Highly Suspect se s The Boy Who Died Wolf snaží vrátit rock do rádií

Nebývá zvykem, aby na sebe kapela ihned po vydání debutu strhla takovou pozornost kritiky, až by si za to vysloužila nominaci na Grammy. A když se to povede hned o rok později znovu s druhým studiovým albem, stojí to minimálně za pozornost. Otázkou však je, zda-li dosahují Highly Suspect s albem The Boy Who Died Wolf opravdu takových kvalit, aby byla pozornost zasloužená.

Když se Highly Suspect předvedli poprvé na Grammy, bylo zde plno lidí, kteří si ihned řekli "kdo to sakra je". Nikdo o nich neslyšel, navíc představení nepatřilo k těm povedeným a dokonce se objevili hlasy označující je za revival. Kdo slyšel prvotinu, určitě ho však dvojka lehce překvapí. Debut Mister Asylum se nerozpakoval a nabídl deset úderných rockových až hardrockových skladeb, plných kytarových sól a silných refrénů potažených stínem grunge devadesátých let (inspirace z dob působení po barech jako cover band?). Dvojka už však nabízí i další tváře kapely a rozhodně je o co stát.

Album má tří body, kolem kterých je postavených dalších osm skladeb. Prvním je singl My Name Is Human, silný rockový song otvírající desku. Hned v úvodu je slyšet frontman Johnny Stevens a jeho pseudo-rap, který se nese každou slokou, aby se nadechl k mohutnému výkonu během výborného refrénu. Druhým bodem je druhý singl Serotonia, který album dělí na dvě poloviny. Jako singl je skladba absolutně nezvyklá a není divu, že se jí v žebříčcích nedařilo. Jde o více než šestiminutový opus, plný kytarových kliček a sól ala Jimi Hendrix. Nádech sedmdesátek ve spojení s ne zrovna veselým textem však tvoří jeden z nejsilnějších momentů dosavadní tvorby.



Nové prvky se však objevují s následujícími minutami. Postres je jako z pera Joshe Hommea a jeho Queens Of The Stone Age. To způsobují především dynamické klávesy, díky kterým by se song dal zařdit klidně na desku Rated R. Ozvěny grunge přinese Little One, která si hodně bere z první poloviny devadesátých let. Elektroniku zažijeme v temné F.W.Y.T. vedené silným hip-hopovým beatem. Podle členů kapely jednou vznikne kompletně celé album v této podobě, avšak pod jiným názvem. Objeví se i jednoduchá piano balada Chicago či další emotivní Send Me An Angel.

Naprostou třešničkou na skvělém dortu však je záverečná Wolf. Stejně jako se zpívá v jedné ze slok "a good time for a timeless song”, opravdu nebylo lepšího umístění této skladby než na závěr. Dlouhá skladba, která začíná jemnou kytarou se postupně rozrůstá a po čtyřech minutách graduje až do rozzuřených psychedelických sól, aby se na konci zase naprosto sklidnila a odezněla pryč.

Highly Suspect jsou zajímavou kapelou, jsou bezprostřední, žijí přesně podle klíšé Sex, Drogy, Rock 'n' Roll a stvořili již druhou rockovou desku, která má v sobě ty správné emoce a její poslech je tím správným dobrodružstvím. The Boy Who Died Wolf není sice tak přímočarý jako debut, naopak, přináší různé emoce, střídání nálad avšak není to na úkor hitovosti a trojice z Massachusetts na ní může být hrdá.