„Proti Zimnímu času je Divoký ticho Žižkova čistší a hudebně dospělejší,“ tvrdí frontman Hromosvodu Ondřej Fencl.

Po pěti letech vydává dvacetiletý folkrockový Hromosvod nové album. Pod názvem Divoký ticho Žižkova přináší 14 písniček, které dozdobila řada hostů zvučných jmen, mimo jiné Kamil Střihavka, Petr Janda, Rasťo Uhrík nebo Vladimír Merta. Novinka bude pokřtěna 30. července na Sázavafestu a také na něj přišla řeč během rozhovoru s kapelníkem Hromosvodu Ondřejem Fenclem.  

Hudební knihovna: Proč je album věnováno právě Žižkovu? Jaký k této čtvrti máte vztah a co je, podle vás, pro Žižkov charakteristické?
Ondřej Fencl: „Vyplynulo to samo od sebe. Žižkov je dost specifická městská čtvrť s nepopiratelným geniem loci, konkrétně u nás v Bořivojově ulici je snad největší počet hospod na ulici v republice, bydlím nad jednou z nejrušnějších. Žižkov tak nějak bytostně voní dávnými časy, to mě na něm baví. A jakkoliv působí romanticky ten zahulený, špinavý Žižkov z filmu Fešák Hubert, vlastně se mi zároveň líbí, jak to tady vzkvétá, voní, jak je to tu čistší než dřív. Do Bořivojky jsem se přistěhoval v roce 2009, téměř všechny písničky na nové album vznikly právě tady.
To album není o Žižkově, ale nějakým způsobem se do většiny materiálu promítl. Třeba už jenom tím inspirativním cvrlikáním za dne i za noci za otevřeným oknem. Smuténky, jediný song, který je vysloveně o Žižkově, se zrodily tak, že mi začal nad stolem svítit odraz zapadajícího sluníčka tak malebně, až tu byla za pět minut písnička... "Vracím se ránem z mejdanu, divoký ticho Žižkova, večer už možná nevstanu, zpiju se ve snu od znova", to na mě přišlo tak v pět ráno, když jsem šel kolem žižkovské věže... z mejdanu. Slogan Divoký ticho Žižkova se mi následně zalíbil jako název desky a napadlo mě, že by žižkovský mohl být i celý booklet a že vlastně ta deska žižkovská je, protože je třeba i o tom, co se mi tu za těch šest let přihodilo. Ačkoliv zdaleka ne všechno je autobiografie."

Nechtěli jsme natáčet roky po bytech

HK: Hudební a zvukovou režii jste svěřili uznávanému Borisi Carloffovi. Jedná se o vaši první spolupráci a jak jste se seznámili?       
OF: „Rok jsme zvažovali, komu z českých mistrů v tomto oboru album svěřit. Nechtěli jsme jako minule natáčet měsíce a roky po bytech a lepit to dohromady sami. Na Borise jsme měli z několika stran dobré reference, byli jsme se u něj ve studiu Soundevice podívat i s Lubošem Pospíšilem a Mírou Linhartem, když jsme vymýšleli, kde uděláme desku 5P, kterou jsme nakonec natočili u Lukáše Martinka. Lukáš je další mistr svého řemesla, dal by se u něj zvěčnit i Hromosvod, ale lákalo mě zkusit někoho, s kým jsme ještě nespolupracovali. Napsal jsem Borisovi mail a dohodli jsme se."  



HK: V čem, podle vás, Boris posunul zvuk Hromosvodu?       
OF: „On většinou takové věci jako Hromosvod netočí. Stojí za stěžejními popovými alby, sám pro sebe dělá elektronickou hudbu, na hony vzdálenou té naší. Což mě právě lákalo – svěřit se někomu, kdo má odstup, bude řešit, co si žádá písnička a nic víc. Oproti minulé desce plné vypiplaných, nastokrát nahrávaných partů jsme na jeho radu vsadili na přirozenost; jeden, dva pokusy a pryč od toho. Boris má fantasticky vybavené studio, ucho jak Mozart a originální nápady, zdaleka nebyl jen zvukový režisér a člověk, který to smíchal. Ne, že by byl producent, ale u každého partu jsem se ho ptal, něco vymyslel i přímo on, třeba uhrančivé smyčcové laufy v písničce Jedeme vlakem. A protože má zvučný hlas, přispěl i do několika vokálů. Podtrženo sečteno, naprosto splnil očekávání. To CD zní jinak než předchozí Zimní čas, řekl bych, že je čistší a hudebně dospělejší."

