Annie Lennox na albu Nostalgia s citem vzpomíná na časy dávno minulé

Annie Lennox se stala za léta svého působení v hudebním průmyslu bez pochyb pěveckou legendou. Když už jí začala být v osmdesátých letech její domovská kapela Eurythmics těsná, dala se v roce 1990 na sólovou dráhu a její hvězda dále stoupala s dalšími hity. Po vyhraněném vánočním albu v roce 2010 se rozhodla vydat další speciál, tentokrát plný předělávek nazvaný Nostalgia.

Že se bude vzpomínat je z názvu nad míru jasné. Annie se ohlédla časem až velmi vzdáleně zpět a zalovila v dnes už pomalu v zapomnění upadající songy ze třicátých a čtyřicátých let dvacátého století. Ovšem záměr nebyl pouze tyto staré klenoty připomenout, ale také výzva se s nimy pěvecky popasovat. Nicméně je celkem jasné, že Annin výrazný a zároveň sametový hlas k tomu přímo vybízí.

Nové tváře skladeb...

A tak při zvoleném žánru zcela logicky vyvstanou na mysli jména, jako Ray Charles, George Gershwin, Billie Holiday, Jo stafford a další. Již před poslechem tak nastává zvědavost, jak bude Annin hlas tyto velikány v dnešní době zastupovat. A že nešlo jen o hlas zpěvačky. Bylo potřeba též vyřešit hudební úpravy skladeb, aby jednak seděly nastolenému specifickému stylu zpěvačky a jednak zněly v dnešní době poslouchatelně. Kromě klasických nástrojů nelišících se od doby vzniku skladeb se dočkáme jednak jisté učesanosti a také např. Elektrické kytary, která samozřejmě do blues patří.

Pojďme se ale vrhnout na to hlavní a to na pěvecké srovnání. Jistě nepřekvapí, že skladby jako Georgia on My Mind kterou zpíval nezapomenutelný Ray Charles, či Summertime od neméně nezapomenutelného George Gershwina nebo I Put a Spell on You od Jay Hawkinse dostaly novou tvář. V posledně jmenovaném velehitu je však otázka, jestli přece jen není lepší dynamčtější verze od Creedence Cleerwater Revival. Důležité je ovšem srovnání ženských pěveckých hlasů. Tady je vidět především rozdíl mezi temperamentním přednesem černošských zpěvaček a jakousi něžností Annie Lennox. Ta však právě svým přístupem učinila skladby pro dnešní dobu poslouchatelnější. Nejvíce se nabízí srovnání s Billie Holiday, které se na desce děje hned třikrát.

… a také další neméně dobré vrze klasických songů

Jiná situace však nastává u Jo Stafford. Kdyby se tyto dvě zpěvačky potkaly u mikrofonu, klidně by mohly v písni September in The Rain a You Belong To Me vytvořit kouzelný duet. Podobně lze uvažovat i při I Can Dream, Can´t I v souvislosti se zpěvačkou Toni Arden. Když se následně vrátíme k Jo Stafford, ještě jedna jí interpretovaná skladba se na albu Nostalgia najde. The Nearness of You od Hoagy Carmichaela ale byla nazpívána v mnoha verzích. My raději vzpomeneme na verzi Franka Sinatry a jeho také bezpochyby sametový hlas.

Po své dlouhé hvězdné pěvecké kariéře má Annie Lennox na album předělávek jistě nárok. To, že si zvolila právě období třicátých až čtyřicátých let, má několik pozitivních aspektů. Jednak všechna ta retra šedesátých až sedmdesátých let jsou už řádně omletá a v retru osmdesátých let by vstoupila podruhé do stejné řeky. Pomalu prachem zapadající hity třetí a čtvrté dekády dvacátého století si jistě zaslouží dostat novou tvář a aktualizovat je pro mladší generace. To se na desce Nostalgia podařilo a zároveň se naskytla možnost slyšet vyjimečný hlas zpěvačky v kusech, do kterých se jistě více než hodí.