„Děti milujou, když do nich nasolíte bustr a energii kapely,“ tvrdí Márdi.

Márdi má duši malého kluka. Dnes stejně jako před deseti lety, kdy jsme se naposledy viděli při charitativním festivalu Pepafest, který jsem tenkrát pořádal. Tehdejší vystoupení Vypsané fiXy strhlo totiž publikum natolik, až vyskočilo na divadelní prkna, a provozovatelé divadla si stěžovali, že mám proti tomu okamžitě zasáhnout. Když jsem šel tedy Márdiho napomenout, otočil se na mě bezelstně a šibalsky mrknul: „Dobrý, co?" Tím mě definitivně odzbrojil a rozjařená mládež mohla dál beztrestně na mou zodpovědnost poskakovat na pódiu. A dnes? Členové kapely mají už dohromady sedm dětí a fiXa proto oslovila před dvěma roky děti z mateřinek albem Mixle v piksle. Nyní se ale s tím, jak děti rostou, pouští kapela ještě dál a pokřtila v prosinci nové album Planety malého prince, jež je určeno pro školáky základních škol, kteří se s ním na jeho tvorbě podíleli. Mezitím už ale Vypsaná fiXa připravuje také další řadové album pro dospělé jedince

S Márdim jsme se proto sešli u kafe a probrali celou jeho „dětskou" anabázi stejně jako život, který momentálně prožívá. A jako vždy to bylo příjemné povídání. Bezprostřední, upřímné, bez jakýchkoliv hvězdných manýrů této svérázné postavy české hudební scény. Role zpovědníka se pro Rock & Pop a Hudební knihovnu ujal Roman Zahrádka.



Roman Zahrádka: Márdi, vím, že máš dceru. Bylo tohle hlavní důvod k natočení obou cédéček pro malé děti?
Márdi: „Ano i ne. V případě nového CD Planety malého prince za mnou přišla paní učitelka Marcela Žáková z místní Montessori školy s tím, že děti, které učí v páté třídě, čtou knížku Malý princ a že je přitom napadlo, že by mohly ve škole vytvořit pásmo podobné muzikálu. Měly už pod dojmem této knížky napsaných deset textů a požádala mě, zda bych je nemohl zhudebnit a vytvořit z nich písničky. Řekl jsem si, proč ne. Přišlo mi to zajímavý. Vzal jsem si tedy od ní texty a doma je s pomocí kytary zhudebnil. Snažil jsem se přitom, aby každá píseň zněla v nějakém jiném stylu, ať už rock´n´rollu, folku, punku nebo jako kytarovka. Prostě aby to bylo pestrý. Školní představení před letními prázdninami dopadlo dobře, protože z něho byli všichni nadšení. Mezitím ale materiál uzrál a někdy v srpnu jsem se k němu vrátil a zjistil, že se mi vlastně moc líbí. Hlavně texty. Na to, že je napsali páťáci, jsou super. Napadlo mě tedy, že by se z toho dala nahrát regulérní deska a přišel s tímto nápadem do kapely, která řekla, že do toho jde se mnou. Velký vliv na to měla i skutečnost, že Montessori škola v Pardubicích má problémy s nevyhovujícími prostorami. Přemýšlel jsem tedy, jak jí pomoci, aby se mohla dál rozvíjet. Ze své pozice jsem mohl udělat jediné - dát ostatním vědět, že jsou na této škole velmi kreativní děti, které dokážou napsat opravdu vtipné texty. A že jde o dobrou školu, která si zaslouží, aby se o ní více vědělo. A také, aby nevychovávala děti jen do páté třídy, ale mohla je dovést až do té deváté, protože je učí samostatnosti podle hesla „Pomoz mi, abych to zvládnul sám". A to je mi hodně sympatický. Je to totiž zcela jiný druh výuky, než který jsem zažil za „totáče" já, kdy jsem musel sedět potichu v lavici s rukama za zády a učit se všechno nazpaměť. Současně mě napadlo, že bychom mohli tento projekt propagovat dvakrát. Nejprve na portálu Hit hit, který slouží k tomu, že na něm může člověk dát lidem vědět, co chce udělat, a oni mu na to pošlou peníze. Díky tomu se podařilo vybrat na nové cédéčko přes osmdesát tisíc korun. Natočený demáč jsem potom poslal Ondrovi Ježkovi, který má v Praze svoje Jámor studio, a u něhož vznikla spousta dobrých desek české alternativní scény. Jak se ukázalo, byla to trefa do černého, protože do toho s námi okamžitě šel. Takže jsme u něho nahráli s kapelou základy a potom jsme tady s dětmi dotočili zpěvy. Ondra to pak i smíchal a udělal desku tak, že je více dětí než naše, výsledkem čehož je nekompromisní nahrávka s názorem. S výsledkem jsem moc spokojený."

