Hudba Praha Band nechce žít ze své minulosti

„Kácí se zdi katedrály, oheň v nás už zhas´," zpívá kapela Hudba Praha Band v úvodní písni svého debutu Barevný sny. Kolem nás se toho kácí opravdu hodně, ale staří harcovníci z bývalé Jasné Páky a Hudby Praha mají ohnivé energie na rozdávání. A to přesto, že legendární Hudba Praha prošla zásadním veletočem.

Po 33 letech existence se totiž v roce 2015 rozpadla, když ji opustil její zakladatel, zpěvák, kytarista, textař a skladatel Michal Ambrož. Kytarista Vladimír Zatloukal spolu s mladším bratrem Bohumilem založil Hudba Praha Band, kde navíc z původní sestavy působí baskytarista Jiří Jelínek a zpěvačky Jamajka Koblicová a Daniela Litváková-Čelková. Asi nejtěžším úkolem bylo najít nového zpěváka, který by se vyrovnal charismatickému Ambrožovu zpěvu. V osobnosti Zdeňka Hnyka se to povedlo.

V případě Barevných snů se sice jedná o debut, ale v Jandově Studiu Propast ho nahráli velezkušení muzikanti. Své nástroje ovládají dokonale a navíc pro rockovou muziku dýchají, takže instrumentální výkony je radost poslouchat. Sound kapely se od původní Hudby Praha příliš nezměnil, stále převažují syrové, špinavé bigbítové pecky, ale nechybějí ani procítěné balady či bluesové pasáže.

Náladu poctivého, jemně alternativního a undergroundového rocku, založeného na kytarách, bicích a saxofonu, přináší již úvodní Padaj´stropy minulosti. Hodně syrově vyznívá Lady Nana, v níž je zpočátku energie ukrytá pod povrchem, aby v polovině silně melodické a pestré skladby vytryskla na povrch. Změnu rytmu zajišťuje jemnější, houpavá, klidnější píseň Miláčku. V tomto milostném vyznání vynikne výrazný Hnykův vokál, podporovaný ženskými hlasy.

Na výrazné melodii a funkčně zapojeném saxofonu je vystavěna melancholická písnička Někdo jde bytem, vkusně popovou baladu s rockovým refrénem představuje Nech toho, nech toho. Konečně odpovídající prostor dostávají sexy ženské vokály v písni Quo vadis homine? Klasická Hudba Praha, energická, skvěle šlapající, syrová, vygradovaná. Ještě špinavější, temnější a ostřejší je další vypalovačka Uschlý kytky.

Do středního tempa směřuje Bílej kůň s chytlavým refrénem, baladu Podzim zdobí kouzelný text Karla Halouna (navíc autora obalu), spojující vysokou poetiku s nízkou realitou. „Začíná podzim/bolí mě jizvy z jara. Dá se to vydržet/co asi dělá moje stará." A do toho krásně melancholický saxofon Jakuba Doudy. Skladbu Lítám si napsala a s velkou energií odzpívala Jamajka Koblicová, v rockové pecce Zrzka (Přece se točí) se opět chlapci pořádně opřou do svých nástrojů a výsledkem je oslava piva a stav, který zná každý opilec, vracející se z hospody domů. Bubenické sólo Tomáše Stloukala otevírá Barevný sny. Postupně se přidají kytary a foukací harmonika, která závěrečnou píseň posouvá do bluesových vod.

Jak název napovídá, deska Barevný sny je velice pestrá. A to i díky tomu, že kromě dominantních bratrů Zatloukalových se na vzniku skladeb podíleli i další členové kapely. Svědčí to mimo jiné o tom, že osmičlenná formace neustrnula na místě a nechce žít pouze ze své minulosti.