovíčkem se dnes zaklíná prakticky každý fest, ale jen málokdy to platí tak jako v Přeštěnici) muziky.  



Návštěvníci festivalu snahu organizátorů náležitě ocenili. Bavili se, tancovali, pogovali, skákali, ale přitom byli velice ohleduplní, takže žádné větší konflikty ochranka řešit nemusela. Fanoušci prakticky všech věkových kategorií (tak od pěti do šedesáti) si naplno užívali muziku a ani méně známé či začínající kapely na Muzikus & Sai Stage o ně neměli nouzi. Navíc se většina fans chovala i ekologicky, takže po roční pauze získal festival opět ekologický certifikát.  

Žádné bariéry mezi fanoušky a muzikanty

Čtyři scény, více než pět desítek kapel, nějaké to divadlo, výtvarná dílna... Všechno je připravené, můžeme začít. První skupina, která diváky výrazněji rozpumpovala, byl rozjetý (ve smyslu, že mu od loňska vše až neskutečně vychází) Jelen. Tradičně se zpěvačkou Kateřinou Marií Tichou sázel jeden hit za druhým a došlo i na novinku, kterou právě Tichá chystá na svoji připravovanou desku. Sympatická formace kolem frontmana Jindry Poláka se pak ještě dlouho a ochotně fotila a veselila se svými fanoušky.  

Ale rychle na druhou scénu, kde již začali Covers for Lovers, autoři nové hymny Slunce nad Přeštěnicí. Na festu oslavili páté narozeniny, ale za tu dobu už mají pěknou řádku hitů. Přehráli ty zásadní z alba Nevzdávej! a i přes drobné technické problémy dokázali svými energickými pop-rock-punk songy roztančit publikum.  

Je fajn být dutý ale free

Již legendární Mňága a Žďorp byla první kapelou, která dostala hodinový prostor, a jejich set si užíval úplně každý. Jak početné publikum pod pódiem, tak muzikanti sami. Stále mají energie na rozdávání, zpěvák Petr Fiala neztratil nic ze svého showmanství, což potvrdil i za bicími, i když roli frontmana mu občas sebral charismatický kytarista Martin Knor. Ten dokonce nechal fanoušky zahrát i na svoji kytaru. A repertoár? Staré hity typu Hodinový hotel i nové skladby z alba Made in China. Bylo fajn být Dutý, ale free.  



Druhá Fajnrock TV Stage patřila páteční večer a noc punkovým kapelám. Lidi rozehřála pražská skupina SPS, poté dostal prostor pardubický Volant a vrcholem bylo vystoupení E!E. To už pogovali i máničky. Chlapci z Příbrami vzdali hold Bakčovi, který si s nimi prostřednictvím velkého plátna zazpíval pecku Jako indián. Bouři nadšení vzbudily i starší vypalovačky Mravenec, Pogo, Humusák, Číro, Brigáda nebo Míša.   

Ale zpět na hlavní The Sun Stage. Tam Mňágu vystřídali Wohnouti, pro mnohé vrchol celého festivalu. Čtveřice muzikantů to s fanoušky umí dokonale, takže celé rozlehlé prostranství pod pódiem se změnilo v jeden vařící pařící kotel. Zazněly skladby z nového alba Laskonky a kremrole (Barbíno, Díky moc, Fanynka, Dobrý ráno), ale i prověřené tutovky typu Svaz českých bohémů, Gastrosexuál, Zpěvák na inzerát nebo Sejko no pi. Kytarista Zemánek nepřestával dělat opičky, Matěje Homolu nerozhodil ani pád na pódiu. Mohutný příval energie.  

Pro jedny Wohnout, pro jiné Chinaski

Pro mírně popovější fans byli vrcholem Chinaski, stejně profesionální výkon, stejně dokonalá práce s publikem. V pomalejších skladbách dostávaly prostor ruce, v rychlejších zase nohy. Novinky z aktuálního alba Rockfield (Každý ráno, Láska a hvězdy, Víno) střídaly starší hity Hlavolam, Stížnost nebo Ročník 70. Největší ohlas měly ovšem stařičké punkové Punčocháče, do nichž se zapojili snad všichni návštěvníci.  



Kapela Rybičky 48 to měla po partičce kolem Michala Malátného těžké, ale chlapci z Kutné Hory zaujali hned skladbou Tohle je rock´n´roll, vy buzny. Pankáči pod pódiem sebrali zbytky sil (i když zbytky?... ve stanovém městečku jich měli ještě dost až do rána...) a vesele pogovali na temperamentní songy. Magdaléna, Emily, Zamilovaný/Nešťastná nebo Vážené dámy fungovaly stoprocentně.  

Pak ještě chvilka rocku a uklidňující elektroniky v podání karlovarské formace Zajíc Company, nahlédnout na třetí Muzikus Stage, kde se střídaly hlavně začínající kapely a vzhůru do stanového městečka. Spát se v něm moc nedalo, neboť někteří rozjetí fans (čím to je, že vždycky si postaví stan vedle vás?) pařili až do rána. Ale OK, s tím se musí počítat.  

