„Fuck You,“ Mig 21. V Ledárnách Braník rozpoutali šílenství.

„Když se stane nějaký průser, většinou bývá koncert skvělý. Atmosférou, naladěním lidí," tvrdil na začátku středečního (16. 8.) koncertu kapely Mig 21 ve vyprodaných Ledárnách Braník její frontman Jiří Macháček. Oním průserem měl na mysli velkou bouřku snad přímo nad areálem, kroupy a přívalový déšť hodinu před koncertem, který vyplavil celé pódium. Naštěstí se vše stihlo vysušit, takže úderem osmé hodiny mohl koncert začít. A když se drobný déšť na chvíli vrátil, publikum už bylo tak rozjeté, že to vůbec nikomu nevadilo. 

Chlapecká taneční, pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5 – Smíchova, což Macháček několikrát zopakoval, ač během koncertu odložil jen jednu část svého oblečení, zahájila písněmi Džus noci a Hádej, co žena žádá. A hned bylo jasné, že šestice Jiří Macháček (zpěv), Pavel Hrdlička (trubka, klávesy), Jan Hladík (bicí), Tomáš Polák (kytara), Matej Benko (klávesy) a Rastislav Uhrík (baskytara) si návštěvníky dokonale omotala kolem prstu. Ti s kapelou odzpívali snad všechny texty, ostatně Macháček jim v refrénech dával velký prostor, a když ke konci představoval kapelu, uvedl: „Zpěv – vy." 

Koncert byl dlouhé týdny dopředu vyprodaný. V hodně příjemných Ledárnách jsem byl již několikrát, ale tolik lidí jsem tam ještě nezažil. Namačkaní byli nejen před pódiem, ale i v zadních prostorách a přesto, že většina tančila či alespoň poskakovala, vládla všeobecná ohleduplnost. A díky pozitivní hudbě i radost a dobrá nálada, usmívat se museli i ti největší škarohlídi. Určitě k všeobecnému veselí přispěly i zdánlivé drobnosti, jako třeba když kapela na vyžádání zazpívala Happy Birthday v ten den slavícím Elišce a Hynkovi. Bez jakéhokoli doprošování z jedné strany či „dělání Zagorky" z té druhé. 

Během bezmála dvouhodinového koncertu Migové odehráli všechny své zásadní hity. Jaro, léto, podzim, zima, Skejt, Slepic pírka, Vlajky vlají (zde si Macháček dal hodně záležet na sloganu „Mír volají," který symbolicky několikrát zopakoval), Tančím, Snadné je žít, Ho-Ka-He (s nezbytnými indiánskými čelenkami), Diskobůh (zde obzvláště vynikly Macháčkovy originální taneční kreace), Máma se vrací, Těsně vedle sebe, Hyjé!, Svoboda není levná věc, Kalhotky si sundej (každý, kdo někdy viděl Mig 21 live, ví, co se během této skladby děje – ve středu mimořádně velká „úroda"), Chci ti říct. Bez přídavků by fanoušci muzikanty domů nepustili, takže si vynutili dva a písnička Mávej všechno ukončila.

Během celého koncertu bylo pořád co poslouchat a na co se dívat. I když charismatický a excentrický Macháček stále vtipkuje, předvádí se, jakoby písně trochu shazuje, pořád se jedná o velice kvalitní, promyšlené a do detailu dotažené skladby s výraznými melodiemi, nápaditými aranžemi, velkou energií a silnými refrény. Navíc v kapele hrají excelentní muzikanti, jejichž instrumentální výkony i souhru je radost poslouchat. A Jiří Macháček fakt umí zpívat. 

Ohledně dívání se. Čemu dát přednost? Hereckým a tanečním Macháčkovým exhibicím? Jeho hře na nafukovací kytaru? Projekcím na obrovském zadním plátnu, kde každá písnička měla svůj individuální animovaný vizuál, často, jako třeba v případě Jaro, léto, podzim, zima nebo Máma se vrací, plnohodnotný krátký film? Radosti, nasazení, lehkosti, s nimiž muzikanti hrají? Světelné show? Sledování mexické vlny, která několikrát prosvištěla celým areálem? Rekvizitám (discokoule, srdce, kalhotky, mrak...), které průběžně a podle nálady písniček Pavel Hrdlička zavěšoval na pódiu na šňůru? Prostě pastva pro uši i oči. 

„Když se stane nějaký průser, většinou bývá koncert skvělý. Atmosférou, naladěním lidí." V tomto případě se jednalo o prorocká Macháčkova slova. Přesně tak tomu bylo. 

A aby se někdo nepohoršil nad titulkem reportáže. Jedná se o ustálené rčení, kdy rozjetý Jiří Macháček řve do nadšeného publika I love You a to mu sborově a k velké radosti frontmana odpovídá Fuck You.

Foto: Standa Merhout