Laureát katapultoval Liwid do první české poprockové ligy

Karlovarská kapela Liwid už toho za sedm let svého působení na tuzemské poprockové scéně stihla hodně a všechny tyto zkušenosti nyní zúročuje na svém druhém albu Laureát. Vyzrálá, barevná, promakaná, ale zároveň příjemně a přirozeně vyznívající nahrávka, z níž je patrné, že pětičlenná formace ví, kam směřuje a čeho chce dosáhnout.  

Osm nových skladeb staví na silných melodiích, chytlavých, nikoli však vlezlých refrénech, nápadité práci s dynamikou a gradací, barevných aranžích, výborných výkonech všech muzikantů a pocitových textech o vztazích v rodném jazyce. Některé písně, hlavně v první polovině alba, mají blíže k energickému rocku, jiné k melancholičtějšímu popu, což desce zajišťuje vítanou pestrost.  



Většinu písniček lze řadit ke kytarovkám, neboť právě o melodické kytary Radka Holuba a Jana Procházky se opírají. Vpřed je pohání skvěle sehraná a šlapající rytmika, konkrétně baskytara Matyáše Sajnera a bicí Daniela Rokůska. A také výrazný, jistý a výrazově pestrý zpěv Jána Porady. Kapela vsadila na služby zkušeného a hlavně tvůrčího producenta Armina Effenbergra a dobře udělala, neboť zřejmě on jemně dochutil říznou poprockovou hudbu elektronickými zvuky, které několika skladbám dodaly na vzdušnosti a lehkosti.  

Nahrávku otevírá energická hitovka Hladiny, která má všechny výše popsané přednosti. Tedy výraznou melodii, nápaditý rytmus, zpěvný refrén a ukázkovou práci s dynamikou, kdy se klidnější pasáže naprosto přirozeně střídají s temperamentnějšími, rychlejšími. Jemněji vyznívá vygradovaná a chytlavá Valentýna, pestrý Laureát představuje po Hladinách druhý vrchol alba. Baladický začátek kytar a samplů postupně rozkvétá v poprockový, skvěle šlapající, roztančený hit. Na první dobrou zabírá lehce zapamatovatelný a ve středním tempu se ubírající song Na dně vína, který musí být koncertní jistotou.  

Blíže k popu směřují následující písničky Osudová setkání a Lítat. Zajišťují desce větší pestrost, live určitě zabírají, ale rockovější, energičtější poloha sedí, podle mého, kapele Liwid více. Pořád se ale pohybujeme v kategorii vkusného popu, žádné vlezlé, kolovrátkové skladby. Návrat k pop rocku přichází s písní Do nebe a jejím úderným refrénem a o příjemné rozloučení se postarají Stromy, další postupně rozkvétající, dynamická písnička, která navíc dokazuje, že Ján Porada nemusí zpívat vždy jen o vztazích. A když už jsme u textů, většina se zabývá právě partnerskými vztahy. Ale bez banalit a klišé, spíše v náznacích, takže nechává velký prostor posluchačově fantazii.  



Na desce Laureát se Liwid zase posunul o velký kus dál. A to nejen díky Arminu Effenbergrovi, ale také své pracovitosti, nápaditosti a tvůrčímu potenciálu. Album katapultovalo Liwid do první české poprockové ligy. Jsem zvědav, zda se další tvorba karlovarských muzikantů bude ubírat rockovějším, popovějším nebo současným poprockovým směrem. Každopádně šťastnou cestu.