Ještě větší francouzská prvomájová revoluce

Je prvního Máje. Studenti jsou rádi za státní svátek a to, že nemusí do školy. Zamilovaní tráví čas líbáním pod rozkvetlými (nebo spíš odkvetlými) třešněmi, komunisti prvomájovým průvodem proti demokracii. A corekids? Ti si řekli, že bude zábava způsobit trošku chaosu v Lucerně. A tak se i stalo. Mimochodem Michal se stal tím nejdepresivnějším člověkem v klubu a jeho blízkém okolí, když i v čekání ve frontě se musel učit na zkoušky.

Ačkoliv by se od prvního předskokana dalo pojmout legitimní očekávání, že publikum nažhaví, tak se nestalo. I když Guilt trip patří spíš k té tvrdší součásti core uskupení, tak se nedařilo. Čekal jsem nějaké vibes, které by lidi probudily a připravily na moshing a podobná bláznovství. Má očekávání ale nebyla dodána. Ačkoliv se skupina snažila, volala lidi na pódium a snažila se o aktivitu, tak publikum se hýbalo ještě míň než Stephen Hawking na vozíku. Mezi lidmi alespoň vzniknul jeden pit pro 3 lidi, kteří se rozhodli předvádět gorily před pářením. Postupně se atmosféra začala uvolňovat, ale na něco si stejně všichni museli počkat.

Musím ocenit organizátory, kteří se pro pauzy mezi skupinami rozhodli vykašlat na average popík a řekli si, že lepším nápadem je najít si na Spotify Knocked Loose. S vědomím, že to lidi probere? No ono to nějak pomohlo. V kombinaci s obligatorním pit stopem u baru, se povedlo lidi nějak naladit.

Brity nahradili „What the f*ck is a Kilometer" lidi jménem Like Moths to Flames. A těm jsem v pozvánce křivdil, když jsem řekl, že mají alt metal prvky. Někomu jsem tady prostě křivdil. Ne, bylo to tvrdé a to, co nedokázali Britové, to dokázali LMTF. Pro mě, jako člověka skupiny prakticky neznalého, rozhodně překvapení. A dám jim i do budoucna šanci. Pár lidí začalo být za mnou cítit potem a krví, jako taková prognóza toho, co za pár okamžiků nastane. Vyčkejte po reklamě.

Trápí vás bolest krku a hlavy? Jste vyčerpaní z neustálého lítání po pódiu, ale nechcete se vzdát metalu a screamů? Máte holku, které chcete metalový svět představit? Zkuste Devil Wears Prada. Dobře, to poslední vynechme. Všichni víme, že skuteční metalisté buď holku nemají nebo jejich holka metal poslouchala už v kolíbce. S Devil Wears Prada zažijete všechno – chcete chvíle headbangingu, ale i vlnění se do rytmu u písní, nad kterými si pobrečíte? Zkuste Devil Wears Prada. Další dávka tohoto léku na veškeré bolesti a absenci bolestí můžete zažít už 8. února 2025 ve Futuru.

Konec komerční přestávky. Sponzorem pořadu jsou léky na depresi Moshoxyn. Jediné léky, které můžete kombinovat s francouzským vínem ze světoznámé vinice poblíž Marseille jménem Landmvrks. Nepleťte si to s Land Marx – světoznámým paradoxem marxismu a vlastnictví půdy. Moshoxyn je vysoce účinný především, když Vám nějaký naštvaný Francouz začne před očima rapovat o tom, že je nějaké stvoření, že kterého sálá síra a bolest.

Jen teda nevím, jestli to sálalo spíš ze zpěváka anebo z najetýho borce, který si na Václaváku projednou nekoupil mouku s příchutí betonu, ale něco reálného a proto moshoval 5 metrů od moshpitu. Jakože to je na druhé straně sálu, jo?! Tak či tak jsem chvílema nevěděl, jestli se nacházím v Lucerně nebo mě někdo poslal do pásma Gazy. Vím, jen, že ze mě a lidí kolem mě tekl pot, jak kdybych běžel maraton po Sahaře. Jakože jasně, nebyl to nekonečný moshpit, skákání a padání vyčerpání. I ti největší revolucionáři musí občasně zpomalit a nabrat síly. Takže i Landmvrks zařadili poklidnější písně nebo písně s poklidnějšími částmi. Ale po většinu času? Bože, takhle fyzicky vyšťavený jsem už hodně dlouho nebyl.

Po skončení tohohle něčeho mohla na krásu nastoupit úklidová četa a sklízet spolu s potem všechny padlé, kteří nebyli s to schopni vydržet až do konce. Minutu ticha a za 2 týdny se uvidíme na dalších Francouzích.

Autor reportáže Michal Kocour