Pivko za třicet, malinovka za polovic

Sobotní dopoledne patří prohlídce areálu. Všude plno stánků s příjemnými cenami, pivko za třicet, malinovka za polovic, pizza za 120. Další plus pro organizátory. A občerstvení všeho druhu, nudle, kebab, klobásy, burgry, polévky, nachos, langoše, dokonce i buřtguláš byl k dispozici. Hlady a žízní rozhodně nikdo netrpěl. A kdyby náhodou, mohl zaskočit do obce Přeštěnice, kde stála jedna hospoda a občerstvení vedle druhého.  

Nová Bakus stage byla opravdu oázou. Kdo chtěl vypadnout z řevu kytar, bicích či samplů, stačilo ujít sto metrů a ocitl se v jiném světě. Malá scénička pro divadelní představení, jazzík či jiné formy klidnější hudby. Navíc krásný, až romantický výhled do jihočeské krajiny. Hodně příjemná a osvěžující záležitost.  

Pankáči už v deset zase řádili

Ale zpět do hudební vřavy. Sobotní program zahájila Muzikus & Sai Stage, kde už v 10 hodin pogovali na Žlutý fijalky trošku nevyspalí (zároveň neunavitelní) pankáči a ti pokračovali i na Prášek proti blbosti. Na hlavní scéně přivítala návštěvníky sympatická zpěvačka Sabina, která ač vítězka SuperStar, chce si svoji pozici vybudovat poctivým živým hraním. Přeplněno ovšem nebylo, lidé se teprve začali scházet.  

Páteční takřka ideální počasí bohužel v sobotu vystřídal déšť, což nejvíce odnesli milevské maškary. Krásné masky hippies, Švejka, Jacka Sparrowa, komoušského policajta, klaunů, Červené Karkulky prošly areálem, ale při volbě nejlepší karnevalové masky byla většina diváků schovaná v pivním stanu. Déšť se naštěstí brzy umoudřil (i když přeháňky provázely celou sobotou), takže sety kapel Imodium a Fast food Orchestra si jejich fanoušci mohli vychutnat naplno.  



Zklidnění přinesla neustále usměvavá Aneta Langerová, která vybírala především ze své nové desky Na radosti. Zářila jako sluníčko a příznivci si mohli vychutnat dokonalý zvuk v celém areálu (bravo, páni zvukaři). Naopak mohutnou bouři (naštěstí ne na obloze) strhla Vypsaná fixa, při níž skákala celá louka. Co ostatně také dělat jiného na songy Krásný smutný den, Šúrka mikrofon, Detaily, Trampolína, Lunapark nebo Nina.  

Velkou světelnou, zvukovou (a samozřejmě i hudební) show nabídli Tata Bojs s neúnavným baskytaristou Mardošou (jak to dělá, že pořád vypadá tak mladě) a charismatickým zpěvákem a bubeníkem Milanem Caisem. Závěr pak patřil leteckému pozdnímu večeru kapely Horkýže Slíže. Koho by ještě před pár lety napadlo, že se tahle nitranská partičky stane headlinerem festivalů. Dokonale zvládnutá show plná dovádivých hitů Mám v píči na lehátku, Silný refrén, A já sprostá, L.A.G. Song, Hori ti maštal či Logická hádanka. Zřejmě největší kotel víkendu.  

A ještě nesmíme zapomenout na Fajnrock TV Stage. Páteční punk vystřídalo ska, reggae, alternativa, folk nebo metal. Poprvé dostala návštěvníky do varu zoopunková táborská formace Peshata s nepřehlédnutelným frontmanem a showmanem Blážou. Z Brna zavítala výtečná Mucha s nezaměnitelnou a svéráznou zpěvačkou Nikolou Muchovou. Pro alternativnější fanoušky jasný vrchol festu a refrén Ježíše („Mrdá mi v hlavě") jsem slyšel ještě v neděli odpoledne na náměstí v Milevsku. Stejně skvěle šlapaly songy Úchyl, Chlapi sú kokoti nebo Nepojedeš nikam. Vynikající muzikanti, zábavně drsná zpěvačka.  



S trochu jiného soudku byla hudba Jiřího Schmitzera, od něhož se všichni dožadovali Prdele. Se svou (jen zpočátku) dvanáctistrunnou kytarou dal spíše přednost poetičtějším skladbám, jen škoda, že téměř žádnou nedozpíval. Ale to je prostě Schmitzer, všichni ho tak berou. Do světa reggae přenesla návštěvníky formace Pub Animals, melodickým poprockem potěšil Bags a o úplný závěr se postaral hardrockový Hlahol.  

A pak zpět do stanového městečka pokusit se (bezvýsledně) něco naspat a hurá domů. Plný pozitivní energie, výrazných zážitků a dojmů z pestré a ve většině případů kvalitní muziky. Jak uvedl Aleš Uhlíř z Cover For Lovers: „Přeštěnice mají atmosféru, kterou umí dnes vytvořit už jen opravdu pár festivalů u nás." Je to tak, takže za rok nashle.