Čím si jemnostpán podmanil svoji čeládku?

Těžkotonážní tanzmetal. Těmito slůvky označuje svoji produkci klatovská šestičlenná kapela Trautenberk, která nyní u Aviku vydává debutové album s názvem Hladová srna. Myslím, že jde o celkem trefnou charakteristiku.

Někteří členové působí opravdu těžkotonážně a jejich veselá metalová či, chcete-li, hardrocková muzika s přesahy do punku se nejlépe hodí právě na taneční zábavy, koncerty či festivaly. Na chladném CD nosiči část své energie ztrácí, ale těžkotonážní live verze s pro kapelu typickými divadelními prvky musí být parádní jízda.

Ale od začátku. První poslech alba mě příliš nenadchl. Další následovníci Kabátů, kterým však chybí „kabátí" nadhled, přirozenost a lehkost. Navíc pubertální vtípky typu: „Kakala Anička na větvičku, hovínko jak taštička. Škrábala se v prdeličce, vyškrábala Vašíčka," mě také zrovna neohromily.

Tvrdost i melodičnost a zpěvnost

Nechtěl jsem však dát na první dojem, takže jsem si album ještě několikrát zopakoval a při každém dalším poslechu jsem mu přicházel víc a víc na chuť. Deska nabízí poměrně tvrdé, místy i syrové skladby, které si však zachovávají melodičnost, zpěvnost a hravost. Některé refrény jsou natolik chytlavé, že se v hlavách posluchačů usazují na hodně dlouhou dobu.

Nahrávku otevírá poměrně syrová kytarovka Kejklíř, kterou střídá tvrdší rocková píseň s metalovými pasážemi Dáma. Ostré kytarové riffy, důrazná rytmika, místy rapový zpěv, který se k atmosféře songu docela hodí. Bez výše citované srandičky Anička bych se obešel, metalový Pot nabízí hodně energickou muziku.

Selka začíná opět jako legrácka, ale naštěstí se brzy změní ve šťavnatou rockovou vypalovačku s přesahy do metalu, Pyroman Roman staví na melodických kytarových riffech. Nejsyrověji z celého alba vyznívá metalová Slepička, píseň, kterou zdobí drive, energie, náboj, dynamika.

Mezi další představitele tvrdšího rocku patří Pytlák, nejchytlavěji a nejmelodičtěji vyznívá pomalejší Medvěd. A závěrečný Klatovák je zase nejpestřejší skladbou, která spojuje melodičnost s rychlostí.

Kapela ve složení dva zpěváci, dvě kytary, basa a bicí šlape dobře, je patrné, že je z řady koncertů sehraná. Nabízí poměrně propracovanou muziku, která dokáže měnit rytmus, melodii i náladu. Ne že by přinášela něco nového nebo originálního, ale na koncertech určitě funguje spolehlivě. A plusem rozhodně je, že se skupina nebere vážně.

Promakaná image kapely

V textové oblasti se Trautenberk zaměřuje na příběhy a v první řadě mu jde o humor. A tak vypráví o smradlavé selce, kakající Aničce, smolařském pyromanovi Romanovi či nekompromisním pytlákovi. Texty jsou v produkci kapely zřejmě až na druhém místě a důležité je, že nenarušují celkové vyznění muziky. A také promakanou image kapely, která vychází ze známých Krkonošských pohádek.

I když Trautenberk není v těchto pohádkách příliš oblíbený, kapela si svojí čeládku podmanila. Přesto si myslím, že si všichni ti Kubové, Aničky či Hajní raději zajdou na koncert kapely a deska jim bude sloužit hlavně jako vzpomínka na příjemně strávené večery ve společnosti těžkotonážních tanzmetalistů, hrajících v tradičních bavorských vycházkových oblečcích.