„Kde je vůle, tam je cesta,“ tvrdí hudebník David Elis.

David Elis je hudebník, songwriter a tzv. "Bedroom producer". Je to bývalý frontman kapely Snap Call, nyní to zkouší na sólové dráze. Na kontě má pár singlů, na podzim chystá debutovou desku. Rodák z Českého Ráje kombinuje ve své originální acoustic-country tvorbě kytaru se stomp boxem a looperem. S písní Midnight Rider se dostal mezi devítku finalistů v REC.stage, kde bojuje účast na velkých festivalech. Autorkou rozhovoru je Hanka Bukáčková. 

David Elis: „Když pominu fakt, že Hlůže není tak zapamatovatelné jméno, které mi stále někdo komolí, tak Elis má pro mě především osobní význam. Tak se jmenovala moje žena Vendy za svobodna. Ta je pro mě dodnes jistotou, přístavem, kam se vracím ze svých dobrodružství. Takže pro mě je David snílek s hlavou v oblacích a Elis zase stojí pevně nohama na zemi." 

DE: „Asi jako každý teenager, co je dneska muzikantem, jsem se zapletl do různých kapel hlavně z Turnovska. Tenkrát jsem začínal na basu a hrál jsem metloš s kapelou Rubbish. Pak jsem přidal trochu progresivního hraní s Clockwork Ceremony. No a předposlední etapa byla s kapelou Snap Call, která dodnes aktivně hraje a kluci do toho pořád šlapou. Tam jsem přidal k base zpěv a víc se profiloval jako frontman. Takže už asi celkem 18 let se potloukám po pódiích s basou nebo kytarou v ruce.„ 

DE: „Po odchodu ze Snap Call jsem cítil, že potřebuju menší pauzu. Mezitím jsem dodělal školu, založil rodinu a přestěhoval se z Prahy zpátky na Turnovsko. Po nějaký době začaly svrbět prsty a pustil jsem se do skládání. Chtěl jsem tvořit muziku bez kompromisů a bez limitů. Jediný limit byl v mojí hlavě. V té chvíli jsem objevil živáky Jake Bugga, Eda Sheerena nebo Bernhofta a zjistil jsem, že se dá dělat show i bez kapely. Tak jsem se seznámil s looperem a vyrážím sólo směrem. Neříkám ale, že v budoucnu se nebudu chtít o kapelu opřít, protože mi někde uvnitř pořád chybí dunivý zvuk kopáku, basy a elektrické kytary. " 

DE: „Do soutěže jsem se přihlásil hlavně ze zvědavosti, jak moje písnička obstojí v dnešní tuzemské konkurenci. Nějaké songy jsem už vypustil, ale stále cítím, že potřebuju zpětnou vazbu, která mě nějak usměrní. A soutěže typu Čistý festival jsou pro tyhle potřeby perfektní. Písnička se dostane mezi lidi, kteří na to nějak reagují. A že jsem se probojoval do finále a teď bojuju o bednu, tak je to pro mě skvělá zpětná vazba. Jinak od téhle soutěže očekávám, že mě samotného namotivuje pokračovat v tvorbě dál, vypilovat písničky na živé hraní a hlavně před festivalovým publikem, které je jiné oproti tomu v kavárnách a na ulici. Stále to beru tak, že jedna zkušenost vede k druhé, takže pevně věřím, že budu za rok stát rozhodně jinde, než kdybych se do soutěže nepřihlásil.  

DE: „Mám zatím na internetu vydané tři písničky, je to takový žánrový průřez toho, co právě skládám. Trochu country, trochu rocku a taky té modernější produkce. První ze singlů je vlastně love song, který mi pomáhal dotvořit a nahrát Thom. Seznámení s ním je vlastně vtipná historka. V den, kdy jsem si šel na fakultu vyzvednout diplom a završil jsem tak svoji strastiplnou studijní etapu, jsem navštívil Thoma, abych si od něj pořídil jednu kabelovou propojku za pár kaček. Nevěděl jsem předtím, že se jedná přímo o něj a pak když jsem ho uviděl, hned mi docvaklo, že ho musím oslovit. Ten den byl pro mě symbolický a byl to perfektní start další etapy."  

DE: „V té době jsem postupně prohluboval znalosti know-how hudební produkce, kdy jsem začal zajímat o nahrávání, mix nebo master. A tak jsem se už na ostatních singlech podílel jen sám, protože mě to neskutečně pohltilo. Při dnešních možnostech dostupné technicky, softwaru nebo digitálních kurzech na dálku je opravdu možné při troše vůle tvořit muziku úplně sám. Tam kde je vůle je i cesta a dneska to platí dvojnásob." 

DE: „Je to tak. Chystám větší celek, i když to přeci jen trochu déle trvá. Práce na jedné písničce ve formátu, jak jsem popisoval, trvá při mých možnostech minimálně měsíc. Proto chystám desku až na podzim, a to po dvou letech konstantní práce. Do té doby bych ale rád vydal ještě nějaký ten singl s klipem."  

DE: „Jako každá mince má dvě strany i tenhle způsob svoje pro i proti. Sice je člověk svým pánem, který nemá odpovědnost za větší celek lidí, nemusí řešit tvůrčí neshody a je pánem svého času. Na druhou stranu je třeba pohltit znalosti spousty jiných nástrojů nebo profesí jako je producent nebo zvukový inženýr. Celý proces je pak ještě o to delší, než se z toho něco vykrystalizuje. Je to ale vzrušující cesta poznání a rozšíření obzorů, takže stále si nemůžu na nic stěžovat, takhle mi to vyhovuje."  

DE: „Název oficiálně ještě nemám rozmyšlený, ale už vím, že se to bude točit kolem myšlenky nebo fráze „kde je vůle, tam je cesta". Kterou mám koneckonců vytetovanou na pravačce v podobě řeckých run, takže je to vlastně i osobní krédo. A to, kdyby někoho alespoň inspirovalo, tak celá ta práce splnila svůj účel."  

Foto: archiv interpreta