Debut kapely Radosta vzdává hold Kulovému blesku, ale funguje i sám o sobě

Mezi nejkultovnější tuzemské filmy bezesporu patří Kulový blesk. Fascinována jím je i kapela Radosta, která si nejen zvolila své jméno podle hlavního hrdiny, ztvárněného Rudolfem Hrušínským, ale také nyní vydává debut Dvanáctisměna. Jeho název odkazuje právě na největší akci v dějinách stěhování, dvanáctisměnu bytů s krycím označením Kulový blesk. Tím ale pocta slavné komedii zdaleka nekončí.

Plzeňská kapela věnuje na svém albu každou ze skladeb některé z postav, a tak si v názvech jednotlivých písní mohou znalci připomenout Máňu, Operního mistra Bílka, Knotka, Fazekaše, Inspektora Drahotu nebo Jechovou. Písně navíc obsahují i původní hlášky zmíněných postav. Tyto úryvky z filmu jsou zcela vhodně a přesně vybrány a s velkým citem do hudby nasamplovány.

Skvělý nápad. Ale jaký je přínos kapely Radosta? Zásadní. Jednak složila velice pestrou, nápaditou, naléhavou, uhrančivou hudbu, pohybující se od punku přes dominantní, trochu garážový rock, folk až po alternativu. Opírá se o kytary a bicí, ale výraznou roli hraje i saxofon, příjemné osvěžení přináší hostující trumpeta, křídlovka a cello. Některé skladby jsou takřka instrumentální a poslouchat propacovanou souhru nástrojů, nevtíravě melodické nápady, práci s dynamikou a gradací, budování atmosféry, promyšlené závěry či v písničkách výrazově pestrý zpěv je čistá radost.

Vtipně a funkčně nasamplované úryvky, které ve spojení s hudbou dostávají nové souvislosti, jsou jen menší části skladeb, větší část disponuje vlastními texty kapely. Poetickými, pocitovými, občas intimními, zachycujícími stárnutí, platonické touhy, naději, lásku, plynutí času. Takže se v podstatě jedná o klasické písničky, hudbou i texty volně odkazujícími na jednotlivé postavy. MUDr. Ječného („Sám chci bejt všech starejch krámů král"), Mistra Bílka („Vášeň je tak dojemná, když tě opouští"), Pivoňku („V klidu si pluje rutinou muže"), Fliegra, Opatrnou („Samotu stáří ve dvou si dát").

Dialog Radosty s Jechovou podmalovávají kytary, bicí a saxofon, potom Máňa přejde do klasické písničky. Rockově špinavé, s garážovým zvukem a punkovou energií a vyhroceným zpěvem. Podobně funguje Pivoňkojc, jen trochu jemnější, i když skvěle vygradovaná skladba. Melancholicky vyznívá melodický folkrockový Operní mistr Bílek, v temperamentní, skočné písničce MUDr. Ječný dostává velký prostor saxofon. Opět velice pestrá skladba, která se rozhodně nedrží jednoho stylu a rytmu.

Následují dvě skoro instrumentální skladby. Severín střídá klidné a exhaltované polohy, Jechová se stupňujícím se tempem působí magicky a uhrančivě. Kadlecojc je jediná píseň bez filmového úryvku, emočně silná, dojemná, posmutnělá, melancholická. Další pestrou lahůdku představuje Knotek, pohybující se od jemných pasáží k vygradovaným. A závěr je hodně divoký. Inspektor Drahota a Půlpán jsou další dvě instrumentálky, první křehčí, druhá pohybující se na lince punk – rock – alternativa.

Od bicích a cella se odpíchne Fliegr – Opatrná a s dalšími nástroji píseň rozkvétá k místy zběsilému, punkovému tempu. Křehký začátek akustické kytary udává silnou atmosféru Fazekaše, směřujícího k valivému a temperamentnímu rocku, další nesmírně barevná skladba. Pětivteřinový metalový nářez Klap & Bouch pak Dvanáctisměnu, tuto promyšlenou a po všech stránkách dotaženou nahrávku, uzavírá.

Možná vás, podobně jako mě po letech, poslech desky inspiruje podívat se na Smoljakův, Svěrákův a Podskalského film znovu. Jednak se určitě pobavíte, a pak vám docvaknou další vrstvy a souvislosti alba Dvanáctisměna. A důležité je, že po hudební, textové i instrumentální stránce funguje deska i sama o sobě.