Kouzelné vánoční pohlazení od norských neoklasiků Secret Garden

David Frei, 20. 12. 2023

Když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře, nějak takhle bych nazval výlet do Norska na koncert Secret Garden. Originalní duo – norský pianista a skladatel Rolf Lovland a irská houslistka Fionnula Sherry – už téměř 30let tvoří nádhernou neoklasickou hudbu s keltskými prvky a přesahem do atmosférického popu. Na prvních albech se prezentovali skoro výhradně instrumentálním provedením, ale nejpozději na albu Earthsongs přizvali k pravidelné spolupráci i nejrůznější zpěváky jako např. Brian Kennedy, Tracey Chapman aj.; po roce 2011 i norskou umělkyni Catherine Iversen. Všichni pak svými vokály obohatili hudbu kapely. Skupina skoro výhradně vystupuje pouze ve Skandinávii, a i letošní předvánoční miniturné probíhalo pouze v Norsku. V domovině Rolfa jsou SG nesmírně populární, a proto byl i sál hudebního divadla v Kongsbergu v neděli 17. prosince 2023 bezmála zaplněný.

Secret Garden otevřeli vystoupení instrumentálně symfonickým kouskem Celebration, ve kterém bylo v pozadí slyšet i vokál. Sváteční atmosféra byla všudypřítomná, protože vizuální kolorit se měnil na pozadí aktérů téměř s každou písní. Barvy střídaly světelné kužely mezi jednotlivými hudebníky. Když se rozezněly housle Fionnuly, která se nenápadně objevila na pódiu v leskle blyštivém topu, kouzelný hudební večer započal. Skupina střídala své instrumentální perly s nejnovějšími převážně vánočními písněmi z alba Sacred Night, které vyšlo před 2 lety a na kterém exceluje již zmíněná Catherine. Ta se v Kongsbergu hned jedinečně uvedla krásným openerem A Million Stars. Na závěsech za skupinou se pak objevily mořské vlny a modrobílé barvy vkusně doplnily houslovou poezii The Voyage z předposlední desky Storyteller. Z ní ještě zazněla silně motivační The Strength, ve které pro změnu dominuje mužský vokál Espera Gjortheima, jenž se skupinou vystoupil už v roce 2015 v překrásně zdokumentovaném live v Kildenul. Jeho mohutný a správně vysoký hlas vynikl v Kongsbergu nejvíce ve starší hitové skladbě Raise Me Up, což byl vlastně přídavek celého koncertu, ale to trošku předbíhám.

Celý setlist byl nadmíru pestrý, téměř před každou písní vyprávěl Rolf, Fionnula, Esper nebo Catherine nějaký procítěný příběh anebo jen vtipnou souvislost; jedinou překážkou k porozumění však byla norština. Samozřejmě ne pro místní fanoušky. S výjimkou Fionnuly, jejíž angličtině bylo příjemné rozumět, ji totiž ostatní používali zcela běžně. Esper s Catherine si mimo anglické hravé duety jako byl třeba Cause of You dokonce vystřihli norsky zpívanou Sagnet om Julerosen, kterou napsal kapelník Rolf rovněž pro vánoční album. On sám se během koncertu od piana téměř nezvedl. Ani nebylo třeba, stačilo, aby svým jemným prstokladem ladně doprovodil originálně znějící band. V něm se jinak zaskvěl i doprovodný kytarista Rolf Kristensen, který vkusně doplňoval některé čistě houslové party. Například v monumentální skladbě Sanctuary, kterou Fionnula věnovala s úctou svému nedávno zesnulému otci, jen lehce akusticky zabrnkal, naproti tomu ve skotačivé ostrovní Moving vyšvihl až elektricky rockové sólo.

SG totiž neustrnuli jen v klidném vánočním duchu, ale v několika svižných kouscích, které nepopřely keltské kořeny, skoro až roztančili náladu mezi pozornými diváky. S neskrývaným nadšením se totiž vraceli k album Dawn of New Century nebo Once in A Red Moon z přelomu tisíciletí. Kdyby sál nebyl jen k sezení, tak bych se při nakažlivě rytmických písních dal bez váhání do tance. Přinejmenším však po každé písni zazníval neutuchající aplaus! Dramaturgie koncertu byla mimořádně povedená a vyvrcholila několika špičkovými skladbami. V nichž se v první řadě brilantně ukázala Catherine v biblických recitálech Mary´s Lament nebo Ave Maria – u druhé jmenované bylo možné za jejími zády číst i dekorativní latinské verše. Symfonické keyboard aranže obstaral usměvavě bělovlasý Bjørn Ole Rasch, energickou bicí rytmiku pak holohlavý bubeník Rune Arnesen. Oči se však celou dobu stáčely na podmanivou houslovou hru Fionnuly. Ta se v některých pasážích uhrančivě prolnula s často přítomným hobojem, který bravurně obsluhoval Roar Brostrøm.

Obdivoval jsem Fionnuliny housle, prý je to anglický model John Edward Betts až z roku 1790, které irská hudebnice používá jak ve studiu, tak při živých vystoupeních. Samozřejmě zazněla i ikonická hymna Nocturne, se kterou skupina v roce 1995 zvítězila v soutěži Eurovision. Ve vánoční koledě Sacred Night se v druhé části na oponě objevily dětské sbory, které SG použili při nahrávání ve studiu před 2lety. Kouzelná symbióza! Jak jsem dříve zmínil, vrcholem byla přidaná epická hymna You Raise Me Up, kde se unikátně projevil Esperův hlas. Dvouhodinový koncert měl jedinečnou vánočně-klasickou atmosféru, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat. Jestliže jsou Dead Can Dance králi novodobé world music s etnickými prvky, Secret Garden mohu s přehledem prohlásit za krále neoklasické hudby s originálně zakomponovanými keltskými prvky. Kéž by se tahle neuvěřitelná hudební formace jednou koncertně podívala i k nám do Prahy!