Brněnská Fléda přivítala únor s Longital a Bratry Orffovými

Atmosféru zasněženého prvního února přijely do Brna podpořit dvě elity československé alternativy. Do klubu Fléda dorazili krnovští Bratři Orffové a slovenští Longital. Klub byl téměř zaplněný již půlhodinu před začátkem vystoupení a přestože se zahájení večera o dvacet minut posunulo, na náladě to neubralo.

Hned Bratři Orffové, držitelé ceny Apollo za druhou desku Šero, přilákali svojí melancholickou hudbou zaplněný sál. Zimní náladu podtrhla hned úvodní Na hadím ocase. Celé vystoupení se neslo v poklidném, lehce melancholickém rytmu s niternými texty zpěváka Ivana Gajdoše. Jednou z vyjímek klidného vystoupení byla skladba Vymazán, kterou krnovská pětice dokázala rozhýbat publikum, které se v ten večer možná i trošku překvapivě skládalo hned z několika generací, počínaje teenagery až po zkušenější jedince.

Ačkoliv kapela nekomunikovala výrazněji s publikem (frontman během celého setu promluvil dohromady čtyřikrát, včetně děkujeme), sál byl jednoduše hudbou hypnotizován a nedokázal strhnout oči. Skvěle fungovala Na dně krnovské propasti se sólem na trubku, kvílející kytara klečícího Lukáše Novotného o sobě dávala vědět téměř u každé skladby, potěšila i baladická Nevypínám, naprosté ticho však nastalo u mrazivé Jakoby svět. Jako přídavek byl zvolen Pátek s hostujícím Dano Salontayem z Longital.

Jen po čtvrthodinkové pauze se po desáté hodině na pódiu představili Daniel Salontay, Shina a Marián Slávka a hned od úvodu se pustili do skvěle vyrovnaného setu. Jedna z nejlepších věcí Som modré more se hned od úvodu vznášela celým sálem. Bohužel v tu dobu ještě poloprázdným, jelikož se většina návštěvníků nestačila vrátit z občerstvení ve vedlejší místnosti.

Skvěle zafungovaly i novinky z poslední řadové desky. Bylo slyšet éterické Divoko, skladba o Spokojných a sýtych ženách nebo jemné Krídla samoty. Celkem z poslední kolekce zaznělo pět skladeb, v setu se však rozhodně neztratily a naopak jej příjemně obohatily.

Celé vystoupení drželo pevně pohromadě, písně prolínaly skvělé instrumentální party, ve kterých jednotliví členové předvedli své vysoké kvality. Nechyběla ani klasická hra se smyčci ve skladbě Na horu a dolu, či klasické tančení s šátky. Humorným momentem se stala chvíle, kdy se zpěvačka Shina svým hlasem netrefila správný tón načež se sama nemohla přestat smát ani během zpěvu. Jako závěr před přídavkem byla zvolena epická skladba A to je všetko. Při té jakoby se zastavil čas a člověk pouze dokázal s otevřenou pusou sledovat dění na pódiu až do závěrečného úderu bicí.

I přes zasněžené zimní počasí se fanoušci dobré hudby dokázali zahřát. Skvělý večer to byl díky oběma účinkujícím, kteří vytvořili skvělou atmosféru a nabídli to nejlepší ze svých repertoárů. Jediným rušivým elementem během večera byli někteří jedinci v publiku, kteří se do sálu dostali nejspíše náhodou.