Že by nám Mandrage dospěli.....

Za zkoušku dospělosti považují muzikanti z velepopulárních Mandrage svoji novou desku Siluety. V promo materiálech zdůrazňují snovou noční atmosféru, melancholii, texty plné obrazů a jinotajů, komplexnější aranže. A jak to všechno dopadlo?

První songy slova plzeňských mladíků potvrzují. Úvodní Černobílá střídá temnější, na elektronických zvucích kláves a syntezátorů vystavěné plochy s melodickými rockovými pasážemi a celá píseň vyznívá velice pestře. Také Úhel pohledu otevírá syrovější, potemnělá elektronika, která postupně přechází v poprockovou skladbu s občasnými změnami rytmu, tempa i atmosféry. Kapela si navíc nápaditě pohrála s dynamikou, takže ani nezvyklých šest minut nenudí.

Vypalovačky na první dobrou zmizely

Tyto skladby rozhodně nepatří mezi vypalovačky na první dobrou, které dříve bývaly pro Mandrage typické. Hitovější ambice mají následující Celý svět a Na dlani. Přímočaré, chytlavé písničky, které jsou však dostatečně nápadité, odlehčené a po všech stránkách dotažené.

Zvuk klavíru a smyčců zahajuje něžnou, milostnou baladu Siluety. Zpočátku působí trochu pompézně, ale s příchodem rockových nástrojů získává na uvolněnosti, lehkosti a vzdušnosti. Bezbarvej oheň je další skladbou, která se odlišuje od dřívější produkce kapely. Nejtvrdší, nejenergičtější a dostatečně syrový song se skvěle vybudovanou atmosférou a tahem na branku představuje s Úhlem pohledu vrchol nahrávky.

Na té pochopitelně nesmí chybět stadiónovka, zde zastoupena přímočarým hitem Ach ty rozchody. Název skladby Tanči, dokud můžeš jasně předurčuje její rytmus. Ano, taneční záležitost s hodně pozitivní náladou. Velký boty zdobí temperament, výrazný rytmus a příjemná melodie, celou desku pak oživí akustická kytara v závěrečné baladě Porcelán.

Obrazy a pocity místo příběhů

Po hudební stránce je to tedy tak půl na půl. Některé písničky se nesou v duchu původních, tedy přímočarých a chytlavých Mandrage, v dalších však skupina udělala výrazný krok kupředu. Ve spolupráci s producentem Esconem Waldesem zapracovala na aranžích, zvuku a dynamice a před prvoplánovým vyzněním dala přednost propracovanosti, pestrosti a dotaženosti.

Určitý posun nastal i v textech, ty působí mnohem rafinovaněji a nápaditěji. Už žádné lehké, bezstarostné rýmovačky, ale občas dost originální obrazy a metafory. Nad příběhy zvítězily pocity a vztahy. Siluety jsou prostě doposud nejvyzrálejším, nejserioznějším a nejdospělejším albem Mandrage a jsem moc zvědavý, jakou cestu si chlapci zvolí na další desce.