Na debutu Aarona Keylocka se setkávají dva generační světy

Tahle hudba má opravdové koule a ne nadarmo se o osmnáctiletém anglickém klučinovi z Oxfordu, který ji má na svědomí, píše v britském tisku jako o zázračném dítěti blues. Albový debut Cut Against The Grain tato superlativa jen potvrzuje. Aaron Keylock už nebude mít brzy nejspíš zapotřebí někomu předskakovat, jak to dělal od svých čtrnácti, protože se mu podařilo položit víc než slušné základy vlastní kariéře. Jen vytrvat. Cesta k úspěchu bývá totiž trnitá a dlouhá.



Aaron však dokázal na albu zúročit všechny dlouhé koncertní štace a přetavit je v jedenáct skladeb, z nichž je už na první poslech zřejmé, že se nechal inspirovat kytarovými hrdiny ze sedmdesátých let. Ba co víc, dokázal zvukové nahrávce navléknout i slušivý retro kabát, který je v kombinaci s mladistvým elánem kapely šik a umí oslnit každého, kdo si potrpí na kvalitu. Když k tomu ještě připočteme jemný glamrockový nádech, lze z nahrávky přečíst, kteří hrdinové zanechali v Aaronově srdci nejhlubší otisk. A právě to je na albu nejvzrušivější, že se na něm setkávají dva generační světy, které si dokonale rozumějí. Blues rock ve své emotivní rozervanosti souzní s nablýskanými refrény glam rocku natolik silně a přirozeně, že se snadno zaryjí do paměti a už nepustí. Teď jen doufejme, že mladému Keylockovi nedojdou nápady a že nás potěší i příště.
Autor recenze: Roman Zahrádka