S Kamilem, Vláďou i Petrem se známe roky

HK: Na desce hostuje řada výrazných osobností. Bylo těžké dostat na album Kamila Střihavku, Vladimíra Mertu nebo Petra Jandu?
OF: „Kupodivu ne. Ale bude to i tím, že se se všemi známe ještě z dob, kdy jsem aktivně dělal hudební novinařinu a posledních pět, deset let i jako muzikanti, kteří se často potkávají. S Vláďou hrajeme už skoro půl dekády v duu nebo triu (s Honzou Hrubým), často také vystupuje přímo s Hromosvodem, dělám mu i manažera. Takže tady to bylo takové skoro až samozřejmé – bard přijel, přivezl plné album nástrojů a ozdobil nám čtyři písničky tak, jak to umí jen on. Bez jeho valašské flétny by například písnička Nekonečná možná ani nebyla na albu – furt jí něco chybělo a Merta přišel na to, co.
S Petrem Jandou spolupracuju jako textař, něco jsem dělal pro Olympic, teď jsme společně napsali písničku pro jednu zpěvačku.
S Kamilem máme nepsaný zvyk, že vždycky když navštívím jeho koncert, napíšu mu mailem takovou soukromou recenzi… on mi pak většinou zavolá a kecáme, drbeme, probíráme všechno možné. Nedávno mu říkám, že v jedné písničce, co právě točíme, pořád podvědomě slyším jeho vokál, jestli by nezahostoval. Najít termín bylo docela umění, Kamil přijel s angínou, nakonec nazpíval úplně jinou písničku… Málokdo ví, že disponuje výbornými odstíny i v hloubkách – to mají, mimochodem, společně s Petrem Jandou. Využili jsme tenhle pěvecký rejstřík, protože se to hodilo. Do refrénu Záhady hlavolamu to vneslo energii, která tam chyběla. U Petra Jandy šlo o legrácku – v  písničce jménem Písnička se zpívá „snad jsem to zavinil asi já" a pak „je to jak ranej Olympic". Následuje hudební modulace přes takový můstek, který je citací úvodu slavného sóla z hitovky Okno mé lásky. Původně jsem chtěl, aby tam Petr nahrál jen těch osm prvních tónů tůůů důů důů důů důů důů důů důůůůů… no a on tam z vlastní vůle nadrtil rovnou celé sólo, které nakonec znělo líp než to původní flétnové."



HK: Hrajete už nové písničky na koncertech?      
OF:  "My tvoříme postupně a průběžně začleňujeme do repertoáru. Teď v sobotu ve Starém městě pod Sněžníkem měla pódiovou premiéru Jedeme vlakem, všechny ostatní hráváme už déle, některé občas, jiné vždy, dobrou polovinu máme v playlistu třeba už tři nebo čtyři roky. A lidi na ně reagují mnohdy líp než na ty starší. Konkrétně titulní Magnety (neboli Divoký ticho Žižkova) hrávám hodně i sólově na koncertech s Vláďou Mertou a Honzou Hrubým nebo v duu s Lubošem Pospíšilem… a ta se velmi líbí."

Dvě legendy s jednou flaškou

HK: Album pokřtíte na Sázavafestu. Jaký bude průběh křtu a kdo se objeví v roli kmotra?       
OF: „Křest proběhne ve čtvrtek 30. července ve Světlé nad Sázavou na hlavní scéně, v hlavním čase od 20 hodin, vstup je ten den zdarma. Dostali jsme pěkných sedmdesát minut, což je na festival úžasné. Objeví se řada hostů, které jsme měli na desce, třeba saxofonista Marek Buble nebo hráč na ukulele, kytary a mandolínu Vojta Jindra, mimo jiné kapelník Branu. Před námi vystupují Vláďa Mišík a ČDG, po nás Blue Effect, takže kmotříčky jsme pojali celkem logicky – zahostují si s námi Radim Hladík a Vláďa Mišík. Vzhledem k tomu, že Vláďa křtil předchozí Zimní čas, roli kmotra asi necháme na Radimovi. Ale uvidíme. Třeba to polijí oba. Dvě legendy s jednou flaškou (smích). Mimochodem, Pavel Kloupar, ředitel Sázavafestu a můj kamarád, projevil velkou odvahu, když zařadil do nejlepšího času na první scénu kapelu, která je spíš okrajová. Kéž by takových osvícených dramaturgů bylo víc. My jsme jinak, co se týče festivalů, kapela odpolední nebo obědová (smích) Ještě k tomu večeru, pro naše příznivce budeme vypravovat devítimístnou dodávku, zpáteční jízdenka za sto páďo. Kdo má zájem, hlaste se přes náš web nebo facebook."

HK: Nedávno oslavil Hromosvod dvacáté narozeniny. Na co jste za tu dobu nejvíce hrdý?    
OF: "To je jednoduché… Na to, že pořád hrajeme! A pak taky na to, kolik skvělých lidí z nejvyšších pater české hudební šlechty si s námi nemá problém zahostovat, zazpívat, zahrát… to prostě potěší. Nemám asi na scéně větší hudební vzor než Vláďu Mišíka… a vidíte." (smích)
Foto: Jiří Veselý a Katka Smidová

Tak ať se té Mišíkovy kvality držíte hodně dlouho.