Emotivní návrat irských synů (a dcery)

Jsou festivaly, které si svou atmosférou a celkovou náladou získají nejen návštěvníky, ale i účinkující. Jedním z takových festivalů jsou bez pochyby Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, které si pro svůj 33.ročník přichystaly skutečně nabitý program. Program plný silných momentů jak hudebních, tak lidských.
Irská kapela Interference není českému publiku úplně neznámá (jejich skladba Gold se objevila v oscarovém snímku Once), ale přece jen český divák má méně příležitostí tuhle legendární formaci zažít naživo než ten irský. Nutno dodat, že určitý paradox způsobil, že Interference koncertují po úmrtí zpěváka a zakladatele Ferguse O'Farrella, který podlehl zákeřné svalové dystrofii v únoru 2016, více než roky předtím. Ironie nebo osud? Jedno je ale jisté: Folkové prázdniny v Náměšti jsou pro ně od první návštěvy v roce 2005 srdeční záležitostí. Vrátili se v roce 2007, v obou případech na doporučení Glena Hansarda, který byl O'Farrellovým blízkým přítelem a o Interference vždy říkal, že se jedná o kapelu, ve které chtěl vždy hrát. Od posledního koncertu v Náměšti uplynulo už hodně vody, 11 let se zdálo jako věčnost. Ale přiznivci irské legendy se letos konečně dočkali. 

Interference přivezli nové, dlouho očekáváné album The Sweet Spot. Návrat do Náměšti pro ně byl emotivní v mnoha ohledech, před 11lety zde s nimi hrál i Colin Vearncombe (aka Black), autor hitu "Wonderful life" z 80.let, který koncem ledna 2016 podlehl následkům tragické nehody. Stalo se tak necelý týden před Fergusovým nečekaným odchodem. Obě ztráty kapelu citelně zasáhly a byla to hudba, která je doslova zachránila a pomohla jim v nejtěžších chvílích.

 "Rodina"

Interference v Náměšti připomněli Ferguse O'Farrella krásnou komorní besedou, ve kterém se vzpomínalo hlavně na Fergusovu povahu, na jeho lásku k lidem. Zakládající člen James O'Leary vzpomněl začátky kapely, Camilla Griehsel shrnula pouto, které mezi členy kapely panuje, slovem "rodina". Promítal se i trailer k chystanému dokumentu Breaking Out o Fergusově životě, který vznikal víc jak deset let a režisér Michael McCormack ho v současnosti dokončuje. Povídání doplňovalo promítání fotografií z obou předchozích návštěv Interference v Náměšti doplněné o ukázky O'Farrellových obrazů, jejichž jasné barvy každého uchvátí na první pohled. Dojetí bylo patrné na všech zúčastněných, ale zároveň byla ze všech cítit radost z možnosti být zase zpátky tam, kde to mají tak rádi. I Fergus sám o Náměšti často mluvil jako o jednom z nejsilnějších zážitků své kariéry.

Říká se "to nejlepší na konec" a v pátek večer mohli mít někteří pocit, že skutečně přišel vrchol festivalu. K vyjímečnosti okamžiku přispěl i fakt, že se jednalo o první velký koncert Interference od O'Farrellova odchodu, kdy s nimi na pódiu nestojí Glen Hansard, který se v té době nacházel v zahraničí a připojí se k nim na zbytek českých koncertů. Určitá počáteční nervozita byla pochopitelná. Ale jak se ukázalo, nervy nebyly potřeba a kytarista Paul Tiernan dokázal, že je ostříleným muzikantem (stejně jako jeho spoluhráči) a že si dokážte výborně poradit i s úlohou frontmana. 

Pátečním koncertem však působení Interference na Folkových prázdninách ještě neskončilo. Zahráli akustický set v parku v rámci zahradního odpoledne. Zdálo se, že stín pod jedním z velkých stromů je pro ně ideálním prostředím. Atmosféra byla uvolněná, všichni si užívali slunečný den (vděčni za jemný větřík a trochu stínu v horkém létě), výbornou muziku a vzájemnou společnost. Několik skladeb si mohli diváci pamatovat z koncertu předchozí večer (např. Happiness v podání Camilly Griehsel), jiné zazněly poprvé (např. cover verze Papa was a rollin' stone od The Temptations, ve které v sobě kytarista Paul Tiernan podle svých vlastních slov probudil svého vnitřního Jamese Browna). Stejně jako večer předtím, končil i tenhle akustický set baladou Sail On, jejíž text nabývá čím dál větší symboliky ("when I see a shining flame falling through the burning night I'll always think of you..."). 

Zkrátka irská legenda je zpátky, s novou silou a my se můžeme jen těšit, že jim nebude trvat dalších deset let, než se zase vrátí.