Trilobití Tahle zem představuje špičkový hard rock roku 2022

Když jsem se loni v dubnu zmínil, že kapela Trilobit-Rock připravuje nové EP na léto 2021, sám jsem byl natěšený, co ambiciózní libochovická parta ještě přidá k silnému hitu Tahle zem. Velmi vydařená a silná skladba měla být úvodním tahákem nové nahrávky. Ta však vyšla až letos začátkem dubna, nicméně zasvěceným zdržení vůbec nemusí vadit, protože je v éteru místo minialba slyšet rovnou plnohodnotné CD, na kterém se kapela ukazuje ve velmi silné formě. Řekl bych, že Trilobit-rock je ostřejší a zároveň vybroušenější než kdykoli předtím.

Trilobiti si pecku Tuhle zem nenechali na nějaký závěr, ale rovnou ji umístili na začátek desky, a to jen symbolizuje jejich neochvějnou víru v poselství písně. To, co poté následuje, se dá vnímat několika různými aspekty. Je evidentní, že libochovičtí rockeři na album zařadili za sebou nové skladby, co postupně nahrávali v posledních letech, ale přidali k nim staré songy, jež dostaly novější zvukový kabát. Starým fandům možná bude vadit, že písní staršího data je většina a že je třeba i znají z dávné minulosti, ale nezaujatému rockerovi by svěží devíti písňová kolekce měla přijít rozhodně k duhu. Všem songům totiž nelze upřít velmi silný drajv.

Hned druhá píseň Virtuální svět zatočí na posluchače pořádnými riffy, při kterých se v sekavém rytmu, ale navýsost harmonicky doplňují obě kytary a k tomu zpěvák Michal Kuna zpívá nekompromisní text o nebezpečí virtuální reality, která vstoupila během posledních deseti let možná ještě více do našich životů. Tohle je riffově vyhraná pecka, při které zároveň dostanete husí kůži!

Kapela pokračuje v nasazení a předkládá další aktuální témata, která ji evidentně sužovala během poslední let, a nebyl to jen co-vidový lockdown. Od dřívějších lehčích free textů zhmotněných v hitech Vyznání, Ještě to není tak zlý nebo Trosečník, které se objevily předchozích minilabech je tu znát výrazný posun, a to už od další středně tempové skladby Křížová cesta. Ta má krásně intimní úvod, aby se rozvinula do tvrdé, ale pomalejší polohy s nádherně vytaženým melodickým sólem. To se několikrát opakuje a úplně vleze pod kůži. Je zatraceně dobře, že Trilobiti tuto starší skladbu oprášili pro současnost. Její naléhavost doslova bodá do vnitřností. Textová práce Bohouše Davida je vynikající.

Válka, krev, horror – takoví jsou ve zkratce Lidi. Opět song, který má původ v letech 2003-4, nyní svým syrovým vyzněním promlouvá ke všem vnímavým duším. Kytary téměř převálcují vokál! Autorem je opět Bohouš David, který je vlastně od počátku takovým nefalšovaným šestým členem skupiny a jeho kompoziční talent se prolíná do všech skladeb. Lidi mají nadčasový text a svým aktuálním tématem by to mohl být adept na nový protiválečný hit dnešních dnů. Nenatočí k tomu kapela klip? Toto téma bych po minulých nahrávkách vskutku nečekal! Je ale cítit, že Trilobitům není lhostejno, co se v Evropě děje! Já jen věřím, že k těm zbraním atomovým, o kterých v refrénu Michal sugestivně zpívá, nakonec nedojde! Po hudební stránce jsou tady opět efektní dvoj kytarová sóla, které jen umocňují energii písně.

A znovu téma pravdy a lží! Kapela se písní Pravda a lež přidala k ikonickým skladbám kapel Motorband (Pravda nebo lež), Jamaron (O lžích a lidech) nebo Dymytry (Pravda a Lež) z uplynulých let, které stvořily silné hity o věčném souboji protikladů, a nahrála song s tímto názvem v klasickém hard rockovém kabátě. Jeho přímočará zemitost je až nečekaná v porovnání s melodickými kousky z minulosti, ale co je podstatné, nenudí a přinutí opět přemýšlet. Další píseň Tušení začíná baladicky, ale po půl minutě se Trilobit opět „vrhnou do boje s manipulací", nevím, jak jinak popsat kritický text, který má sice smutný charakter, ale svou atmosférou a kytarovými kudrlinkami přinutí opět pozorně poslouchat. Naléhavost zpěvu a tématu zvýrazňuje autentické klipové ztvárnění, kde se střídá vokalista Michal a špičkové sólování kytaristy Stefana Řeháka.

 

Naštěstí se kapela dokáže na závěr vrátit k pozitivnímu rockovému duchu. Sice se musí nejdříve „dostat přes" starší – byť zajímavě na začátku samplovanou – skladbu H.I.V., jejíž téma bylo určitě na začátku tisíciletí ještě docela žhavé. Ještě tvrdší vyznění má pak jadrně znějící Jsem z toho zoufalej, kde se nešetří peprnými slovy na adresu EU, což ale v dnešní situaci nemůže snad nikomu vadit, ba naopak! Naživo tohle bude rozhodně tutovka! Závěrečná pecka Já se tomu jenom smál má o poznání příjemnější vyznění. Michal se pouští do rozvernějších poloh, které se doplňují s kytarovým pozadím tak, aby se na tuhle píseň dalo naživo pařit. Tohle už jsou veselejší Trilobiti, jak je známe z minulosti. Je to radost poslouchat!

Nahrávka Tahle zem se velmi povedla. Kapela se ve zvuku a v semknutosti hodně posunula dopředu. Bohatšímu vyznění určitě pomohlo nahrávání ve dvou studiích, The Barn a Leo Holana. Pětičlenná energie je na novém albu silně slyšet, a to ve všech písních. Trilobiti v roce 22 zní tvrdě a často velmi nesmlouvavě, ale nezapomínají na vkusně zařazené melodické linky, a i tu kapku opravdové duše, kterou člověk dnes tak potřebuje.

Chce to však více poslechů; bez přehánění lze posléze konstatovat, že je to letos první mocná hard rocková deska na naší scéně. Pro kapelu tohle může být skutečný albový restart, protože na něm zúročila sílu starých písní z původního debutu Člověk, od kterého fakticky uplynulo dlouhých 18let. V moderním zvukovém kabátě přinesla palčivá témata, se kterými se textově prostě nemazlí. A komu by se to moc nezdálo, ať si třeba pustí našláplé sportovní hymny z minulého roku SK Dušínky anebo HC Roudnice, kde Trilobit-Rock ukazuje svou vášeň pro fotbal a hokej.

Z faktografickému výčtu je třeba dodat, že si kapela ještě v loňském roce nadělila k 20letému výročí téměř hodinový dokument Ještě to není tak zlý, který lze celý shlédnout na youtube. Pestrý pohled do zákulisí, řada unikátních foto záběrů, živá vystoupení z nejrůznějších štací, útržky autentických rozhovorů a na pozadí stěžejní hity skupiny, co lepšího si přát? Snad je vydařenou letošní sezónu plnou nadupaných živých akci!