Videoklip k písni Budu tu připomíná emotivní atmosféru koncertu Kateřiny Marie Tiché

Pět tisíc diváků nadchla a dojala Kateřina Marie Tichá se svojí skupinou Bandjeez 29. listopadu 2025 ve vyprodané pražské O2 universum. Pocit sounáležitosti byl zásadní emocí večera. Koncert Kateřiny Marie Tiché svou intimitou, ryzostí a niterností předčil mnohá klubová vystoupení. Poslední adventní neděli Kateřina potěšila své fanoušky a poslala do světa videoklip k jedné z jejích nejsilnějších písní Budu tu z alba Plamen. 

„Moc jsem si přála, abychom tu atmosféru z klubů a menších sálů dokázali přenést i do větších prostor. Chtěli jsme zapojit diváky do toho celovečerního příběhu tak, jak to děláme nejradši - nablízko. A ono se to povedlo, dokonce snad ještě lépe, než jsme doufali. Jsem moc vděčná za naše fanoušky a za to, že do toho s námi šli i ti z nich, kteří mají raději menší akce, protože se ukázalo, že i vyprodané O2 universum může být intimní jako malý klub," zaznělo od Kateřiny Marie Tiché.  

Vrátit se na malou chvíli mohou nyní fanoušci díky videoklipu. Režisérovi Tomáši Holzknechtovi se úspěšně podařilo zachytit atmosféru koncertu do 5 minut písně Budu tu, která vyšla na Cenou Anděl oceněném albu Plamen.  

„Tu písničku jsem napsala pro svého dědečka, který mi pokaždé, když jsem od něj odcházela, jako poslední věc říkal "neboj se, já tady budu, já tady na tebe počkám". Myslím, že je krásné mít v životě někoho takového, o kom víte, že dokud to bude v jeho silách, bude tu pro vás. Je super, že to s lidmi rezonuje, že tu píseň posílají svým milovaným, nebo na ně vzpomínají. Myslím, že i dědečka by to těšilo," dodává zpěvačka.  

Nejemotivnější moment koncertu v O2 universum přišel právě s písní Budu tu, kterou ten večer Kateřina věnovala svému tatínkovi, jenž byl v publiku. Co však samotnou zpěvačku překvapilo a rozplakalo, byly papírové cedule v rukou fanoušků s textem „budu tu, chci ať to víš", které bez vědomí zpěvačky dostali při vstupu do haly s přesnými instrukcemi, kdy a v které písničce je mají zvednout nad hlavu. Přesně v tento daný moment prvního refrénu se pak nad hlavami diváků objevil les rukou s bílými cedulkami, kdy Tichá samým šokem a překvapením téměř ztratila hlas, a přes dojetí měla co dělat, aby skladbu dozpívala.