Barevná mainstreamová nuda Goo Goo Dolls

Americká parta Goo Goo Dolls tento červen představuje jubilejní desátou desku. Kapela už toho má za sebou spoustu, a desáté album je zajímavým mezníkem. Posledním úspěšnějším albem ale je deska z roku 2002 Gutterflower, která byla temnější než ostatní tvorba. Od té doby kapela stagnuje v radiofriendly melodiích. Jak se tedy tato trojice k desáté studiové desce postavila?

Bohužel John Rzeznik a spol. už asi rezignovali na psaní zajímavé hudby a také na nějaké to překapení ve své tvorbě. Snaží se hrát líbivý rádiový rock, a podobně jako třeba Train zní kýčovitě a hitovost za každou cenu je z nich cítit všude. V úvodu kariéry kapela mísila rock se špetkou punkové vlny. Nyní je to senilní rocková hudba bez jakékoliv invence a ke svým nejlepším albům mají na Magnetic asi tak daleko, jako Bon Jovi. Bohužel se tyto kapely nechávají příliš ovlivnit moderní hudbou a tupé texty se střidají s nudnou, rádoby veselou hudbou.

Vše okolo nového alba odstartoval singl Rebel Beat. Kapela slibovala změnu zvuku, jenže skladba vypadá jak z repertoáru One Republic. Optimistická atmosféra, akustická kytara a sborové refrény. Žádná změna oproti minulé desce. Hned druhá v pořadí to jen potvrdí. When the World Breaks Your Heart je adept na další singl, skladba s baladickým refrénem, smyčcové aranžmá, jedna z těch lepších věcí na desce, ale stále žádná výrazná změna. Goo Goo Dolls se právě naopak ustálili a utopili v poprocku.

Absolutní průšvih je Slow it Down, která je přesně šitá na míru Train. Že by tam kapela hledala inspiraci pro návrat své popularity? Pop-rocková melodická hymna, která se tváří barevně, vesele, ale přesto nudí, navíc její kytarová linka je velmi podobná té v Can't Let It Go. To, že album není žádný krok vpřed, ale spíše hodně dozadu dokazují i další kusy. Last Hot Night je jak kopie Stay With You z alba Let Love In. Další takovou je More of You. Pokud si pustíte všechny tyto skladby dohromady, splyne vám to v jednotný celek, který nedokážete rozdělit ani po několika posleších.

Na tu lepší hromadu patří kromě již zmíněné When the World Breaks Your Heart ještě závěrečná Keep the Car Running. Poprocková hymna, ve které se konečně kapela trefila do černého, bohužel až v úplném závěru alba. Potěší také ještě jedna věc zpívaná chraplavým basákem Robym Takacem a to Bring on the Light. Její rychlejší tempo kontrastuje s Rzeznikovými pomalejšími skladbami. Takač dostal opět pouze dvě skladby na albu, ve kterých se může projevit i pěvecky. Tou druhou je daleko méně povedená balada Happiest of Days. Přesto by kapele mohlo pomoct, kdyby se použilo více jeho nápadů, protože jeho rukopis je snad tou poslední nadějí, že kapela nezabředne jen a jen v jemných rockových zpívánkách.

Kapela za těch osmnáct let, co působí v této sestavě, hodně ubrala. Rzeznikův zpěv je téměř popový, skladby jsou daleko jednodušší, bicí a kytary už nezní tak tvrdě a syrově jak tomu bylo a to je škoda. Goo Goo Dolls jsou tak jen další kapelou, která postupem času vyměkla a výsledkem toho je deska Magnetic, na které potěší možná tři čtyři songy a taky barevný obal s dívčinou v armádní bundě a cigárkem v puse.