Glosa: Potřebují se Klus či Baumaxa zaprodávat svému publiku?

Písničkáři jsou dneska (zase) v módě. Doba se ovšem změnila a zájem publika se v průběhu desítek let přesunul z pravověrných bojovníků za svobodu (Kryl, Hutka) přes romantické kotlíkáře (Plíhal, Daněk) a decentně angažované buřiče (Nohavica, Dědeček, Dobeš) až k současným nezařaditelným experimentátorům. Dnešní posluchači, rozmazlení internetem poskytujícím nepřeberný výběr, akceptují ledacos. Míra jejich zájmu však nakonec rozhodne, a proto je zajímavé sledovat, koho (ne)viditelná ruka publika vynese do nebe a koho zatratí věčnému peklu.

Klusovo

Třeba takový Tomáš Klus, z nové generace zpívajících kytaristů nyní bezkonkurenčně nejúspěšnější. Za svůj vzestup vděčí propracovaným textům, spontánním vystoupením a upřímnému kukuči. Jenže tou upřímností (a spontánností) právě ukončené turné Ani si nesedejte přetékalo až příliš. Byla všude, od začátku koncertů do konce – a nadšení fanoušci ji Klusovi zobali přímo z ruky. Smáli se, když si čichal k ponožkám. Naivně věřili, že z patra zpívá a hraje podle náhodně zvoleného zadání. Hltali jeho dlouhosáhlé, často prázdné proslovy mezi jednotlivými skladbami. Rozuměli však opravdu tomu, o čem Klus zpívá? Člověk by tomu i chtěl věřit, při pohledu do rozjuchaných sálů však pochopil, že tohle už se Klusovi buďto dávno vymklo z rukou a stal se obětí vlastní slávy, nebo je jeho tolik proklamovaná upřímnost pouhou maskou k ukolébání diváků.

Baumaxovo

Xavier Baumaxa je opakem aktuálního Českého slavíka – zjevem, tvorbou i vystupováním. Není to takový hezoun, jeho tvorba je ještě o stupeň náročnější a na koncertech prostě sedí na židli, drnká na kytáru a občas řekne něco vtipného. Pravda, nevyprodává kulturáky jako Klus, ale fanoušky má věrné – o čemž svědčí to, že na nejnovější desku Dawntempo, kterou na aktuálním „turné" propaguje, mu poslali 300 000 Kč.

Udělali by tohle i ti Klusovi? Přejme mu to. Kvůli tomu však na koncertech nemusí klesat pod dobrý vkus, který sám před časem nastavil.