Moje krevní skupina od Mandrage potěší, ale neuhrane

Čtyři klucí, mladí, pěkní a s neotřelými xichty, kytary, šikovný management… Co s tím uděláme?Ještě tak nějaký originální název, třeba Ocasové, a můžeme rozjet slušnou rockpopovou kapelu pro náctileté. Mandrage se sice tomuhle popisu hodně podobají, ale naštěstí přidávají něco navíc – cit pro hit, snažení, nadšení, solidní zpěv a skvělý koncertní projev. Pokud na sobě zapracují a odstraní pár pih na kráse, které odsoudily jejich aktuální novinku Moje krevní skupina do pozice nadějného, leč nedotaženého a průměrného alba, můžou se během pár let vypracovat k důstojným nástupcům třeba takových Chinaski.

Šrouby do lázní

Jenže… Co proboha na desce dělá elektronická šílenost Disco Moskva, rozmělněná navíc do dvou nekonečných části? Když ji, společně s nic neříkajícím, zbytečným a únavným úvodem Moje krevní skupina, odečteme z počtu tracků na disku, dostaneme se k číslu devět. Na dlouhohrající desku dost málo, vzniká spíše dojem povinné rychlokvašky, doplňku ke dvěma singlovým hitům Františkovy Lázně a Šrouby a matice. Skupina možná váhá ohledně svého žánrového zaměření (o čemž by ostatně svědčila podstatně větší porce elektroniky oproti předcházejícím dvěma deskám). Nebo snad není schopna dát během dvou let dohromady materiál na regulérní řadovku?

Psycholog z holobyta

„Není to George Clooney a je sexuálně nudný" možná zabírá na pubescenty, ale soudný člověk se jen shovívavě usměje. Texty jsou prostě poněkud jednodušší, přitom stačilo, aby si je někdo nestranný aspoň jednou přečetl a do očí bijící hlouposti upravil. Náměty písní nejsou úplně špatné, jenže když do vtipného a odváženého Diplomata vlétne rýmovánka typu „mám rád syrový maso, lehký ženy a silný presso", je holt konec.

Kapitolou zcela samostatnou je závěrečný (ú)let Air Arabic. Co tím Mandrage chtěli říci? Ví vůbec, o čem zpívají? Hodlají se nějak politicky či sociálně angažovat (což je zcela proti jejich dosavadní profilaci)? Škoda, že jinak docela slušnou a korektní desku zakončuje takový blábol.

Prdět si ve vaně

Zaráží to o to víc, že většina ostatních songů je docela povedená. Zmiňované dva radiobouráky Františkovy Lázně a Šrouby a matice mají výraznou a nekomplikovanou melodii příslušející správným hitovkám. CML je sice po několika posleších nuda, ale zaujme jako vtipný odkaz na legendární seriál Návštěvníci. Mechanik zase připomíná o stupeň horšího Montéra údržbáře od Tří sester. Nejlepší skladbou je rozevlátá Geometrie zkoušící popsat vztah muž vs. žena.

Moje krevní skupina je třetí regulérní a dozajista nejpovedenější deskou Mandrage. Při troše snahy mohla být ještě daleko lepší - škoda, že to někdo z blízkého okolí kapely neohlídal, když už ji dokáže protlačit do médií. Dává ale zase naději, že se plzeňáci z chyb poučí a připraví skvělou čtyřku. Je tedy na co se těšit.