Křehká síla vzdoru. Braids poprvé v MeetFactory!

Braids, na pohled nevýrazná trojice, ale křehká i naléhavá, vášnivě svá. Zjevnou zranitelnost lze pocítit na první dobrou – v tónině, v textech i v performanci. „Rozbrečela jsem se, když jsem byla během rozhovoru poprvé dotázaná, zda Miniskirt, kterou jsem napsala, byla mou zpovědí o sexuálním zneužití,” začala nejprve Raphaelle Standell-Preston svůj odvážný a odzbrojující blogový zápis před dvěma lety, když ještě #MeToo nebylo pojmem. K tomu, aby to následně pronesla z plna hrdla, se připravovala měsíce. Pročítáním feministických manifestů, memorováním vět, jimž by mohla uvěřit, byť to ještě nebyl její příběh. „Najednou jsem se ocitla před mikrofonem, do něhož jsem se mohla vyřvat, vykřičet skrývané momenty svého života. Uprostřed uměleckého vypětí jsem se cítila očištěna,” dodává k příběhu Miniskirt, skladby o sexuálním zneužívání ženy v patriarchální kultuře. Bylo by však nešťastné přemýšlet o Braids jako o skupině jednoho hitu.

Do jisté míry se Miniskirt stala pozapomenutou hymnou zatím posledního Deep in the Iris (2015), které je plné vzpomínek – neradostných příběhů, které přecházejí od vyčítání rodinných chyb až k domácímu násilí – a Braids jej označili za rozloučení s minulostí. Poslední plnohodnotné album je v důsledku dle slov kritiků bezprostředním a nejzářivějším albem jejich skromné diskografie. To neposledně stvrzuje cena Juno Award za nejlepší kanadské album roku. Braids posléze vydali ještě několik EP skladeb, které mají podobně působivý rukopis, akorát že na předchozí album by se nevešly. Zatím poslední zákulisní informace nasvědčují, že před jejich dalším turné a první českou návštěvou chystají k vydání ještě pár singlů.