Tak trochu neobyčejně se na tributu představil obyčejný svět Abraxasu

Abraxas se stali za za dobu svého učinkování legendou přesahující rozměr hudebního směru Nová vlna. Byť jim dnes rádia obecně nevěnují tolik prostoru, kolik by si zasloužili a to ani v módních retro vlnách, znají alespoň některé jejich písničky mnozí napříč generacemi. Není tedy divu, že se postupně našli i někteří hudební interpreti, kteří se rozhodli vzdát legendě hold.

Přibývajících coververzí si všiml manažer Abraxasu Petr Soukup a rozhodl se písně soustředit do jednoho tribute alba. Tato myšlenka podnítila aktivitu u dalších interpretů a vyvrcholila celkem dvaceti osmi skladbami, které tak zaplnily rovnou dvojalbum. Může za to nejen originalita tvorby Abraxasu, ale i stylová různorodost, se kterou si skupina vždy pohrávala.

Od popu přes hip hop až po metal, toho všeho se hudba Abraxasu nebojí

Ať již budeme porovnávat stylovou barevnost skladeb či interpretů, můžeme také porovnat, jak si různí interpreti poradili např. se stejnou skladbou. Takovou je třeba hit Obyčejnej svět vyskytující se na kompilaci hned třikrát. Erika Fečová ho něžně posunula do R´n´B/Soulových vod. Bláha s Homolou si pak dali s respektem rockový hlasový duet. Naproti tomu kapela Recode the Subliminal se postarala o jedno z několika překvapení výběru. Bez jakéhokoliv násilí skladbu s anglickým textem zahrála v dnes tolik moderním metalcoreovém stylu a že jí to sakra sluší.

Je až překvapivé, jak jednotlivé písně různým interpretům sedly. Fanánek kouzelně vykresluje sabat ve Filipojakubské noci. Své originální aranže vytvořili Sto zvířat ke skladbě Zoo. Jak se nechal slyšet Slávek Janda: ,,Vždyť Sto zvířat je Zoo." A kdo by si mohl lépe poradit s Honzou R´n´R Star, než Tata Bojs? To je přesně ta správná kombinace rocku a elektra na úvod. Zpěváka Viktora Dyka slyšíme v poslední době ze všech možných reproduktorů, a snad proto je na kompilaci hned třikrát. Protože Měsíc je hlavně o kouzelné hudbě, lépe vyznívá Manéž a ještě zajímavěji Užij si svůj den, ta po spolupráci s Ondřejem Žatkuliakem. Boris Carloff pak absolutně nezklamal v Karel Drogy nebere.

Jestliže Abraxas jezdívali z Prahy do Bohumína po staré trati, tak Roman Holý už jezdí po moderním koridoru pendolinem. Krásně ta krajina ubíhá za okny tichého funky vlaku. A tím se dostáváme k tomu, jakou má hudba Abraxas až překvapující souvislost s moderní funky/ hip hop/ rap/ a kdoví ještě, jakými podobnými hudebními styly. Nebude to sice srdce ortodoxního rockera, ale potěšeno bude srdce každého soudného posluchače, že se na druhém CD objevuje skladba Box dvakrát a to v podání UGC a STP & DJ F4N4T1K. Hned s ní do klubu a párty může pokračovat v plném proudu.

Kouzlo hudby Abraxasu je jako kouzlo zboží z Tuzexu

I když většina předělávek jsou pohádkově sladkými cukrkandly, na výběru se pak nacházejí ještě dva opravdové bonbónky. Pražští Pepíci Frajeři z Galerky si skladbu To je havaj podali stylem, že když už Havaj v Praze, tak jedině jako tango. Třešničku na dortu stvořil projekt TUZEX. Skupina složená z lidí ze souborů Midi Lidi, Dva, Kazety a Monokino Kino si úžasně poradila s kouskem Šejk tancuje šejk. Píseň je tak aktuální a přitom nádherně načichlá retro náladou, která voní už ze samotného názvu skupiny.

Není na Tributu Abraxas špatné předělávky, protože kdyby bylo, nevydávala by se dvě CD, ale třeba jen jedno. Celý výběr prostě při poslechu obrovsky potěší. Ne každému však může sedět ten který styl. Ale ta pestrost dělá právě dvacetiosmiskladbový komplet bezproblému poslouchatelný a živý. Může za to již zmíněná multižánrovost kapely, ale také nadčasovost, kterou si možná v osmdesátých letech sotva kdo uvědomoval, která však vyplula napovrch právě s aktuálním výběrem. Tribute by tak měl oslovit posluchače různých generací a dát více vědět o jedné české hudební legendě.