Bez dobrých písniček by byly hvězdy na nic

Ačkoli je nejmladšímu z bratrů Malinů, výborných muzikantů, teprve čtyřiatřicet, stihl Pepa projít řadou kapel a nahrávat s našimi předními interprety. Zřejmě s nimi navázal krásný vztah, protože jeho debut Časosběr má vskutku hvězdné obsazení. Vedle sebe se zde poskládaly výrazné osobnosti z folkové, country, bluegrassové, jazzové i rockové sféry.

Pět let příprav, dva roky nahrávání

Co by to však bylo platné, kdyby Pepa Malina (autor všech melodií) nedokázal napsat dobré písničky. V tom případě by mu nepomohl ani Joe Satriani s Ericem Claptonem. Naštěstí se bez nich obejde, protože Malinovy skladby okouzlují nápaditostí, bezprostředností a propracovaností a přitom vyzařují lehkost a přirozenost.

Pepa si dal na svém multižánrovém debutu hodně záležet. Připravoval ho pět let a nahrával po různých studiích celkem dva roky. Je tudíž ve všech detailech dotažené a zároveň působí velice celistvě, tvoří jeden celek. Má jednotnou náladu, i když na něm zní folk, country, bluegrass, blues, rock a silně zastoupen je také jazz.

Hvězdy pokorně slouží písničce

Skladatel si přizval bezmála tři desítky instrumentalistů, z nichž každý je špičkou ve svém žánru a ve hře na svůj nástroj. Jen namátkou rockový bubeník David Landštof, jazzový kontrabasista Tomáš Liška, bluegrassový mandolínista Zdeněk Jahoda, na irskou hudbu orientovaný zpívající kytarista Peter Rowan, folkrockový pianista Ivo Viktorin. Potěšující je, že se každá z těchto osobností podřídila vyznění desky a pokorně slouží jednotlivým skladbám.

Úvodní píseň Romantická přesně odpovídá názvu. Jemná, něžná, melancholická s odzbrojujícím zpěvem Blanky Táborské. O prázdninách přináší pohodovou letní instrumentálku plnou sluníčka a nápaditých aranžmá. Na pomezí folku, country a bluegrassu se pohybuje vygradovaný Závodník, posmutnělá píseň s úchvatnou závěrečnou instrumentální pasáží.

Heartbreaking nabízí křehkou lahůdku, která nejen díky keltské harfě fenomenálního Seana Barryho směřuje k irským břehům. A jemný zpěv Kateřiny Garcíi je pohlazením po duši. Do folklóru i country je oděna skočná, temperamentní skladba Z kopečka do Bražce, nejen v ní Pepa Malina dokazuje, jak invenčním houslistou je.

 

Posluchači se nechce procitnout

Od jazzu k blues poskakuje This House Ain´t No Home, k jazzu inklinuje i Answers to My Questions, v níž jen jazzovou trubku z předešlé písně nahradí klavír. Procítěný zpěv Svatky Štěpánkové a jemná hudba navodí líně barovou atmosféru, z níž se posluchači nechce procitnout. Každopádně ještě dlouho zní v hlavě.
Proto je dobře, že následuje instrumentálka Na zahrádce, která se pohybuje od folku přes country až k irské hudbě a z níž jasně vyzařuje radost hudebníků z muzicírování. Trvá téměř pět minut a ani chvilku nenudí. Pořád se v ní něco děje, střídá nálady, rytmy i melodie.

Jemnější rock zastupuje písnička Jen málo s výrazným zpěvem Roberta Křesťana a poetickým textem nedoceněného básníka a textaře Jana Velíška. Neodpustím si alespoň první sloku: „V medvědím objetí podvečerního smutku/tiše si svlékám hedvábné svědomí. Tobě je do pláče, mně špatně od žaludku/jen málo bestií to umí jako my."

Vzhůru do Malinova poetického světa

Každá ze třinácti skladeb (pět instrumentálek, osm písní) by si zasloužila vlastní odstavec, tak je zajímavá a nápaditá. Bohužel tolik místa k dispozici nemáme a stejně není nad vlastní zkušenost. Tak vzhůru do Malinova poetického světa křehkých, ale přesto silných melodií.