Carlosovi Kojoti ví, jak si užít a ještě o tom zpívají

Kolekce čtrnácti rokenrolů Ol´ Speed Equipment od tuzemské superparty Carlos & His Coyotes je psychobilly jako křen. Rytmickou linku tvrdí skvělý, hutný kontrabas, splašená kytara nemilosrdně žene kupředu nekomplikované melodie a hrubý, poťouchlý hlas Karla Bouši svolává všechny vrahouny, zombivce a ochlasty. Prostě a jednoduše „Kojoti a Carlos letí tmou, kosmičtí kadeti oni jsou!"

Tihle Kojoti se s tím moc nemažou. Milujou párty u otevřených hrobů za úplňkové noci (Hrobník), klidně se v knajpě přiotráví chlastem (Hodina H) a za tmy se proháněj rychlejma auťákama (Půlnoční závodní dráha). Jedno je jistý, ve dne spíš spí, probouzí se teprve se západem slunce, ale hlavně – jejich texty nelze brát příliš vážně. Na silné stylizaci a několika oblíbených, typických tématech je přece celý žánr psychobilly založený. Asi proto se jeho obliba omezuje na úzké skupiny fanoušků – alespoň u nás. Z úst tzv. „seriozních interpretů" by slova „Je to super messer s čepelí blejskavou a chvátám za tebou" (Super Messer) nebo „Nahoře havran krouží, naříká, a duní bubny pohřební" (Luna) zněla hodně podivně a možná i zlověstně.

Umrlci, báry a rock´n´roll

Takhle je to především skvělá zábava točící se kolem vyděděnců a pošuků hodně daleko za hranicí zákona (rozvážně hardrockový a atypicky dlouhý Diamantový král), umrlců a noční zábavy v klubech (kousky Nikotajn a Karty, báry snad ani nepotřebují další komentář). Jinak je to ale, zjednodušeně, pořádná porce temně veselé, od srdce zahrané, nadupané muziky. Pravověrného rock´n ´rollu, co si rád dělá srandu sám ze sebe. Takového, jaký Kojoti hrají třeba v legrácce Fousatá, v rychlovce Hellbilly Joe a hlavně v nejlepším kousku alba, děsuplném Matkovrahovi.

Ol´ Speed Equipment lze zařadit mezi nejlepší tuzemská psychobilly alba poslední doby. Jednak proto, že jich tu příliš mnoho nevzniká a také pro jeho neoddiskutovatelný náboj, melodičnost a zábavnost. Melodie zní sice hodně podobně a texty jsou vedeny především účelností než nějakou básnickou ekvilibristikou, přesto je výsledek příjemně poslouchatelný a nepostrádá určité zvláštní kouzlo… jasné, úplňkové noci?