„Abych měla o čem zpívat, měla bych mít něco nažito“, říká Natalie Kocab
Natalie Kocab – zpěvačka, textařka a spisovatelka představila své poslední sólové album Walking On The A-bomb před pěti lety. Již na přelomu let 2005-2006 se seznámila se skladatelkou Michaelou Polákovou, se kterou spolupracovala na desce Hummingbirds In Iceland. Uběhlo mnoho let a Natalie s Michaelou spojily síly u dalšího projektu. V dubnu letošního roku se na tak pultech obchodů objevilo album s názvem Ellis Island. Jaká je nová deska, kteří další umělci na ni přispěli a proč vznikala téměř dva roky, to a mnohem víc jsme se od Natalie Kocab při našem rozhovoru dozvěděli.
HK: Vaše nové
album Ellis Island získalo přívlastek temné. Na rozdíl od Vaší
předchozí tvorby nemám pocit, že by bylo ale depresivní.
NK: „Řekla bych, že je odevzdaně
smutné. U předešlých alb bylo psychicky něco špatně. Tohle poslední je vyzrálé,
ale máte pravdu, že není temné dekadentním stylem jako ta předchozí."
HK: Je to
způsobeno věkem, že vznikla zvukově odlišná deska?
NK: „Je to rozhodně věkem. Dříve
jsem hodně experimentovala a vždycky jsem dělala s někým, kdo byl nade
mnou. U tohohle alba jsem se poprvé cítila dost stará a zkušená na to, abych to
táhla od začátku do konce sama s Míšou,
jako rovnocenní partneři. Tohle album zní poprvé,
tak jak já bych to album chtěla a udělala. Stejně tam vidím chyby, ale
tentokrát je to opravdu celé moje a Míši produkční a umělecká práce."
HK: Četla
jsem, že Vám trvá velmi dlouho, než vytvoříte píseň do podoby, se kterou jste
spokojená. Neštve Vás někdy, že každé jednotlivé písni věnujete tolik času?
NK: „Pracovaly jsme takhle
s Míšou obě. Domluvily jsme se na typu písničky, jak by ji měla složit a
já jí to pořád vracela a ona to zase opravovala. Když potkávám jiné hudebníky,
kteří mi říkají: ,Tenhle rok jsem udělal jednu desku, příští rok bude další…´
Tak bych to já v životě dělat nemohla. Jednak na to nemám čas a jednak mám
pocit, že když mám vydat desku, měla bych mít o čem zpívat a abych měla o čem
zpívat, měla bych mít něco nažito. Hrozně bazíruju na tom žít plnohodnotně,
naplno. Potkávat nové lidi a mezi deskami si dát oddych."
HK: Jak ve
Vaší spolupráci vzniká píseň, máte první text?
NK: „Ne. První je většinou hudba.
Někdy třeba řeknu, o čem ta písnička bude, ať to tomu přizpůsobí hudebně, ale
prim má hudba."
HK: Na tohle
album jste nepsala texty pouze Vy. Autorsky se podílela i Vaše maminka…
NK: „Máma napsala jeden celý text a
jeden na půl se mnou, jeden český krásný text má Jan Sahara Hedl a jeden text
má Míša."
HK: Oslovila
jste je ke spolupráci Vy, nebo když slyšeli, že chystáte CD, přihlásili se
sami?
NK: „Chtěla jsem, aby mi máma
složila jeden text. Na první i druhou desku mi složila několik textů. Ráda
pracuju se svými rodinnými příslušníky. Vybrala jsem písničku a řekla jsem, ať
napíše text. Social Affair je teda o ní, mě se netýká
zkušenostně, ale to se mi taky líbí, a zrovna tenhle text se hodně líbil
Nickovi. Je to o tom, když se zamilujete do někoho známého, je to výborný text.
Spolu jsme napsaly Carry on, a to je zase o tom, jak s Míšou natáčíme
ve studiu."
HK: Jak
vznikají Vaše texty? Najednou Vás napadne nějaká hlavní myšlenka, kterou poté
rozvíjíte? Která denní doba je pro Vaši tvorbu ideální?
NK: „Není to vůbec sranda psát
texty. Knihy píšu zásadně dopoledne nebo kolem poledne. Texty a básně dělám
večer. Často mi dlouho trvá vymyslet, o čem text bude. Někdy na to nemůžu vůbec
přijít. Napíšu tři verše, pak se mi zalíbí nějaké slovní spojení a řeknu, jo,
tak tohle bude to téma. Je to různé. S Míšou jsme ale tak umělecky
napojené, že mi do hlavy spadlo téměř hned, o čem by to mělo být."
HK: Stává se
Vám, že napíšete báseň a řeknete si, že by stála za to zhudebnit?
NK: „To ne. To mám v hlavě
totálně oddělené. Text není báseň. Jsou tam jiná rytmická i výpovědní kritéria.
