Závěrečné rozloučení s You Me At Six se neobešlo bez slz

Všichni příznivci Rock Ror People a dobré muziky se v pátek 22.11. sešli v Arše+, aby se společně rozloučili s kapelou You Me At Six. Že se bude jednat o pořádnou party bylo jasné už od prvního momentu s příchodem první předkapely Mouth Culture. Ti se na první pohled trochu zdráhali, opak ale byl pravdou. Zpěvák ke konci jejich vystoupení plival vodu do vzduchu a kapela mnohokrát rozeskákala celý sál. Co stojí za vypíchnutí, byla gradace spojená s bubny a také vděčnost, která z kapely sálala po celou dobu. 

Jako další vystoupili Xcerts, tříčlenná kapela, která si pozornost publika získala okamžitě. Baskytarista Jordan Smith vzhledem nápadně připomínal Milese Kanea, až by se dal považovat za jeho věrnou kopii. Ačkoliv vystupovali pouze ve třech, předvedli skvělou show. Zpěvák Murray Macleod se prokázal jako člověk, který do svého oboru rozhodně patří, jeho hlas měl skvělý rozsah s velmi specifickým tónem. Poslední píseň odehráli bez kytary pouze s bicími a baskytarou.

V moment, co zhasla světla, bylo jasné, kvůli které kapele všichni přítomní dorazili. Na podiu zářila římská VI a fanoušci křičeli, důvod pro to ale bezpochyby byl. You Me At Six dorazili se skvělým intrem, které ihned naladilo publikum na tu správnou vlnu. Vzápětí se sálem rozezněla kytara a show mohla pořádně začít. Rázem bylo zřejmé, že většina fanoušků přišla připravená si na koncertě vyřvat hlasivky a mnohým se to bezpochyby i povedlo. Ze všech přítomných čišelo celou dobu nakažlivé nadšení a každá odzpívaná píseň zněla i z úst diváků. 

Kapela hrála napříč celou jejich diskografií, největšího zastoupení se ale dočkalo album Sinners Never Sleep. Energie v sále postupně stoupala a fanoušci byli stále více a více horliví; křičeli, zpívali, skákali a tancovali prakticky bez výjimky, uprostřed davu se otevřel moshpit, který pulzoval životem až do konce show. 

K nadšení všech přítomných trval odehraný koncert skoro dvě hodiny i s přídavkem. Setlist byl šikovně sestavený, nejen, že se střídaly desky, ale You Me At Six se povedlo najít skvělý balanc, diváci sice zuřivě skákali, dostalo se ale i na pomalé písně, během kterých měli možnost se zastavit, u mnohých došlo i na slzy. 

Když zpěvák Josh Franceschi zpíval, fanoušci odpovídali, koncert ale také prokládal svými myšlenkami. Ukázalo se tak například, že do Prahy přijelo nemálo cizinců, samozřejmě ale také došlo ze strany kapely na chválu našeho hlavního města. Vyprávěl krátký příběh o tom, jak se skupina dala dohromady a hudební vystoupení proložil výkladem o sebelásce, který zahrnul i jeho vlastní zkušenosti. Svým projevem zahřál nejedno srdce a nabudil fanoušky na zbytek show. 

Než zazněla nejznámější Take on the World, diváci si museli počkat, ve výsledku se rozhodně jednalo o jeden z nejhezčích momentů koncertu. Neznamenalo to ale, že by se do toho momentu někdo nudil, právě naopak. Tancovalo se například na Fresh Start Fever, křičelo u MAKEMEFEELALIVE a síly se sbíraly u akustické verze Liquid Confidence.

Jakmile You Me At Six poprvé opustili stage, bylo všem jasné, že se nejedná o konec show, diváci by totiž zkrátka zůstali na místě, nikomu se nechtělo jít domů bez přídavku. Kapela se na podium vrátila za doprovodu hlasitého řevu, tleskání a dupání, až jsem nabývala dojmu, že se s námi podlaha jednoznačně musí propadnout, naštěstí k tomu ale nedošlo a měli jsme možnost si užít závěrečné trio písní Bite My Tongue, Reckless a Underdogs. 

Jednalo se o jedinečný zážitek a perfektní rozloučení s kapelou You Me At Six, večer, na který budou všichni skalní fanoušci už navždy vzpomínat.

Autorka textu: Eva Frouzová

Autorka fotograií: Naty Velebilová