Tool v Praze představili novou desku i působivou vizuální show

Po téměř dvouleté pauze se americká progresivně rocková čtveřice Tool mohla vrátit ke svému turné k propagaci aktuální desky „Fear Inoculum”, na kterou museli fanoušci čekat dlouhých 13 let. Druhá část tohoto turné začala v lednu ve Spojených státech a předposlední koncert evropské části proběhl v solidně zaplněné pražské O2 aréně. Spolu s Tool vystoupil americký kolektiv Brass Against, který se věnuje coverům slavných rockových a metalových hitů.

Brass Against slavným písním dávají zcela jiný rozměr, jelikož jejich covery jsou zahrané převážně na dechové nástroje. Kromě kytary a bicích vám hity Rage Against the Machine, System of a Down, Led Zeppelin nebo i Tool zahrají hráči na saxofon, trombón, trumpetu nebo tubu. V kolektivu Brass Against působí na pětadvacet hudebníků včetně několika vokálistů. Zpěvačka, která ve videoklipech na YouTube stojí za mikrofonem nejčastěji a je také nejpopulárnější, se jmenuje Sophia Urista. A právě Sophia byla přítomna i na koncertě v Praze. Jinak tomu bylo před třemi lety na brněnské Flédě, kde zazářila Liza Colby (ta nazpívala například covery „Mother” od Danzig nebo „Figure It Out” od Royal Blood). Brass Against předvedli krátkou ukázku svého repertoáru včetně autorské skladby „Umbra”. Kromě zpěvačky Sophii Uristy patří mezi nejviditelnější členy kytarista Brad Hammonds, trombónistka Mariel Bildsten nebo saxofonista Andrew Gutauskas. Zaujalo i sólo na tubu od Kennetha Bentleyho, který byl do svého nástroje doslova napasován.

Pánové a dámy spustili velmi energickou show plnou dunivých a pronikavých tónů a předělávky hitů „Aerials” od System of a Down, „Kashmir” od Led Zeppelin, „Cochise” od Audioslave nebo „Bulls on Parade” a „Killing In The Name” od Rage Against the Machine postupně zvedali diváky ze sedaček. Snad jako poděkování za pozvání jsme se dočkali i písní od Tool, konkrétně „Stinkfist” a „Forty Six & 2”. Už teď prozradím, že v originálním provedení jsme se těchto skladeb nedočkali. Brass Against je velice impulsivní partou, která rozhodně zaujme nevšední formou známých skladeb. Bohužel, akustika pro dechové nástroje nebyla v O2 Aréně příliš dobrá a koncert tak byl ohlušující více, než by si kapela asi přála. Chcete-li zažít tuto partu ve vhodnějších prostorech a s delším setlistem, budete mít možnost už 5. června v olomouckém klubu S-klub.

Tool se do Prahy vrátili po třech letech, kdy v O2 aréně vystupovali necelé tři měsíce před vydáním aktuální desky „Fear Inoculum”. Novinka v setlistu hrála absolutní prim, přičemž zaznělo hned šest nejdelších skladeb, avšak s vyjímkou té úplně nejdelší „7Tempest”. V úvodu koncertu byla čtveřice zahalena za tenkým závojem, na který byly promítány vizuální projekce, stejně jako na obří plátno v pozadí. Vizuálně se tak zdálo, jakoby kapela byla zavřená v nějakém high-tech vesmírném akváriu. V průběhu koncertu byl závoj odstraněn a divákům se tak naskytl zřetelnější pohled na kytaristu Adama Jonese, baskytaristu Justina Chancellora a bubeníka Dannyho Careyho. Zpěvák Maynard Keenan se prakticky po celou dobu koncertu „schovával” ve stínu v zadní části pódia a při skladbách střídal vyvýšené platformy na krajích pódia za bubeníkem. Pod rouškou tmy byly rozpoznatelné jen hroty jeho excentrického účesu a jeho podivné „opičí" tance.

Hned v úvodu však jistě mnoho fanoušků potěšil, když vyřkl první slova megahitu „The Pot” z alba „10,000 Days”, na který hned navazoval „Pushit” z ještě starší desky „Ænima” z roku 1996. Tool obecně představili kvalitní průřez diskografií. Ačkoliv hráli většinu skladeb z aktuální desky (a to jsou skladby trvající deset minut), našli si čas a prostor k připomenutí i starší tvorby z přelomu tohoto tisíciletí. Ze slavné desky „Lateratus” to byly třeba „The Grudge” a „The Patient”, ze zmíněné „„Ænima” to byla ještě skladba „Hooker With a Penis”, kterou ukončili první část koncertu. Debutovou desku „Undertow” sice nezmínili, ale představili píseň ještě staršího data - singl „Opiate” ze stejnojmenného EP z roku 1992. K této třicet let staré písni přispěl i rakouský kytarista Bernth, který hraje jako nájemný muzikant. Za zmínku však určitě stojí jeho kariéra po boku rakouských Belphegor nebo trochu úsměvná spolupráce s Davidem Hasselhoffem pod hlavičkou svého projektu CueStack.

Tool se po deseti skladbách nenechávali vytleskat. Prostě na plátno dali odpočet deseti minut a jakmile odbyla poslední vteřina, vrátili se s trojící nových skladeb „Chocolate Chip Trip”, „Culling Voices” a „Invincible”. Koncert Tool probíhal plynule, bez jakýchkoliv průpovídek a přílišných změn tempa. Nechali jsme se unášet místy až mimozemsky znějícím progresivním rockem a ukolébávat se spletitou mozaikou vizuálních efektů, které byly až hypnotizující. Diváci povětšinou poslušně seděli a zírali na umění těchto zkušených muzikantů, kteří předvedli perfektně profesionální show, zdánlivě bez emocí. Ty jsou však obsaženy v hudbě samotné a v případě živého vystoupení i v promítaných snímcích. Koncert kapely Tool je barevná audiovizuální hostina, kterou nelze nedoporučit. V případě, že jejich koncert někde navštívíte, nechte telefony v kapse.



Autor: Expired