Ocean Sleeper v Praze: Velká show na malém pódiu

Autorkou článku je Anna Stoklásková

RFP concerts nás nenechají ani na začátku léta vydechnout. Víkendová hudební konkurence byla velká a tak zatímco část fanoušků zamířila na Mighty Sounds nebo Bludfest, pražské Café V lese přivítalo australské Ocean Sleeper. Ani tropické teploty neodradily příznivce moderního metalcoru a klub se už před začátkem příjemně zaplnil. O tom, že nepůjde o žádnou odtažitou show, bylo jasno už při příchodu. Frontman Karl Spiessl postával u merch stolu, ochotně se zdravil s fanoušky a s každým příchozím prohodil alespoň pár slov. Jen o pár metrů dál debatoval kytarista Stan Liagourdis s dvojicí fanynek. A tak ještě před tím, než zazněl první kytarový riff, působila kapela jako parta kamarádů než jako hvězda večera.

Jako předskokani byli vybráni místní Analog Killer, což je poměrně nová alternativně-rocková kapela. Ve své tvorbě se snaží kombinovat alternativní rock a nynější moderní skloubení kytar s elektronikou. Kluci nejsou úplnými nováčky a jak sami přiznali, mají za sebou už účinkování v jiných hudebních projektech. Na sociálních sítích je najdete s drobným popiskem „If ADHD had a band, this would be it". Jejich hudební impulzivita a neposednost byla naživo nakažlivá. Kapelu jsem před koncertem neznala, ale žádný song předem jsem neposlouchala záměrně. Nechala jsem se překvapit, jak si poradí s živým vystoupením. Publikum se sice zpočátku spíše ostýchalo, ale pak už se odhodily zábrany stranou a řady posluchačů se přece jen více rozpohybovaly. Kapela zahrála mimo jiné „Track One”, „lonely boi” a překvapili i coverem „Obchodníka s deštěm”. Tento notoricky známý song se dočkal nového kabátu a konečně je snesitelný! Pokud máte rádi moderní Bring Me the Horizon nebo se vám stejně jako mně stýská po starých dobrých začátcích The Truth Is Out There, tak dejte tuzemským Analog Killer šanci. Já věřím, že jejich popularita bude raketově stoupat!

Po krátké pauze přišel čas na hlavní hvězdy večera. Jakmile Ocean Sleeper začali hrát, do té doby ještě snesitelné klima v prostorách Café V lese definitivně kapitulovalo a klub se proměnil v rozpálenou australskou výheň.

Kapelu jsem objevila při jejich poslední pražské zastávce po boku Adept a od té doby z mého playlistu prakticky nezmizela. O to víc mě zajímalo, jak budou naživo fungovat nové skladby z připravovaného alba „Peace When I'm Dead”. Vedle singlů „Break The Cycle” a eponymní „Peace When I'm Dead” zazněla také dosud nevydaná novinka, kterou kapela zahrála živě teprve podruhé. Název mi sice unikl, ale už po prvním poslechu bylo jasné, že nová deska bude stát za pozornost. Nezapomnělo se ani na starší a oblíbené „Maybe Death Is All I Need”, „Light In My Dark” nebo „King of Nothing”, během nichž v klubu nezůstal už jediný suchý svršek. Zpěvák Karl Spiessl i kytarista Ionei Heckenberg několikrát seskočili přímo mezi fanoušky a bylo vidět, že si koncert užívají stejně jako publikum. A ani kytarista Stan Liagourdis a bubeník Daniel Stivens rozhodně nezůstávali v hecování pozadu. Potlesk po skončení show byl nakonec tak vytrvalý, že si Ocean Sleeper připsali ještě přídavek v podobě „Worthless*No Purpose”. Jedinou drobnou osobní výtku bych měl k absenci starší „Smokin & Drinkin”, v kterou jsem během letního turné trochou doufala. Jinak ale setlist nabídl přesně to, co od současných Ocean Sleeper člověk čeká - průřez tím nejlepším ze starší tvorby i malou ochutnávku z nové.

Opět se tak potvrdilo, že Café V Lese je malý prostor s velkou energií a srdcem, a když k tomu přidáte kapelu, která s sebou přiveze čisté emoce a stoprocentní energii, o úspěch je postaráno. Ocean Sleeper mají momentálně dobře našlápnuto a jejich budoucnost vypadá více než slibně. Z chystaného alba jsme sice zatím slyšeli jen velmi malou část, už teď je ale patrné, že kapela vstoupila do nové etapy své existence. Daří se jí přirozeně balancovat mezi melodií a agresí, přitvrdit tam, kde je třeba a zároveň neztratit cit pro silné refrény. Výsledkem je tak sebevědomější a vyzrálejší zvuk.

V těchto dnech finišují své první evropské headline turné po menších klubech a od září je čeká dosud největší domácí šňůra se zastávkami v Sydney i Melbourne. V říjnu navíc vystoupí na Hellbound Cruise po boku australských velikánů jako jsou Parkway Drive, Polaris nebo Northlane. Je tak docela možné, že jsme je v podobně komorním prostředí viděli naposledy. Pokud budou pokračovat tempem, jaké v posledních měsících nasadili, příště už je nejspíš budou čekat podstatně větší pódia. O to cennější je vědomí, že jsme je tentokrát mohli zažít doslova na dosah ruky a mikrofonu.

Autorkou fotografií je Emma Patricia Černá.