RZ: Bude s tímto materiálem Vypsaná fiXa i vystupovat?
Márdi: „Asi ne, protože je to logisticky dost náročný. Určitě ale vzniknou nějaké klipy, na nichž se budou podílet i děti, které nakreslily na obal desky svoje obrázky a zažily s námi celý proces nahrávání. Už teď jsou na YouTube k poslechu z alba nějaké ukázky. Myslím si, že taky není vůbec od věci nasolit do dětí bustr a kapelní energii. Děti to milujou a cejtěj, že je to dobrý. Nemůžou furt poslouchat ty hrůzy, co se na něj valej z většinovýho éteru."



RZ: A co tvoje dcera Jasmínka? Nepůjde jednou ve tvých šlépějích?
Márdi: „Momentálně chodí do první třídy základní školy a první, co ji z toho, co jsem kdy nahrál já, zaujalo, bylo právě CD Planety malého prince. Takže to musím pořád pouštět v autě a už mi z toho hrabe J. Netlačím ale v jejím případě nijak na pilu, abych ji dával třeba hrát od tří let na klavír. Takový nejsem. Nechávám vše spíše plynout. Teď však plánuji, že jí koupím k narozeninám malou španělku a pověsím ji u ní v pokoji. Nechám to tak, jak jsem to měl já, že jsem si musel nejprve nástroj osahat, než jsem na něj začal hrát. Myslím si totiž, že nemá cenu někoho do něčeho nutit. Že musí přijít přirozený zájem, který pramení z dítěte a teprve potom se uvidí."

RZ: Dobrá. Nechme tedy děti na chvíli být a vraťme se k Vypsané fiXe. Čím se právě zabývá?
Márdi: „Nedávno jsme se dohodli, že budeme po celý rok 2016 připravovat novou desku a začneme jezdit na soustředění, abychom ji mohli někdy začátkem roku 2017 vydat. Dlouho jsme drželi dvouletý cyklus, ale v tomto případě bude tříletý, což se nám minule dost osvědčilo, protože je lepší nechat všechny věci více uzrát. V současnosti jsme zakončili společný turné s Wohnoutama. Tohle spojení bylo hodně úspěšný, protože to lidi až neuvěřitelně dost bralo. Po skončení turné teď budeme dál normálně fungovat a koncertovat. Běžně totiž uděláme za rok tak 80 koncertů a s bubeníkem vedle toho jedeme již zmiňovaný dětský projekt Mixle v piksle. Spolu ještě hrajeme i tam, kde s celou kapelou hrát nejde a on do toho se mnou jde. Bývají to velice dobrodružná místa J. Když to sečtu, tak absolvuji zhruba 120 vystoupení ročně."

RZ: A jsme zase u dětí. Čeho se projekt Mixle v piksle vlastně týká?
Márdi: „Je o level níž než Planety malého prince, protože je určen pro školky. Nevznikl přitom náhodou, protože moje dcerka, když chodila ještě do školky, tak jsem potřeboval pro děti vytvořit set písniček. A tak nás s Pítrsem napadlo, že uděláme písničky jako Skákal pes nebo Prší, prší, jen se leje, ale normálně s basou, bicími a nabustrovanými kytarami. Nahráli jsme to tedy ve studiu Benas v Seči a deska se překvapivě chytla. Pořád ji po nás někde chtějí, abychom ji hráli, i když ji nepropagujeme. Ono taky s Mixlema nejde moc hrát, protože z toho člověku pak taky hrabe J. Když se to ale dobře vymyslí, tak je to výborný osvěžení. Z fiXy hraju na tomhle cédéčku ale jen já a Pítrs a spolu s námi Honza Stieber z kapely Most Wonky a Lukáš Zahradník z Chrudimi."



