Brněnské Sono hostilo metalový svátek

Autorem článku je Anna Stoklásková.

Co se týče větších metalových události, bývá většinou Brno trochu stranou ve stínu okolních metropolí. Nedělní večer byl ale výjimkou. Pragokoncert dohodl brněnskou zastávku v rámci jarního turné Heimat Over Europe a přivezl pořádnou nálož death metalu v čele s Heaven Shall Burn.

Dveře se otevírají o půl šesté a o hodinu později jako první na pódium nastupuje kapela Frozen Soul. Stihla jsem vystoupení až od druhé poloviny, přesto se tato texaská kapela skvěle uvedla hlavně svým intenzivním a agresivním riffovým zvukem. Frontman Chad Green vás okamžitě upoutá nejen svou mohutnou přítomností ale i intenzivním hlasem. Jejich skladby neobsahují žádné kudrlinky nebo míchání žánrů, dostanete strohý, ale poctivý death metal. Publikum to oceňuje a dostává se do správné nálady. Frozen Soul jsou perfektním úvodem do celého metalového večera.

Jako druzí v pořadí jsou The Black Dahlia Murder, kteří s více než dvaceti lety na scéně, nejsou žádnými nováčky. Svou show zahájili pravděpodobně nejslavnější skladbou „What A Horrible Night To Have A Curse" z alba „Nocturnal". Nezapomínají ale ani na svou novější tvorbu z alba „Servitude", které vydali v roce 2024 a tenkrát se našemu kolegovi Davidovi v rozhovoru svěřili, jak probíhal tvůrčí proces. Zahráli „Aftermath", „Cursed Creator" nebo závěrečnou „Utopia Black". Ve svém, lehce přes půlhodinu dlouhém, setu předvedli profesionální show a neztrácejí drajv ani po letech a všech obtížích, které je potkali. A sice, jsou považováni za průkopníky amerického death metalu, ale pořád zůstávají aktuální a jejich směsice melodického a agresivního zvuku udržuje publikum ve varu.

Lehká změna stylu nastává s příchodem The Halo Effect. Dostane se nám více melodie, více kytarových vyhrávek a větší zpěvnost. Samozřejmě ale pořád v rámci žánru. Majestátní Švédové v čele s Mikaelem Stannem nabídli perfektní show s velkým důrazem na emoce a i komunikaci s publikem. Působí srdečně a neuvěřitelně skromně. Kapelu vidím nejen jako profesionály, ale hlavně skupinu přátel, které hraní prostě baví. Časový limit 45 minut na celý set si rovnoměrně rozdělili a stihli představit songy z „March Of the Unheard" jako „This Curse of Silence" nebo „Our Channel To The Darkness". Nezapomněli ani na starší album „Days Of The Lost", ze kterého nám naservírovali „Feel What I Believe" nebo „Shadowminds". Pro mě osobně byli The Halo Effect nejpříjemnějším překvapením nedělního večera. Sice jsem je měla možnost vidět na loňském festivalu Brutal Assault, kde jsme kapelu i vyzpovídali, ale teprve v Sonu jsem si mohla jejich vystoupení užít v celé své kráse. Na velkém venkovním pódiu se může spousta melodických drobností ztratit, tady jsme je ale mohli slyšet do posledního tónu. Velmi příjemný zážitek i díky perfektnímu zvuku, kterým je už Sono proslulé. Kapela opouští stage za vřelého potlesku a celý klub už se těší na dnešního headlinera.

Heaven Shall Burn, vyzbrojeni novými skladbami z alba „Heimat" odstartovali své vystoupení skladbou „War Is The Father Of All" a od prvních tónů jsou fanoušci nadšení. Pečlivě sestavený setlist obsahuje nejen novinky, oblíbenou „Godivu" ale i klasické songy jako „Armia" nebo „Counterweight". Skladby prostřídá kytarista Mike Weichert krátkým proslovem o aktuální polické situaci a nebezpečných vlivech, které se na nás valí ze všech stran. Heaven Shall Burn v čele s Marcusem Bishoffem jsou politicky angažovaná kapela, která vždy prosazovala mír a dialog nejen mezi kulturami. Nejen pro mě je vrcholem dnešního večera intro a skladba „Endzeit" a po ní hned „Black Tears". Ačkoliv se jedná o cover, tak je s kapelou už neodmyslitelně spjatý. Covery obecně mají Heaven Shall Burn rádi, jak se můžete dočíst v našem rozhovoru. 

To, že sál není zaplněn do posledního místa se nyní ukazuje téměř jako výhoda. Je možné se i v půlce setu dostat blízko k pódiu a zúčastnit se pitu. Spolu s tím se ale projevuje snad jediné negativum, které klub pro tyto akce má. Je členěný a rozdělují ho schody. Circle pit tedy není možné rozšířit z jeho epicentra pod pódiem. Jeho masivního provedení přes celý sál, které známe z vystoupení v Německu či Rakousku, se tedy v Brně bohužel nedočkáme. Avšak ti, co jsou vpředu a nechávají tam poslední zbytky sil, si užívají blízkosti hlavních hvězd večera, a to až do posledních skladeb „The Weapon They Fear" a „A Whisper From Above".

Jsme svědky skvělé formy kapely mající status headlinera mnoha festivalů. Podle toho i jejich show vypadá. Je hudebně i technicky skvěle zvládnutá, velkolepá, jako dělaná pro obrovská pódia. A máme štěstí ji ještě vidět v klubových prostorech. Trochu mi chyběla větší účast publika v těch partech, které se sborově zpívají, ale jinak se už atmosféře nedalo nic vytknout. Circle i moshpit byl plný přátelských lidí, kteří na sebe dávají pozor a navzájem si pomáhají. Jsme jedna komunita a naplno se to projevilo i po koncertě, kdy kapela rozdávala setlisty a trsátka. Komu se podařilo více úlovků, ten se nezdráhal rozdělit s těmi, kteří takové štěstí neměli. To jsem dlouho nezažila!

Nedělní večer jsme díky Pragokoncertu zažili čtyři kapely a široké spektrum death metalu. Od toho oldschoolového, přes ultrarychlý, po melodičtější až po melodický i angažovaný. Dvě věci ale měli všichni společné a ty si taky odnášíme: nakažlivou atmosféru a namožený krk.