Divoké i tiché písničky ze Žižkova

Už pěknou řádku let se trochu nenápadná kapela Hromosvod věnuje poctivé folkrockové hudbě. Zaměření se nemění, ale postupem času se plynule zvyšuje kvalita jejich písniček. Po skladatelské, textové, zvukové, aranžérské i interpretační stránce. Nejlepším důkazem je novinkové album s mnohoznačným názvem Divoký ticho Žižkova.  

Hromosvod stále vychází z melodického folk rocku, který jemně zdobí prvky blues nebo lehkého jazzu. Oproti předešlým deskám si však kapela (zřejmě za velkého přispění nečekaného hudebního a zvukového režiséra Borise Carloffa) mnohem více vyhrála s melodiemi, rytmy, zvukem a aranžmá, což nahrávce zajišťuje velkou pestrost, aniž by ztrácela na celistvosti. Na albu sice zní (i s hvězdnými hosty) bezmála dvacet nástrojů, ale žádný z nich není samoúčelný, objeví se pouze v místech, kde prospěje vyznění písně. Patrné je to především u houslí, fléten, foukací harmoniky nebo kontrabasu.  


Pestré, ale citlivé a naprosto funkční aranže se projeví hned v úvodním songu Magnety, kde poprvé zazní skvělé housle Hany Vyšínské. Z křehkého folku rozkvétající Nedělní večery přesně charakterizují toto ne příliš populární časové období a dokáží přesně vystihnout jeho atmosféru. „Nedělní večery jsou někdy k breku/a zas do pondělí přebrodit řeku/nedělní večery jsou trochu k pláči/a pak zas v pondělí všichni ti sráči." Na temperamentní hudbě s rockovou energií a melancholickém vyznění je vystavěna píseň Před Imperialem, vtipnou skladbu o směřování dnešního světa představuje Záhada hlavolamu s nezaměnitelným recitativem Vladimíra Merty.  

S poetickou, křehkou a posmutnělou písničkou Francouzská kontrastuje skvěle šlapající, energická vypalovačka Jedeme vlakem a náladu písně Smuténky avizuje již její název. Alternativněji vyznívá syrovější Mlha, vstřícněji a melodičtěji pak Ešte raz, v níž se příjemná muzika střetává s posmutnělým textem. To je ostatně rys řady písní Hromosvodu, veselé melodie často provázejí chmurnější, melancholické texty. I když téměř výhradní autor celého repertoáru, kapelník Ondřej Fencl, známý svým citem pro jazyk, umí i veselejší kousky.  

Atmosféru končícího léta navozuje vygradovaná bluesrocková pecka Vyprodáno, na silné atmosféře staví procítěná balada Mezi řádky, kterou si díky delším instrumentálním pasážím užijí nejen všichni muzikanti, ale i pozorní posluchači. Naproti tomu je Písnička lehkou, hravou skladbou. Upravená Plíhalova Trubadůrská do koncepce alba příliš nezapadá, ale je natolik chytlavá, že jí to prostě musíme odpustit. O melancholické rozloučení se pak postará klidná Nekonečná.  



Jak uvedeno výše, Hromosvod je trochu nenápadnou kapelou. V komerčních rádiích nebo mezi headlinery festivalů ho nenajdete, i když hraje hodně příjemnou muziku a nemá nouzi ani o hitové skladby. Jeho hudba by musela být trochu jednodušší, přehlednější, přímočařejší, což by se asi partičce kolem Ondřeje Fencla nechtělo. Takhle nám alespoň poctivé hromosvodí písničky nezevšední. Příjemný poslech. I pokoukání, neboť booklet je i díky poetickým fotografiím hodně vydařený.