Highly Suspect v Lucerně ukázali, že Rock 'n' Roll žije

17.2. Praha - Lucerna Music Bar / Highly Suspect / Welles / DJ Redbees /  foto: Rusty Shepherd

Občas se stane, že bubeník není tím nejlepším bubeníkem v kapele. Může se také stát, že zpěvák není nejlepším zpěvákem v kapele. A to je právě případ amerických Highly Suspect. Ti se v rámci evropského turné zastavili i v Praze, pojďme však na celou sobotní show od začátku. Dveře Lucerna music baru se otevřely v 18:00. Tentokrát lze jen a jen chválit časovou organizaci. Ihned po otevření totiž začal hrát DJ Redbees, který nakonec zůstal u svého pultu po celý večer a vždy vyplňoval volná místa v programu. Poté, co se kolem sedmé hodiny většina klubu zaplnila, byl na pódium vyzván Welles se svoji kapelou. Během půlhodinového setu výborně připravil publikum na hlavní chod. Ačkoliv songy nebyly ničím přelomové, diváky svým zápalem a oddaností hudbě, okořeněnou pravým sedmdesátkovým rokenrolem, tito čtyři vlasáči bavili.

Po jejich konci se hudby ujal opět DJ Redbees, během jeho druhého vtupu došlo k finálním přípravám pódia pro trojici Johnny Stevens, Ryan Meyer a Richard Meyer. Přesně v osm hodin pak DJ začal atmosféru stupňovat a fanynky nejblíž pódia si mohly vykříčet hlasivky poté, co spustil intro v podobě F.W.Y.T. z poslední desky. Středobodem celé show byl frontman Stevens, který už jenom svojí image poutal pohledy většiny diváků především na sebe. Američané z Cape Cod se do toho pustili opravdu s vervou a hned v první Bath Salt odpálili dynamit.

Rocková show se vším všudy dalo by se říct. Heslo Sex, drogy a rock & roll viselo opravdu ve vzduchu. Jedna pecka střídala druhou, všechny lemovala dlouhá kytarová sóla, improvizace, debaty o kouření, pití tequily, nechyběl "antitrump" song, drum session a také největší hity z obou doposud vydaných a ceněných desek, které získaly tři nominace na Grammy. Opravdu se dalo čekat všechno možné, ale Highly Suspect dokázali, že rock je stále tady.

Nicméně k dokonalosti mělo vystoupení ještě daleko. Především v první části se ukázalo, že hlasový fond Johnnyho Stevense je v některých místech nedostačující. A když se po promluvě s basákem Richem spustila bluesová skladba Round & Round, ve které se ujal zpěvu sám basák, ukázalo se, kdo z nich je ve zpěvu lepší. Největším překvapením byl song ATL, vyplněný čtvrthodinovou drum show, během které bubeníkovi dopomáhali také bedňáci, hrající celý večer také důležitou roli a tak nějak potvrdili slogan kapely o jedné velké rodině. Sám frontman během celého tohoto představení zůstal kouřit na zemi, ať už v leže nebo v tureckém sedu. Celkově byl přístup americké partičky v místech až komicky ležérní. Ale když chybí dech, proč si vlastně nedát v půli písně panáka na nakopnutí?

Pak již následoval přídavek a ne ledajaký. Hitovky Little One, My Name Is Human (kde si druhou část na kytaru opět zahrál bedňák) či opus Wolf s divokým kytarovým riffem v závěru. To byly vrcholy večera, během kterého kapela jen zřídka využil projekcí v pozadí, výjimkou byl právě "Wolf", který se mihl v pozadí loga kapely. A také závěrečná Serotonia, u které už si zpíval každý.

Na jednu stranu se dá říct, že 14 skladeb je hodně málo, nicméně kapela z toho dokázala udělat dvouhodinovou show a musíme uznat, že většinu času dokázala bavit. Chyby lze najít, občas bylo improvizací nebo proslovů až moc, kvůli čemu chyběla plynulost celé show, nicméně Highly Suspect dokázali, že jsou velkou nadějí mezi mladými rockery a lze se jen těšit na připravovanou třetí desku.

 Za fotografie děkujeme Rusty Shepherd.