RZ: O čem bude nová deska Vypsané fiXy?
Márdi: „Mám doma rozdělaných spoustu písniček, ale nemám ještě vůbec zdání o tom, o čem by deska měla být. Teď v lednu máme první soustředění právě v Benasu, kam jezdíme pravidelně, a tam se to vždy nějak vyvrbí. Akorát mám jediný plán, že bych chtěl mít dopředu napsáno co nejvíce textů, protože je vždycky lepší, když kapela dopředu ví, o čem ta písnička je, a podle toho taky hraje a písni to pomůže... A o čem texty budou? Bude to zase o světě z mýho pohledu jako vždycky. Občas mě snaží někam zaškatulkovat jako v případě písničky Odvážný mladý muž, která vznikla poté, když jsem si přečetl jednu knížku. Potom o nás začali říkat, že jsme ovlivněni spisovatelem Williamem Saroyanem, ale přitom šlo jen o jednu nebo dvě písničky, přestože jich máme dalších sto, který jsou úplně o něčem jiným." 

RZ: Na jakou metu chcete ještě jako kapela dosáhnout? Vyzkoušeli jste si například nahrávání v Londýně, ale co bude dál?
Márdi: "Myslím, že se nám vždycky povedlo nepodlézt žádnou laťku, kterou jsme předtím nasadili. Důležité je držet prapor, mít stále radost z hudby a hlavně neztratit energii uvnitř kapely. Taky je dobrý, když si před každou novou deskou vymyslíš nějakou výzvu nebo specialitu. Něco takového nás už samozřejmě napadlo, ale to ti teď nemůžu říct, protože už by to nebylo překvapení a mohl by to udělat třeba někdo jiný. Znáš to."



RZ: Jak se kapele žije v českých poměrech?
Márdi: „Co se týká naší party, tak funguje v této době dobře. Kapela totiž překonala další bod ve své vývojové fázi. První přichází zpravidla s koncem střední školy, kdy se ukáže, jestli kapela drží pohromadě nebo se rozpadne. Druhou fází je buď vysoká škola nebo nástup někam do práce a pak je důležitý model, kterým jsme si v kapele prošli nyní, kdy máme všichni rodiny a děti. V kapele jich máme sedm a osmý je na cestě. A abys mohl tak intenzivně hrát jako my, pak musíš dosahovat i nějakých výsledků. Souvisí to také s tím, že každý už máme svůj život a kapela se tomu musela přizpůsobit. Já s bubeníkem žijeme třeba v Pardubicích, kytarista v Praze a basák na malé vesnici v jižních Čechách. Měli jsme s tím zpočátku trochu problém, protože když se odstěhoval, tak jsme si mysleli, že to nepůjde skloubit a v podstatě jsme se v dobrém rozešli. Naštěstí ale po čase zjistil, že mu hraní s námi chybí. Zároveň viděl, že to ostatní jinde zvládají, jako třeba kytarista z Visacího zámku, a tak se vrátil. Pro nás to bylo velmi dobré znamení, protože jsme za ty roky tak provázaní, že bylo těžké jeho místo někým obsadit. Budeme se dál snažit, aby to mezi námi bylo dobrý. To je na kapele to nejtěžší - udržovat dobré vztahy, co nejmíň se hádat a být parta, která táhne v důležitých momentech za jeden provaz. Ono to sice zní jako klišé, ale to je v kapele to nejdůležitější. Pak jsou ty nedůležitý momenty, jako je třeba to, jestli se zastaví na benzínce, nebo kdo nenosí aparát, který můžeš využít k tomu, že se pořádně pohádáš. Ale i v těchhle případech je lepší přidat k tomu trochu humoru. Společnej humor je totiž lepidlo, kterej drží kapelu pohromadě."
Foto: FB Vypsané fiXy