Irsko, náš domov (Glen Hansard a přátelé)

Hrdost na své kořeny je něco, čeho by si měl každý považovat, ale každý národ k tomu přistupuje trochu jinak. Irové mají hodně silné národní cítění a víc než kdy jindy je to znát letos, kdy Irská republika slaví 100let své nezávislosti. Při této příležitosti se koná množství kulturních akcí a jednou z nejvýznamnějších, kterou v sobotu 2.dubna živě přenášelo rádio RTE One, byl večer v National Concert Hall v Dublinu nazvaný „Irsko,náš domov", zorganizovaný Glenem Hansardem. Bylo dávno vyprodáno a kombinace vynikajících muzikantů a současných irských autorů slibovala nezapomenutelný zážitek. Sešli se umělci nejen z Irska, ale například z Holandska, Sýrie, Sierry Leone nebo České republiky, ale pro všechny bylo velkou ctí podílet se na emotivně neobyčejně silném večeru. Moderátor rádia RTE One Phillip King všechny přivítal napřed v irštině, poté v angličtině a přednesl báseň autora Rumiho o tom, že „ vše okolo nás je hudbou". Navázal Glen Hansard s písní Her Mercy a Vigilante Man. Kouzelný večer pokračoval účastí profesorky poezie Pauly Meehan, jejíž slova doprovodil houslista The Frames Colm Mac Con Iomaire. Ten zahrál i několik vlastních skladeb včetně jedné složené speciálně pro tuto příležitost. Při jejich poslechu jste se přenesli do jiného světa, osvobodili od všedních starostí a s každým dalším účastníkem jste si víc a víc uvědomovali výjimečnost večera a jeho sílu.

Ferg by nechtěl, aby kdokoliv z nás byl smutný

Jeden z nejsilnějších momentů přišel, když Glen Hansard vzpomínal na svého přítele a člověka, ke kterému vždycky vzhlížel, výborného muzikanta a laskavého člověka, Ferguse O´Farrella, který se měl původně celého programu také účastnit, ale 2.února nečekaně zemřel. Glen mu spolu se členy Interference vzdal poctu několika skladbami, mezi kterými nechyběla asi nejznámější píseň Gold, která se objevila v oscarovém filmu Once. Zazněla i úplně nová Something right, která se objeví na chystaném CD. Pokud jste seděli dostatečně blízko, mohli jste sledovat tváře zúčastněných a neušlo Vám, jak citově náročné to pro ně musí být. Glen na svého přítele vzpomínal s láskou a respektem a zdůraznil skutečnost, že Fergus by nechtěl, aby kdokoliv kolem něj byl smutný. Zasvěcení věří, že Fergus byl přítomný, i když ne fyzicky. A je zcela jisté, že kdokoliv, jehož života se tenhle výjimečný člověk dotkl, na něj jen tak nezapomene…

Hansardovi příznivci si přišli na své několikrát, ale příležitost vidět ho hrát na klavír tak častá není. „McCormack´s wall" do celého večera skvěle zapadla a svým instrumentálním závěrem v irském stylu o to víc. Irskou tradiční hudbu (včetně průvodního slova v irštině) přinesl Brendan Begley, uznávaný akordeonista a muzikant z poloostrova Dingle. Je až neuvěřitelné, jak se Glenovi podařilo všechny tyhle osobnosti dát dohromady. Našli se i takoví, kteří zajisté všechny přítomné překvapili svým výkonem a mezi ně patřili Ye Vagabonds, bratři s podmanivými hlasy, kteří Vás opět přenesou do světa irských tradičních melodií. Nikoho nepřekvapí, že jakmile je Glen Hansard objevil, zalíbili se mu natolik, že je pozval na společné turné. Lisa O´Neill je označována za jednu z nejvýraznějších osobností na současné irské hudební scéně. Její hlasový projev je poměrně zvláštní a ne každému sedne, ale i v tom spočívalo kouzlo celého koncertu, ve spojení různých stylů, různých osobností. Nechyběl ani autor literární předlohy k filmu The Commitments, Roddy Doyle.

Někdy potkáte někoho, kdo má srdce velikosti Irska

Moderní technologie má své výhody, občas tam narazíte na umělce, kteří Vás dostanou. Podle Glena Hansarda do téhle kategorie zapadá básník Stephen James Smith, který přispěl svojí oslavnou básní o Dublinu. Neuvěřitelně živý přednes sklidil zasloužené ovace. Loah oproti tomu disponuje velmi křehkým projevem, který však neméně chytí za srdce. Pochází ze Sierry Leone, ale absolvovala školy v Irsku, i pro ni je Irsko domovem. Tenhle zvláštní večer by nebyl kompletní bez Markéty Irglové, Hansardovy pěvecké a svého času i životní partnerky. Bylo vidět, že oba jsou si pořád blízcí a rádi se opět sešli a zazpívali si. Markéta zahrála několik vlastních písní, směs starších a novějších. Kromě toho si zvlášť pro daný večer připravila něco, co jí vždycky připomínalo Irsko a tím něčím byla píseň And I love you so irské písničkářky Pauline Scanlon. Zajímavým zpestřením závěru večera byl mladý hráč na dudy, který se přidal k Hansardovi v písni Way back in the way back when. Spojili se zhruba týden před plánovaným koncertem a výsledek rozhodně stál za to! Na úplný konec se přidalo i publikum, aby všechny muzikanty podpořilo v písni, kterou sám Hansard označil za „národní hymnu" - irský tradicionál The Auld Triangle.

Fantastický závěr neobyčejného večera, který si budou všichni, co měli tu možnost a to štěstí být v sále, pamatovat hodně dlouho.

Autor fotografie: National Concert Hall Dublin