A Perfect Circle si v Praze podali žádost o nejlepší koncert roku

Začátkem července připravila agentura Live Nation lahůdku pro všechny příznivce prvotřídního progresivního rocku. Do Prahy poprvé přijela skupina A Perfect Circle. Jedna z kapel progového génia Maynarda Jamese Keenena vyrazila na vzácné Evropské turné a konečně jejich cesty zamířili i k nám. Jediný support večera zařídila francouzská zpěvačka Jehnny Beth.

Někdejší členka dua John & Jehn a britské formace Savages se v roce 2020 vydala na sólovou dráhu a loni vydala druhé sólové album „You Heartbreaker, You”. Po zániku Savages pokračuje ve stejném žánru a dál rozvíjí špinavý noise rock smíchaný s post-punkem. V příjemně zaplněném sále Forum Karlín však její snažení nepadlo na příliš úrodnou půdu. Jehnny Beth koncert zahájila pořádaným screamem, který sliboval mnohé, ale její koncert nakonec z větší části vyplnila nezajímavá vata. Špinavá a hlasitá vata, která ale hudebně nabídla vůbec nic zajímavého. Zpěvačka u mikrofonu hecovala spíše sama sebe, jelikož se trochu jinak naladěné publikum příliš nechytalo. Umím si k A Perfect Circle představit mnohem zajímavější akt.

Vemte svoje telefony a strčte si je do zadku

Po mnoha koncertech u našich západních sousedů se zpěvák Maynard James Keenan a jeho dvorní skladatel a zakladatel A Perfect Circle, kytarista Billy Howerdel, konečně podívali i trochu více na východ a dorazili na první český koncert. K němu došlo v době, kdy jejich poslední deska „Eat the Elephant” dovršila svůj osmý rok, ale pánové přivezli i čerstvou novinku v podobě samostatného singlu „Starless”. Jak je u Keenanových kapel zvykem, byl nařízen zákaz nahrávání na mobilní telefony, čímž koncert opět získal skvělou atmosféru a ničím nerušený výhled. Fungovalo to tak na posledním tuzemském koncertě Tool a fungovalo to i tady. Od okolo stojících návštěvníků jsem slyšel jen pozitivní reakce a musím s nimi souhlasit. Sledování koncertu bez vizuálních překážek jsem rád podpořil.

Pódium zdobily tři sety reflektorů, které se poprvé rozsvítily až při neveselé skladbě „The Doomed”. Pověšené led panely nad pódiem svítily napříč barevným spektrem a lehce zakrývaly rozostřené záběry na kapelu na obrazovce za nimi. Tam kromě pódiových záběrů vznešeně levitovalo logo kapely, které v průběhu koncertu také hrálo všemi barvami. Při pohledu na led panely z boku trochu kazily dojem vyčuhující kabely, ale pohled přímo na pódium tuto drobnou nedokonalost zakrýval. Hra se světly reflektovala náladu skladeb a byla důležitou součástí koncertu. Keenan zůstával na plošině v pozadí tak, jak má ve zvyku. Svůj hlas považuje „jen” za další nástroj a velmi skromně na sebe nijak neupozorňoval. Jen si decentně notoval a pozoroval svoje spoluhráče jako přísný manažer na noční směně.

Zpěvák ani neplýtval časem zbytečnými průpovídkami a s kapelou opravdu sázel jednu skladbu za druhou. Při uvítání však poprosil fanoušky, ať jsou (nejen) dnes večer přítomní, užívají si aktuálních momentů a ať se nenechají rozptylovat nesmysly. V popředí tak bylo spoustu místa pro kytaristu Billyho Howerdela a baskytaristu Matta McJunkinse, kteří místy Keenanovi pomáhali s vokály. Neoslavovaným hrdinou se pro mě stal navrátilec Josh Freese, který svou bubenickou soupravou skvěle diktoval tempo a řídil celou rychlostně proměnlivou podívanou. Důležitou součástí byl i zastupující klávesák a kytarista Greg Edwards, který se nadřel především v nižších polohách mnoha skladeb. Na turné od předloňského roku drží místo absentujícímu Jamesi Ihaovi.

