Muzika i texty Bazztaarklanu se zadírají hluboko pod kůži

Po Urbánkovi a Mourkovi je Bazztaarklan dalším příjemným překvapením letošního roku. Když porovnáte názvy obou uskupení, musí vám být hned jasné, kdo bude hrát drsnější, syrovější, špinavější, naturálnější muziku. Jasně že Bazztaarklan na svém našlapaném a energií překypujícím debutu Country Never Dies.    

Trochu jiné country

V názvu alba břeclavská kapela tvrdí, že country nikdy nezemře. V jejím případě však zapomeňte na romantické, přehledné, libozvučné country, Portu či Stodolu Michala Tučného by Bazztaarklan asi rozložil. Prvky country, ale toho ostřejšího, amerického, jistě jedenáct autorských písniček nese, ale výrazněji je zastoupen rock, rap a blues. Prostě otevřený crossover se vším všudy. A když se k tomu přidají instrumentální výkony evidentně stejně naladěných a dokonale sehraných muzikantů několika generací, lehkost provedení, odzbrojující nadhled, střídání melodického zpěvu a rapu a hodně silné, osobní texty, tak album Country Never Dies je pro otevřené posluchače hlubokým zážitkem.    



Hned úvodní písnička B.Boys spojuje bluesově melancholickou náladu s rockovou energií a textem, který se zadírá pod kůži. „Mám rád svůj klid/čím více se hrbím/a dobrou kávu/k ní mladý slečny z netu. Schovávám účty /jízdenky, starý fotky/v plechový krabici/od citronovejch dropsů...." Marthyho naléhavý zpěv v kombinaci s těmito verši (obrazy) vytváří hodně silnou náladu. Ve stejné atmosféře se ubírá Zrcadlo, tvrději, rockověji vyznívá vygradovaná skladba Kolikrát, v níž začíná výrazněji vystrkovat růžky rapový zpěv. Ten již zcela ovládne Sheilu, drsnou, syrovou písničku, která však neztrácí nadhled a černý humor.    

Melodickou kytarovku s drsným textem a chytlavým refrénem přináší Miss Village, Prachy jsou našlápnutou, tvrdou hiphopovou vypalovačkou. Pro větší pestrost přichází zjemnění v podobě pomalejší, melodičtější Líné Peggy, v níž se v refrénu vrací klasický zpěv. Příjemný kontrast k drsnějším songům zajišťují také jemnější Houpity, mířící do jazzových vod. Výhybku k energickému rocku představuje Kamila s drsně vtipným textem a především hustá skladba F***ta. Nejsyrovější pecka alba, která mi náladou evokuje Insanii, a to jsou nějací pekelníci.    

Nikomu se nechce končit

Tento direkt posluchači vydýchají díky Ránu, najazzlému, bluesově křehkému rozloučení. Melodický zpěv, klidnější poloha, kterou si muzikanti náležitě užívají a vychutnávají. A protože se nikomu nechce končit, přináší nahrávka ještě tři radio edity skladeb Miss Village, Kolikrát a Sheila. Tyto elektroničtější verze dokazují, že nápaditě a přitažlivě vystavěná písnička je dobrá v jakémkoli kabátě.    

TT Booster má obrovský talent vystihnout civilními texty silné, z každodenního života věrně odpozorované situace. Vždy dokáže ve zkratce, pomocí plastických obrazů vypíchnout to podstatné, nejcharakterističtější a to ještě zvládá přirozeně vyznívající rýmy a pointy. Jeho nápadité obraty jsou naprosto sdělné a přitom nechávají prostor posluchačově fantazii a konfrontaci s jeho pocity. A hlavně dokonale souzní s hudbou, takže dojem z nahrávky je dokonale celistvý. Už teď se těším, jak se bude tvorba sedmičlenného Bazztaarklanu vyvíjet dále.