Text musí být jednodušší, a o to je to těžší. Musí mít stejnou výpovědní
hodnotu jako ta báseň, ale musí to jít do pusy. Je to podobné reklamnímu
textování. Musí to být něco, co zůstane v hlavě, je to chytré a
v krátkosti řekne, co je popsáno třeba v celé básnické knize. Je to
kumšt. Vůbec reklama je fakt těžká. Stylem uvažování. Poezie, to je řeč duše,
je to úplně jiná vlna."
HK:
S Míšou Polákovou se znáte přes deset let. Kdy jste cítila, že je to
člověk, který Vám sedí, se kterým můžete tvořit?
NK: „Nejvíc se to ukázalo u téhle
desky. Ale tušily jsme to už, když jsme dělaly moji druhou sólovku. Myslím, že
ta druhá deska je dobrá, ale člověk, chce vždycky udělat lepší. Ale když jsme
ji dokončily, řekly jsme si, že se sejdeme za mnoho, mnoho let a uděláme něco zcela po svém. A to se stalo. Během té doby jsem na to úplně
zapomněla. Nečekala jsem spásně na chvíli, až se s ní znova setkám. Ale
najednou jsme si po osmi letech začaly psát. Nešlo to hned, i když jsme to
zkoušely, ale celkem brzy se ukázalo, že je to tentokrát ono."
HK: Desku
jste nahrávaly dva roky, což je opravdu dlouhá doba. Jak probíhala spolupráce
s Míšou, když žije v Londýně? Byly jste v kontaktu?
NK: „Byly, nonstop. Řešily jsme život a chlapy. Jsme kámošky. Jednou za dva až tři měsíce
přijela na týden, během kterého jsme natočily průměrně dvě písničky. Bylo to
takhle rovnoměrně poskládané. Dodělávaly jsme i další písničky. Máme dokonce
jednu písničku, kterou jsme vyhodily, původně jich bylo jedenáct. Když jsme
dotočily tohle, začala přijíždět na jednotlivé hráče – na smyčce, na basu.
Musím říct, že to byla nejdelší věc, na které jsem dělala. Byl to nekončící
proces. Vážně jsem myslela, že nikdy neskončí. Přicházely mastery, pořád jsme
to všichni poslouchali, ale pak jsme si s Míšou řekly, ona byla těhotná a už
měla termín, že to posoudíme jen my dvě, že už to dál nebudeme nikomu posílat.
Poslechly jsme to, řekly dobrý a za pět hodin Míše praskla voda.
Vydržela, dokud jsme to neuzavřely. Tomu říkám profesionál."
HK: Všechny
skladby vznikaly přímo pro tuhle desku? Nepíšete tzv. do šuplíku?
NK: „Ne. Předem jsme si vystavěly koncept
desky. Řekly jsme si, jak by to mělo znít, jaké tam chceme hráče. Nejdelší část
celého procesu bylo určitě sbírání materiálu."
HK: Už jste
zmínila, že Vám na desce hostuje Nick McCabe. Jak Vás napadlo oslovit ho ke
spolupráci?
NK: „Napadlo to Míšu, protože miluje The
Verve. Já teda také. Ona ho oslovila a chvíli trvalo, než se ozval. Souhlasil,
že si naše věci poslechne, a když jsme mu je poslaly, asi za tři minuty napsal,
že do toho jde. Dokonce jsme si sedli i osobně. To jsme ještě v tu chvíli
nevěděli, ale ten hudební vkus máme identický."
HK: Myslíte,
že společně ještě něco natočíte.
NK: „Jasně. Jsme dohodnutí hned na další desce.
Už nechceme nikoho jiného." (směje se)
HK: Kdo na
desce ještě dále hostuje?
NK: „Fernando Saunders, baskytarista Lou
Reeda, úžasný chlap, který spolupracuje i s Kryštofem, částečně
v Čechách žije, s tím jsme se dohodly jako první. Pak tam mám bráchu,
který to měl nařízené. (směje se) Já jsem mu pořád slibovala, že jednou nahrajeme desku, on
mi ironicky přikyvoval a teď, když jsem řekla, že jdeme na to, docela koukal.
Musím říct, že hrál výborně. Bicí jsou jedna z nejsilnějších věcí na
desce."
HK: Říkala
jste, že ráda spolupracujete s rodinou. Ptáte se jich na názor i ve fázi
rozpracování?
NK: „Tátovi to dávám, ostatním ani ne.
Pouštím mu věci v případech, kdy si nejsem jistá. Spíš spoléhám na svůj
názor, ale když mám pochybnosti, první za kým jdu, je táta. Vždycky mi poradil
dobře."
HK: Kromě
psaní textů, básní, románů, jste vytvořila i divadelní hry. Plánujete se
vrhnout i na něco dalšího, třeba na muzikál?
NK: „Ne. To zrovna ne, ale tvořit chci
pořád. Jsem víc tvůrce než performer. Koncerty mě vlastně
ani až tak nenaplňují. Ráda pracuju ve studiu."
HK: Jsou Vám
tedy bližší komornější akce?