Prvotřídní zvuk podpořil skvěle poskládaný setlist

Celou show odstartovala pomaličku gradující „The Passage”, která ihned prozradila, jak bude koncert vypadat. Ve Foru Karlín jsem nebyl poměrně dlouhou dobu a takto skvělý zvuk jsem dlouho nezažil. Křišťálově čistý, rozpoznatelný a na rozumné hladině hlasitosti. Naposledy jsem si takto liboval možná právě při své poslední návštěvě tohoto sálu před čtyřmi lety, kdy tu exceloval Jack White. Po úvodní ochutnávce z druhé desky „Thirteenth Step” následovala silná trojice „Disillusioned”, „The Contrarian” a již zmíněná „The Doomed” z aktuální nahrávky „Eat the Elephant”. Prvním vrcholem byl za mě hit „Weak And Powerless”, na který však navazovaly slabší kousky. Zástupce debutu „Mer de Noms”, skladba „Rose”, a novější píseň „Kindred” z roku 2024. Velmi jsme zpomalili i s „Gravity”, ale to už se blížil hvězdný závěr.

Pánové zahráli i cover ikonické skladby „Imagine” od Johna Lennona. Za normálních okolností bych to bral jako lehké negativum, jelikož svých písní má kapela na rozdávání. U A Perfect Circle však udělám další výjimku. Jedná se o oficiálně vydanou skladbu z desky „Emotive” a její poselství ke kapele a Keenanovi konkrétně určitě patří. Protiválečná a sociální témata jej provází odjakživa a tak mě tento cover vlastně ani nepřekvapil, ani nevadil. Navíc je skvěle zpracovaný. Spojitost nakonec můžeme najít i u žádostí o nepoužívání telefonů a incentivě užívat si momenty spolu jako komunita. Poté už nebyl prostor na nic jiného, než na další hity. Ze tří různých alb vybrali „TalkTalk”, populární „3 Libras” a závěrečnou „The Outsider”, kde večer vyvrcholil v absolutní audiovizuální slast.

Hon na Keenana pokračuje

Pánové nás v tomto rozpoložení chvíli nechali a dali si deset minut na odpočinek. Tuto dobu odpočítávala vtipná animace pána, který si hovil v křesle, četl si noviny a popíjel horký nápoj. Pána, který nápadně připomínal Billyho Howerdela. Jakmile odpočet dosáhl nuly, zazněly úvodní tóny mé oblíbené, leč trochu psychedelické skladby „Counting Bodies Like Sheep to the Rhythm of the War Drums”. Prostor dostala i novinka „Starless” a v závěru došlo k lehkému překvapení, kdy k mé radosti zazněla skladba „The Noose”. Ta se na dřívějších koncertech pravidelně neobjevovala, podobně jako třeba „Kindred”.

Na samotný závěr Keenan poděkoval za přízeň, krátce představil kapelu a oznámil, že se do Evropy na podzim vrátí. Bude to s jeho další kapelou Puscifer, se kterou v únoru vydal skvělou desku „Normal Isn't”. O starý kontinent však pouze zavadí a do Prahy nepřijedou. Zároveň také svolil k tomu, aby si během poslední skladby lidé mohli udělat video nebo fotku na své telefony. Trochu jsem doufal, že si to publikum odpustí a bude respektovat přání kapely navzdory povolence, ale několik desítek rukou s mobilem ihned vystřelilo do vzduchu. Nebylo jich mnoho, ale hned byl vidět rozdíl. Škoda. Pětice se rozloučila se svou „Judith” a fenomenální koncert byl u konce.

Premiéra A Perfect Circle dopadla fantasticky. Předpokládal jsem, že by se mohlo jednat o jeden z vrcholů letošního roku, a americká pětice mě nezklamala. Očekávání byla vysoká, ale hudební virtuozita, vynikající zpěv i audiovizuální prostředí je překonala. Pozitivum přinesla i absence zbytečných řečí a skvěle sestavený setlist. Líbí se mi, že koncerty s přítomností Maynarda Jamese Keenana mají jasný řád a pravidla. Zákaz telefonů kvituji s povděkem a i taková zdánlivá drobnost jako informace, jak dlouho bude trvat pauza před přídavkem, dělá z koncertu jasně naplánovanou událost. A Perfect Circle nabídli opravdu perfektní večer a k získání Keenanovy svaté trojice mi chybí poslední artefakt.

Autorkou fotografií je Natálie Velebilová.