O tom, jak čeští pořadatelé lákají na hvězdy a o irských emocích

Uplynulo dlouhých 11 let od doby, co byli irští Interference naposledy v ČR. Stalo se toho hodně, kapela utrpěla dvě výrazné ztráty těsně po sobě (Fergus O'Farrell a zhruba týden před ním Colin Vearncombe aka Black), i díky těmto událostem bylo jejich letošní české turné o to silnější a o to emotivnější. Po úvodním koncertu turné na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou se k Interference připojil jejich dlouholetý blízký přítel Glen Hansard, pro kterého je určitě velká čest podělit se o skladby Ferguse O'Farrella, přítele a muže, k němuž vzhlížel již od mládí.  Fergus nečekaně odešel před dvěma lety, ale jeho písně žijí dál.
Celou kapelu čekaly čtyři koncerty a publikum se určitě nemohlo dočkat .11 let působilo jako celá věčnost. Po pondělním koncertě ve Valašsském Meziříčí následoval jediný klubový koncert turné, v olomouckém Jazz tibet clubu. Turné proběhlo v době, kdy se celá Evropa potýkala s nesnesitelným vedrem, takže diváci i aktéři olomouckého koncertu si skutečně "užili". Olomoucký večer se mohl pyšnit ještě jedním prvenstvím - jen tady měli Interference předkapelu, brněnské The Shookies. Pro tuhle formaci, hrající již 8let, je spojení s irskou kultovní legendou splněným snem. Zpěvák a kytarista Filip Burš má charakteristický hlas, na který jen tak nezapomenete. Po krátké pauze už nastoupili ti, na které většina přítomných čekala, Interference s Glenem Hansardem. Svým způsobem bylo znát, že část publika vlastně přišela hlavně kvůli držiteli Oscara, který je v ČR jako doma. Pro někoho možná žádné překvapení, jiní si zase řeknou, že na někoho přece pořadatelé koncertů musí nalákat lidi. Ale přiznejme si,  že stavět turné na jedné hlavní hvězdě, když by mohly hlavní hvězdou být úplně všichni, není úplně nejlepší taktika. Ale co člověk, to názor a pokud se mezi čtenáři tohoto článku najde někdo, kdo v Olmouci byl, nemusí se mnou souhlasit. Na zážitku to však neubírá, tyhle večery ve Vás vždycky něco zanechají.

"My jsme Interference"

Třeba hned úvodní věta olomouckého koncertu v přítomných určitě zůstala, kdy Glen pronesl česky " My jsme Interference." Celý večer by se dal popsat jako večírek plný energie, kterou zná každý, kdo někdy Glena Hansarda viděl naživo.  Ale nenechte se mýlit - kytarista Paul Tiernan to dokáže taky pěkně roztočit a publikum se o tom mohlo přesvědčit během jeho vlastní skladby The 13th Floor, během níž bylo jasné, že si dokáže získat přízeň davu téměř lusknutím prstu. Paul má na svém kontě už 6 alb a současné době pracuje na sedmém. Camilla Griehsel, původem Švédka, má andělský hlas, který pronikne přímo do srdce a vytáhne odtamtud všechny emoce, i ty dávno skryté. V současné době uvádí své představení Mamasongue, které je oslavou písní z různých koutů světa, v různých jazycích. To vše v podání zpěvačky, která víc než cokoliv jiného v každém vystoupení vyhledává emoce. Už samotný fakt slibuje silný zážitek. Nejbližší termín představení je 15.září v Everyman Theatre v Corku na jihu Irska.
Na závěr večera v Jazz tibetu byli The Shookies opět pozvání na pódium, aby se ke Glenovi a ostatním přidali v písni Her Mercy a diváci si tak opět mohli užít zpěv Filipa Burše. Vzhledem k již neúnosnému vedru se závěr koncertu přesunul na ulici před klub, kde nejprve zazněla skladba Gold, kterou mnozí znáte z filmu Once a o které se Glen Hansard vyjádřil jako o velmi důležité písni pro celou kapelu a písni, která už si dnes žije vlastním životem. Následovalo ještě několik dalších, mezi nimi Passing Through Leonarda Cohena, jejíž text byl velmi příhodný vzhledem k prostředí a faktu, že během ní projely kolem dvě tramvaje na cestě do depa.

Vyprodané nádvoří telčského zámku přívítalo Interference a Glena Hansarda ve čtvrtek 9.srpna. Glen přítomným hned představil Ferguse O'Farrela, v mnoha směrech hlavního protagonistu večera, který s nimi sice z pochopitelných důvodů nemohl být fyzicky, ale nebylo pochyby, že byl přítomen v písních a v srdcích všech zúčastněných. Večer byl hodně nabitý emocemi, ale jak muzikanti, tak diváci si atmosféru užívali naplno a nechtěli jít domů. Slyšeli byste spadnout špendlík, zvlášť když se večer chýlil k závěru a Glen zahrál uplugged skladbu Dark days, jednu z nejsilnějších, kterou O'Farrell složil. Druhý vrchol večera se dostavil vzápětí, kdy Paul, Camila a Glen sestoupili z pódia a akusticky zahráli skladbu Gold, tak blízko diváků, jak to jen šlo. Takhle to mají všichni rádi. Dvě a půl hodiny utekly až příliš rychle. Příliš emocí na jeden večer. A příliš skvělý večer, aby se neopakoval.
Interference si maximálně užili každou minutu každého koncertu a můžeme se těšit, že se brzy vrátí. Třeba až bude dokument Breaking Out hotový.

Foto: Daniela Barbazza a Jiří Vondruš