NK: „To zas ne. To už mám radši větší.
Nesnesu vidět lidi, když na ně zpívám. Na pódiu jsem dost asociál. Zásadně
nekoukám do lidí. Normálně jsem hrozně extrovertní, ale když vylezu na pódium,
jako by přede mnou byla zeď. Odehraju to dobře, ale není to něco, pro co bych
žila."
HK:
K desce ale pravděpodobně nějaké koncerty chystáte.
NK: „Začneme v září. Bude to logisticky náročné, protože na desce nepracoval nikdo, kdo by žil stále v Čechách. Krom mě a bratra. Musíme vymyslet, jestli budeme zkoušet tady nebo v Londýně. Kde všude zahrajeme. Křest se všemi, kdo se na albu podíleli, bude právě v září. Na pódium nevylezu, dokud to nebude dokonalé."
HK: Děkuji za
rozhovor.
Obdobné otázky jsme
položili Michaele Polákové, celý rozhovor najdete zde.
Související obsah:
» Temné balady Natalie Kocab a Michaely Polákové právě přicházejí (Karel Souček, 02. 05. 2016)» Vladivojna a Kocábová zvou prostřednictvím klipu na hru WTF (Karel Souček, 20. 04. 2015)
» Natalie Kocab a Michaela Poláková vydávají album ve spolupráci s kytaristou z The Verve (Patricie Hochmannová, 01. 02. 2016)
» Michael Kocáb představil nový klip k projektu Aftershocks a další svoje aktuální počiny a plány (Hana Poláchová, 06. 08. 2015)
» „Kdybych byl Angličan, dotáhl bych to dál“ (Jitka Fialková, 24. 06. 2014)
» Na nové desce se David Koller hlásí k Československu (Karel Souček, 07. 04. 2015)
» Tranzistor přivádí do svých řad mladou muzikantku, Maellu (Jitka Fialková, 02. 06. 2016)
HUDEBNÍ ZPRÁVY
Na Hrady CZ nejen za Lucií v původní sestavě
Hudebně-kulturní festival Hrady CZ se letos uskuteční podevatenácté a návštěvníkům nabídne několik pozoruhodností...
Festival Studánka 2024 plný tuzemských rockových legend a umělců je tu
Už zítra odpoledne se v areálu libereckého Autokempu Staré Pavlovice otevřou brány hudebního festivalu...
Brno navštívili králové ze severu Wolfheart
Při teplé květnové neděli se metaloví fanoušci v Brně mohli zchladit v Kabinetě Múz se samotnými krály...
Katr a Chlíff na společném pódiu ve svojkovickém Motorestu
Očekávaná benefiční akce v Motorestu Svojkovice měla pevně stanovený termín dne 11.5.2024. Na místním pódiu...
Nové album Manon Meurt vznikalo pod producentským dohledem Eddieho Stevense
Komplikované struktury s proplétáním spontánnosti a náhody, setkání různorodých žánrových vlivů členů...
» zobrazit více...
RECENZE
» Z aktuálnosti písní Karla Kryla dnes až mrazí
» „Temně hmotní“ Pearl Jam na novince...
» „Hezké to bylo / moc hezké to bylo.“...
» Michal Strnad překračuje atmosférický...
» Jiná část tebe: druhý atmosférický...
» Přesvědčení, že Všechno bude dobrý,...
» zobrazit více...
Pozvání na rockový mejdan s Vildou Čokem a jeho kapelou Bypass do klubu Modrá Vopice
Čtvrtek 16 .5. si rozhodně zapište do kalendáře! Před venkovním podiem v legendárním...
Travis Scott míří poprvé do České republiky
Hip-hopová ikona vystoupí už 18. července v pražské O2 areně. Turné...
Brno navštívili králové ze severu Wolfheart
Při teplé květnové neděli se metaloví fanoušci v Brně mohli...
Na Hrady CZ nejen za Lucií v původní sestavě
Hudebně-kulturní festival Hrady CZ se letos uskuteční podevatenácté a návštěvníkům...
Ghøstkid: Pokud máš speciální estetiku, máš velké plus
Na festivalu Rock for People 2022 jsem se po roce opět sešel se Sebastianem...
Češi na poslední chvíli změnili goal horn, mistrovství oficiálně zahájila Lenny se svým hitem
Zdroj foto: Andrea Cardin, IIHF Nic jiného nesjednotí náš národ tak jako...
Poletíme? rozhodně nechtějí být mediálními hvězdami
„Nejkratší modlitba je fuck off," zpívá frontman kapely Poletíme? Rudolf Brančovský...
Vyhrajte volné vstupenky na Labefest
Smetanovo nábřeží pod děčínským zámkem na konci května, konkrétně...
Dvojice mezi patry klid na debutu předkládá společný deník dvou lidí
Dvojice Matouš Pospíšil a Šimon Pacek, která tvoří skupinu mezi patra klid,...
Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.
» Podporujeme nadějné kapely
» Zadání profilu interpreta
Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.