Black Star Riders míří do přímočařejších rockových kompozic

Britská superskupina Black Star Riders postavená na základech legendárních Thin Lizzy splnila další povinnou dvouletku a přichází s třetí studiovkou v řadě. Deska má přitom pro nás jedno důležité sdělení. Duch původního frontmana Phila Lynotta je v ní stále ještě přítomen, ale zase o něco méně než minule. Přesně v duchu toho, jak to členové skupiny na začátku avizovali. Mění totiž kurz a míří do přímočařejších rockových kompozicí tak, jak jim to ordinuje už podruhé za sebou osvědčený producent Nick Raskulinecz.

Přesto se kapela lynottovské patiny tak úplně nezbavila. Kompozičně ji nejdůrazněji servíruje v Dancing With The Wrong Girl nebo True Blue Kid. A když trochu přivřeme oči, mihne se stín zemřelého lídra v několika fragmentech ještě několikrát. Největší zásluhu na tom má hlavně zpěvák Ricky Warwick, který se dokázal vcítit do Lynottova frázování natolik dobře, že ho chvílemi v podstatě paroduje.



Ale ani zbytek kapely soustředěné kolem kytaristy Scotta Gorhama nezaostává. Naopak. Tvoří dobře promazané soukolí, jež se vyznačuje svižně pojatým hardrockem, který lahodí spíše sluchu mladší generace. Když jej navíc dokáže vhodně propojit se slavnou historií, může hovořit o úspěchu. Nakolik se ale tenhle „úspěch" podaří vyjádřit i komerčně, je zatím ve hvězdách. Přesto je z alba Heavy Fire cítit neskutečná pohoda.
Autor recenze: Roman Zahrádka