„Nechci dávat přednost kariéře před miminkem,“ zdůrazňuje Barbora Poláková.

Populární herečka a zpěvačka Barbora Poláková na sebe upozornila veleúspěšným singlem Nafrněná, jehož klip má na YouTube již více než 6 milionů zhlédnutí. Právě v těchto dnech vydává bezejmenné debutové album, které si mohou zájemci pořídit i v limitovamné edici s designovou lampou Petra Bakoše. Následující rozhovor nejen o debutu vznikl díky vydavatelství Supraphon.

Hudební knihovna: O kom je písnička Nafrněná?    
Barbora Poláková: „O nikom konkrétním. Je spíš o situacích, které všichni dobře známe. Něco vyzní jinak, než jak jste to myslel a je vám to pak líto. Nebo se k vám dostane něco, co o vás za vašimi zády někdo říká. A vy nevíte odkud se to vzalo a proč. Ta píseň je vlastně jen komentování toho, čeho jsem si všimla, že dělá většina z nás. Včetně mě. A o tom, že by každý měl dát víc na svůj úsudek a ne na to, co se o kom říká. Tak nějak se víc starat o sebe než o druhý."



HK: Vy se tedy staráte spíš o sebe?
BP: „O sebe… to taky není úplně dobře řečeno. Rozhodně jsem u sebe pozorovala, že taky dám na to, co se o kom říká. Zvlášť když to říká někdo, kdo je můj kamarád. Tedy ne starat se o sebe, ale spíš nedat slepě na to, co se říká. Lepší je přesvědčit se nebo poznat toho člověka osobně. Ale nikdy jsem nechtěla, aby ta píseň vyzněla moralisticky. To by bylo úplně hloupý. Tohle všechno je vespod toho a mimochodem."

Museli jsme všechno stihnout za jeden den

HK: Mně spíš přijde jako legrace. Asi jste se museli při natáčení klipu bavit…
BP: „To jsem ráda. Bavili. Současně to byl ale stres, alespoň pro mě – museli jsme všechno stihnout za jeden den. Chtěla jsem, aby holky byly v pohodě a aby to bylo pro ně fajn. Ale bylo těžké je dát dohromady. Ještě spousta kamarádek nemohla a i ty, které mohly, měly čas třeba jen dvě hodiny. Kdybych holky osobně neobvolávala, možná by to nedopadlo. Pro produkci by to byl úplný horor."

HK: Přitom to vypadá, jako že jste téměř pořád na place všechny.
BP: „To je pravda. A že máme celodenní večírek. Ale nebylo to tak; jo, jo kouzlo filmu."
HK: Do klipu jste si zřejmě vybrala partnerky vašemu srdci blízké!
BP: „Ano, jsou to moje kamarádky. Volala jsem těm, u kterých jsem doufala, že mi to v případě neúspěchu neomlátí o hlavu. Byla jsem z toho samozřejmě hodně nervózní. Nechcete nikomu uškodit a nechcete ztratit důvěru. Když už někoho zlanaříte do projektu, musíte si být jistý. Já si jistá nebyla, ale věřila jsem, že když se zvládne ukočírovat přesně tu míra herectví, kterou to potřebovalo, bude to dobré. To bylo asi nejtěžší. Nesmělo to být moc přehrané, ale zároveň ani málo, aby to nepůsobilo realisticky, ale jako nadsázka. Jinými slovy, dalo se to pěkně podělat. Ale holky jsou skvělý herečky. A Tereza Kopáčová a Pavel Berkovič jsou velcí profíci, takže se to nestalo. Holky se navíc znaly většinou i mezi sebou. Některé se dlouho neviděly, takže to byl takový celodenní povídací kroužek."

HK: Opravdu bylo za den natočeno?
BP: „Bylo. Dokonce jsme se dva dny před natáčením dozvěděli, že klub, kde jsme točili, musíme opustit už v sedm večer. Museli jsme tak ještě zkrátit natáčecí plán. Takže další stres."
HK: U tohoto klipu jste se podílela i na režii. Co vaše další režijní plány?
BP: „Naposledy jsem režírovala spot pro organizaci Rekonstrukce státu, kterou dlouhodobě podporuji. U klipu Nafrněná jsem uvedená jako spolurežisérka z podnětu režisérky Terezy Kopáčové. Cítila, že jsme to dělaly společně a byla hodná, tak mě tam nechala napsat. Ale jinak žádné režijní plány, ani u divadla ani u filmu, nemám. Teď mám v režii plán - máma. Ten je nejdůležitější."

HK: Píseň Nafrněná ale úplně nevystihuje celkovou náladu vašeho nového alba.
BP: „Ta deska je celkově melancholičtější. Nafrněná je hodně svižná a má velký odstup a nadhled. Ty ostatní písničky mají, doufám, taky nadhled, ale jsou na poslech trochu těžší. Ale to musí každý posoudit sám."

HK: Na desce je deset písniček. Jak a s kým jste se podělili o texty a muziku?
BP: „Texty jsou moje. Jeden jsme psali s Tomášem Belkem a jeden s Davidem Hlaváčem. Ten se mnou dělal u většiny písniček i muziku. Některé jsme skládali napůl, některé David sám. Produkoval Honza Muchow. A ten někdy zasáhl víc, než jen jako producent – takže i on je částečným autorem muziky."
HK: S Janem Muchowem je to asi podnětná spolupráce…
BP: „Spolupráce s ním byla vynikající. On skvěle vycítí, jakým způsobem může do věci zasáhnout, jakým způsobem píseň ovlivnit, ale zároveň jí nevzít duši. Víte o něm, ale zároveň víte i o Davidovi Hlaváčovi. Ten možná není zatím tolik známý, ale z jeho práce je patrné, jak je dobrý."

HK: Máte pocit, že svou deskou zaplňuje nějakou díru na našem trhu? Že přicházíte s něčím, co tady chybí?
BP: „To nevím. Hlavně zaplňuju díru v sobě. Chtěla jsem udělat desku. A co dalšího vyplním, to se uvidí. Na to, co zaplňujeme nebo nezaplňujeme, jsme nemysleli. Ostatně – stejně bychom to neovlivnili."
HK: Jak ovlivnil písničky na albu váš partner Pavel Liška?
BP: „S Pavlem se ráda radím a mám ráda jeho konstruktivní kritiku. Někdy jsem se ovlivnit nechala, někdy mě to zas upevnilo, abych si ustála svůj názor. Každopádně byl pro mě důležitou zpětnou vazbou."

Z textů vznikne stínítko lampy

HK: Album má zajímavý obal.
BP: „Jak víme, fyzické hudební nosiče se dnes prodávají míň než dřív. Proto jsme chtěli desku ozvláštnit. Uvnitř alba je osm jemňoučkých listů papíru popsaných mými texty. Z těch si můžete na klasickou objímku se žárovkou složit stínítko lampy. Autorem téhle věci je designér, odborník na papírové lampy Petr Bakoš – a moc se mu to povedlo. Papír se v lampičce prosvítí a vystoupí tam ty texty. Je to odměna pro ty, kdo si desku koupí. Doufám, že to bude lidi bavit, já to teda budu rozdávat pod strom stoprocentně. A rovnou k tomu vždy koupím tu šňůru se žárovkou, ať si to obdarovaný hned může vytvořit... "



HK: Chystáte k desce nějakou propagační šňůru?
BP: „Určitě! Teď se ale chci věnovat hlavně miminku. Situace si o to řekne sama. Rozhodně nechci dávat přednost kariéře před miminkem." 
Foto: Iva Haj