Album Klid! od Abraxasu moc neuklidní, spíš pozvedne ze židlí k tanci

Skupině Abraxas se podařilo v minulém roce vydat velmi podařenou kompilaci předělávek jejich písní v podání nejrůznějších interpretů. Toto dvou CD je logickým potvrzením významu Abraxasu, jako unikátní nadčasové kapely. Logicky se ale vkrádá otázka, jaká bude další tvorba kapely samotné. Nestane se Abraxas pouze takovým koncertním retro artiklem a bude schopen ještě rozbouřit často velmi unylé až oslizlé vody českého poprockového rybníku?

Už název alba Klid! jakoby chtěl na takové otázky odpovědět. Skupina opět zní tolik originálně a zároveň moderně. Nechybí typický skladatelský rukopis. Zároveň vedle sebe stojí písně odkazující na klasický repertoár skupiny a písně vyloženě taneční. Pánové nenechali nic náhodě a zvolili jasnou tvář alba v podobě prvního kousku Už tady jsou. I ten, kdo o skupině dvacet let neslyšel, jasně pozná, s kým má tu čest. Mimochodem to dokazuje i klip, který jasnými minimalistickými prvky a jednoduchými triky přináší přesně rozpoznatelné prostředí, do kterého hudba Abraxasu patří.

Rocková hutnost i disko ve stylu osmdesátek

Úvodní píseň je tedy úderkou s velmi charakteristickým kytarovým rifem. Ten už po prvním poslechu z hlavy jen tak nezmizí. To je ovšem jen pro začátek trochu té syrovosti. V duchu názvu alba skutečně nastane zklidnění, alespoň co se rockovosti týká. Postará se o to titulní funky píseň, která příjemně posluchače pohoupá. Následující dvě skladby jsou vyloženou taneční vložkou. Až bude chtít být doprovodná kapela v taneční TV soutěži Star Dance skutečně originální, vypůjčí si Abraxasovský jive Tance čas. Pozorný posluchač si však spíše všimne rozmanitých kytarových vyhrávek, které se ve skladbách ukrývají.

Ta pravá tvář Abraxasu se ale ještě teprve ukáže. Opět trochu brutálnější Hoď mi kost rozhoupe posluchače zase v méně klasičtějších rytmech a vyloženě vyštěká svůj vztek. Taneční lahůdkou je pak Černá a bílá. Skladba představuje to, v čem se stal Abraxas legendou. Jakýsi ,dnes už retro, disco základ s chytlavým refrénem a kytarovými a basovými ozdobami. Pokud by měl snad vzniknout ještě jeden klip, pak tato věc je dalším adeptem. Co už by mělo tvůrce inspirovat víc, než minimalistické variace na téma černé a bílé v kombinaci s charakteristickými postavami Slávka Jandy a Míry Imricha.

Výkřik, který snad není poslední

S podobnou tváří vystupuje také Žízeň. Opět taneční vypalovačka, která spíše směřuje do klubu. A kdyby někdo stál o break dance, má možnost. Skladba ukrývá sólo v podání výrazného basového výstupu. Songy Fit a V tranzu představují kytarové kousky, které, i když nebudou hity, dokazují Slávkův precizní přístup jak skladatelský tak muzikantsky řemeslný. Korunuje to instrumentálka Veselá jízda. Za pozornost však stojí na konci se krčící Výkřik. Pokud si kdo vzpomene na atmosféru z filmů z osmdesátých let – nedokončená panelová sídliště bez zeleně na kterých už bydlí lidé, to je atmosféra této písně. Až to svírá srdce.

Jestliže padlo v této recenzi několikrát slovo retro, neznamená to, že by se Abraxas novým albem Klid! snažil prvoplánově svézt na jakémsi krátkodobém módním výkřiku. Abraxas jednak dělá to, co umí nejlépe a čím se stal legendou a pak také zdárně implementuje do svého tradičního přístupu současné prvky. Byť se album Klid! pohybuje výrazně v tanečních vodách, je kladen především důraz na písničku. Ač mnohdy nechybí výrazná chytlavost, do jednotlivých skladeb se vždy dostanou nějaké vychytávky, které uspokojí i náročňější posluchače. Byť bude těžké prosadit opravdu výtečnou hudbu desky Klid! mezi ty, kteří raději obléknou olysalý kabát a jedou třeba na hory pěšky či na ski, aktuální deska Abraxasu si nejvyšší pozornost jistě zaslouží, protože vodní hladinu českého pop rocku čeří velmi slušně.